Véča

Ben-Hur z roku 1925 je už druhou adaptací románu generála Lew Wallace.I když má v podtitulu příběh Krista je to především příběh o útrapách mladého židovského knížete Judy Ben-Hura.Dlouhý a těžko stravitelný román je zde převeden do kouzelné formy.Náladu a dojem z filmu umocňuje použití barevných filtrů.Zvláštně je zde zpodobněno malomocenství-malomocní mají obličeje tmavě nalíčené.Známý závod kvadrig nemá šanci v němém filmu tolik vyniknout,protože koně se hýbou příliš rychle než aby 18 snímků za sekundu mohlo zachytit plynulý pohyb,proto se pohybují trochu trhaně.V jednom z dokuentů o Ben Hurovi bylo řečeno,že při scéně námořní bitvy že lodě začaly hořet doopravdy a někteří komparzisti se utopili.Herci trochu své grimasy a gesta přehánějí,ale v celku to na výsledném efektu nezanechává žádný zvláštní dopad.

Meliesovy filmy jsou všechny prodchnuty zvláštním nábojem dětské hravosti,objevováním nových možností a uskutečňováním lidských snů,uskutečnitelných pouze na stříbrném plátně. Při sledování Meliesovy Cesty do nemožna jsem si nemohl nevšimnout určité podobnosti s Cestou na měsíc,let na Slunce,počáteční "porada".Z toho všeho čiší nadšení pro věc,které z Cesty do nemožna činí i dodnes půvabný film a které v dnešní době chybí tolika filmům.

Slavná protiválečná kniha E.M.Remarqua se dočkala již rok po svém první vydání dočkala filmového zpracování.Jak říká text distributora,léta nic neubrala na působivosti,jenže distributor, tak nějak zapomněl dodat,že léta ubrala na stravitelnosti.Herci hrají podle mě typicky pro začátky zvukového filmu,téměř každé slovo je pečlivě a pomalu vyslovené,jako když se učí mluvit malé děti,s ím souviselo i občasné přehrávání herců.Dělení jednotlivých scén tak trochu připomíná divadelní oponu,pokažé se náhle setmí a za okamžik jsme ze školy v kasárnách.Jako např. v Browningově Draculovi a dalších filmů počátku zvukové éry i zde režisér místy ještě nepoužíval zvukovou aparaturu,a to v bitevních scénách,proto se bojující vojáci pohybovali nepřirozeně rychle.Děj se skládal z těch nejznámějších motivů předlohy(vit ofic.text distrib).Padl v říjnu 1918,v den,jenž byl na celém bojišti tak tichý,že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu:Na západní frontě byl klid....tak těmito slovy končí kniha . Stejné absolutní ticho narušované poryvy větru a vrzáním,přímo vyzařuje z poslední scény filmu, v níž umírajcí Paul marně vztahuje ruku po motýlovi,symbolizujícím zničené mládí a ideály.

Dnes se už jen těžko hodnotí filmy z období kinematografické prehistorie,obzvlášť takhle průkopnického rázu.Námět filmu Porter upravil z filmu britských bratrů Mottershawů, Vyloupení poštovního dostavníku,do prostředí "Divokého západu" .VŽL je významná nejen jak zde již padlo díky prvnímu užití typicky filmových prostředků,ale i vůbec první pohyb kamery.Trochu úsměvné mi připadalo,když se v jedné scéně docela evidentně změnil jeden člověk ve figurinu.Škoda,že Porter nepokračoval v rozvíjení nových filmových prostředků a jeho další filmy byly natočeny typickým meliesovskym stylem.

Z románu jsem přečetl prvních 300 stran a byl jsem rád,že sem měl po ruce tento film,který podstatně zjednodušuje děj knižní předlohy.Zároveň však je to hollywoodská adaptace,tudíž se od filmu nedá čekat žádná velká psychologická propracovanost,i tak jsou patrné změny a vývoj v chování jednotlivých postav, především u mladé Nataši Rostovové(A.Hepburnová).Za zmínu stojí Vojna a mír hlavně díky scénám bitev u Slavkova a u Borodina,které natočil italský režisér Mario Soldati.Jak píše FISSSH,není z filmu cítit ta atmosféra Ruska tehdejší doby a prostředí Moskvy by také mohlo být věrohodnější.Myslím,že celkově se jedná o povedenou adaptaci velmi těžko zfilmovatelného a víc než tisícistránkového romá L.N.Tolstého.

Dracula z roku 1931 je spolu s Murnauovým Nosferatem jediný upírský film,který mě uchvátil.Film má vlastně strukturu dělenou na dvě části-Transylvánie a Londýn.Zatímco část odehrávající se v Transylvánii má skvělou mystickou atmosféru zvýrazněnou pověrčivými vesničany,celá londýnská část ztrácí náboj předchozího děje.Prakticky celý děj táhne Bela Lugosi spolu s Edwardem van Sloanem(dr.Van Helsing), ostatní herci působí tak nějak nevýrazně.Bela Lugosi v roli Draculy nahradil ,pro roli původně určeného,Lona Chayneho,který před natáčením zemřel na rakovinu hrtanu.Lugosiho kreace získala mnoho na působivosti jeho maďarským přízvukem.také mě docela udivila vynalézavost filmařů,když při scénách v horách,nebo při setkání Renfielda a Draculy,místo aby bylo prostředí postaveno ve studiu,dali před kameru namalované sklíčko na kterém byly buď vrcholky hor nebo strop hradního sálu.V pár scénách se Browning nechal evidentně inspirovat o deset let starším Nosferatem(viz kočí vyslaný Draculou pro Renfielda,Rendieldovo říznutí při večeři). Browningův Dracula si i přes všechny svoje nedostatky i po víc než 70 letech zaslouží naši pozornost

Někdo říká,že Muž,který sázel stromy je špatně animovaný kýč,mě však hned na první pohled uchvátil svou animací,která vypadala jen jakoby črtaná,ale zároveň složitá a důmyslně propracovaná.Režisér podle mě plně využil možnosti stylu animace a v některých záběrech geniálně přechází z prostředí do prostředí.to nejkrásnější na tomto filmu,je milý přívětivý optimismus,nezlomnost lidského ducha a víra ve schopnosti lidí,jenom si představte,že by každý byl jako Muž,který sázel stromy.Opravdu je nejlepší si ho pustitv době,kdy na tom člověk není dobře,protože tenhle film dokáže člověka neskutečně povzbudit a pohladit po duši.

Sovětská komedie o dvou mladých děvčatech, letci a básníkovi. Děj je vystavěn na jednoduché záměně, kdy jedna dívka chtěla letce a seznámila se s pilotem a druhá naopak. Od toho se odvíjí celá řada komických situací. Docela příjemná hudba doplňuje jednoduchý, relativně i vtipný, děj, herci odvádí celkem průměrné výkony, které nijak zvlášť neuchvátí, ale ani neurazí. Dal bych možná i ***, ale celou dobu mi vadila pachuť "lepších zítřků", třeba když tam chvílema zpívali: "Ať žije naše mladá budovatelská zem ." Docela absurdní mi připadalo, že filmu byl vytýkán slabý ideologický obsah.

Tak o tomhle nevím co si myslet.Film,jakých jsou stovky,místy nudný,místy trochu vtipný a úplně celý "utopený v cukru".Na můj vkus se v něm většina postav chovala naprosto nelogicky,jak by se v reálném životě na 100% nechovali.Hlavní hrdinka nijak zvlášť krásná a hlavní hrdina mi připomínal typického středoškolského frajírka.Celkově to neni žádný zázrak,ale ani totální propadák.

Než jsem tento film viděl,v rodině mi všichni řikali,jak moc je morbidní.Teprve až když sem ho viděl,uvěřil jsem jim,ale zároveň jsem si uvědomil,jaké působivosti lze dosáhnout,tímhle způsobem natočení filmu,mnohokrát dotaženým až do absurdity.Pan Kopfrkingl v podání Rudolfa Hrušínského je jedna z nejvíc slizkých a zároveň mě nejodpornějších filmových postav vůbec,člověka děsí představa,že by se člověk,stejně duševně narušený,dostal ke stejné moci jako pan Kopfrkingl.Skvělý tah byl použití černobílého materiálu a,jestli se dobře domnívám, modrého filtru.Díky tomu působí prostředí krematoria,kde ticho ruší jen hoření pecí nebo smuteční obřady,ponuře,strašidelně a to vše za doprovodu hudby Zdeňka Lišky ,dokonale pasující k určeným záběrům,od ponurého krematoria až po večer v "klubu".Lze jen říct,škoda,že takovýchto filmů není v české kinematografii víc.