ReTeZa

Coma Boy - vypravěč příběhu je prostě a jednoduše v komatu... Jsou chvíle, kdy se u tohoto seriálu opravdu upřímně bavím... Na druhou stranu také hraje trošku na vážnější notu a to hlavně z toho důvodu, že zasazení celého příběhu je do nemocnice, kde jsou sice mladí lidi, ale jsou vážně nemocní a vlastně není vůbec jisté, jestli se kdy ještě z nemocnice dostanou nebo ne... V posledních pěti letech je velký boom se seriály z nemocničního prostředí, takže i tento v jistých ohledech dodržuje osvědčené klišé, na druhou stranu bourá hranice mezi dramatem a komedií a stejně tak z nemocných nedělá ještě mrtvé a celý seriál tak nevyznívá ani trochu pateticky...

Vyprávění příběhu pomocí retrospektivy je pro mě jako pro diváka ozvláštňující a zajímavá podívaná... Taktéž oceňuju zavedení jedné dějové linie, která se táhne během celého seriálu a postupně odkrývá další fakta... Samozřejmě, že v každé epizodě je nějaký právnický případ, který je třeba pomocí bystré mysli vyřešit, ale to, co mě opravdu baví na tomto seriálu je až ten příběh za tím....

Už mě odrazuje předem nálepka "podle skutečné události", nicméně odmyslím-li tento fenomén točit filmy, které se opravdu staly, celkem zajímavý příběh jednoho nenapravavitelného lháře...

Kladně hodnotím zpracování, zejména nápaditý střih a kostýmy... Co se příběhu týče, nějak jsem se nedokázala donutit, aby se mi to líbilo :) takže jakožto vizuální požitek super, přiběhem už tak moc ne... Hledám nějakou tu střední cestu...

Pořádně nerozumím, co tím chtěl básník říct... Postavy, které jsou charakterově tak černo-bílé jsem dlouho neviděla... Celkem nesympatický hrdina (nemyslím výzorem, ale spíš chováním), se kterým dívák ani nemá důvod soucítit, i když si jakožto novou přítelkyni nezvolil zrovna ideální ženu...

Zajímavé v dobrém smyslu slova... Jen samotná myšlenka filmu mě hodně zaujala... co by se stalo, kdyby člověk uměl ovládat 100% svého mozku... Potom ovšem pro mě vychází na povrch otázky, týkající se zpracování filmu a toho, žě některé pasáže mi tam prostě a jednoduše nesedí... Konec je pak jednou velkou filozofickou otázkou, na kterou nedokázali odpovědět ani tvůrci samotní...

Je to o přístupu k životu... Kdo nic nezkusí, nic nezažije :) V tomto případě vídím Yes jako dobrý začátek, na druhou stranu ne jako životní filozofii... Líbí se mi ten opitimismus, který z filmu srší, stejně tak i myšlenka, že by si měl člověk užívat života a být otevřený vůči všemu novému...

Proč ne... průměrná romantická komedie... Každý si najde vždycky svou oblíbenou z nějakého důvodu... Za mě tato stačila vidět jen jendou a dost...

Příjemné hlavní postavy s tématem a dějovou linkou, která je omílaná znovu a znovu... Neurazí, nenadchne... Ale jakožto odpočinkový film proč ne...

Na poprvé se mi film líbil asi víc než na podruhé... Ale mám k němu své citové vazby a proto něměním hodnocení...