Vojna a mír

Tolstoj bol génius. Najväčší svojej doby. Jeden z najväčších vôbec. Vojna a Mier nie je kniha, je to Dielo. Do tohto snímku som išiel s veľmi nízkymi ambíciami a priznávam, že ak by nemal také obsadenie, aké má, nikdy by som ho pravdepodobne ani nemal záujem vidieť. Kniha je kniha a ja by som nepotreboval ničiť si zážitok z nej filmom, o ktorom viem, že proste nemôže byť taký dobrý. Nemohol som však odolať niečomu, kde sa spolu stretávajú pre mňa dvaja najlepší herci 20. storočia. Audrey Hepburn + Henry Fonda. Tí by mohli na seba 205 minút len zízať a bolo by to skvelé. Povedal som si, že ak to bude aspoň z 15% tak dobré, ako kniha, vôbec to nebude strata času. Vôbec to nebola strata času a vôbec to nebolo len 15%. Dej bol primerane okresaný, držal sa hlavnej línii a všetko zodpovedalo predlohe. Také veľdielo proste nebolo možné vpráskať do rozumného času, ktorý mimochodom utiekol oveľa rýchlejšie ako som čakal. So zjednodušením deja, ale aj postáv som nadmieru spokojný. Nominácie na Oscara sú plne zaslúžené, najmä za kostýmy. Herecké výkony, ktoré ma koniec koncov prinútili pozrieť si tento filmy, ma veľmi potešili. Mel Ferrer nesklamal, Audrey a Fonda boli proste úžasní. Práve herci, do ktorých som vkladal najväčšiu nádej pozdvihli úroveň filmu minimálne o 1*. Na americkú produkciu vysoký nadpriemer, ktorý našťastie nesmrdí Hollywoodom až tak, ako som očakával. 3 a pol hodiny, žiadna nuda, žiadna zlá pasáž, výborní herci. Vzhľadom ku knihe nemôžem dať plný počet, ale plne zaslúžené, silné 4*. Čakal som mierny prepadák, dostal som krásne prekvapenie vo forme plnohodnotnej adaptácie. (16.02.2013)

Myslím, že sa nedá vyhnúť porovnávaniu Vidorovej verzie Vojny a mieru s Bondarčukovou. Podľa mňa je Vidorova o niečo lepšia a ten rozdiel sa dá vyjadriť tým, že je efektívnejšia. Tolstého dielo je neskutočne rozsiahle a nakrútiť podľa neho film je takmer nemožné. Vidor sa k tejto úlohe postavil ako skúsený hollywoodský režisér. Zohnal kvalitných hercov, v scenári odstránil všetko, čo mu pripadalo nadbytočné, výpravu podriadil disponibilným dolárom a výsledkom síce nie je nijaký zázrak, ale dobre pozerateľný veľkofilm, z ktorého divák získa obraz o čom ten Tolstoj písal. Bondarčukova verzia je ruskou odvetou Vidorovi. Bondarčukovi sa podarilo získať obrovské peniaze a celú armádu vojakov, ktorí mu robili štatistov v bojových scénach. Tých peňazí bolo toľko, koľko si mohol dovoliť uvoľniť iba totalitný štát. Bondarčuk dokázal tie peniaze minúť. Nakrútil film, ktorý sa zapísal do Guinessovej knihy rekordov. Ohromil bojovými scénami, ale zvyškom dokonale unudil. Minul obrovské prostriedky na manipulovanie vojakov a mrzačenie koní, ale nevenoval primeranú pozornosť scénam z lepšej spoločnosti, v ktorých sa aktéri pohybovali ako panáci a bez výrazu deklamovali nariadené texty. Viem, že moje dojmy z oboch verzií sú opačné, ako dojmy väčšiny divákov, ale netrápi ma to. (18.10.2019)

Asi nejvice to připomíná hodinu literatury: milí žáci, dnes budeme probírat Vojnu a mír, takže si otevřete sešity a nadiktujeme si hlavní postavy, pak si z učebnice opíšete stručný děj a příšti hodinu si z toho napíšeme. A neptejte se mě proč, já jsem jenom učitelka / Ani tento trojhodinový "výcuc" nedává odpověď na otázku, proč je Vojna a mír světovou klasikou a proč se musíme její obsah biflovat k maturitě. A přitom děj knihy není až tak podstatný - co je u Tolstého důležité, je komplexnost obrazu a přitom důraz na každý detail. Když jde Nataša na svůj první ples, Tolstoj zachytí podrobně každý záchvěv její duše a harmonicky ho vplete do detailního realistického popisu typického plesu v Moskvě. To dělá z Tolstého genia - jeho schopnost zachytit vše podstatné z myšlení a dění dané doby a vytvořit z jednotlivostí ucelený obraz jedné epochy v dějinách. Film sráží Tolstého na úroveň telenovely, což je zde umocněno tím, že film produkovali Američané. Hepburn zase hraje ztřeštěnou ďiblíkovsky roztomilou dívku (takto by se ruská aristokratka chovat určitě nemohla), Ferrer se soustředí na to, aby vypadal melancholicky a vznešeně,a tak vše zachraňuje Fonda, který přesně vystihl Pierrovo hledání smyslu života (jeho pohled při bitvě u Borodina, jak se snaží najít to "proč"), aby nakonec pochopil, že život je smysl sám o sobě. (16.01.2011)

V režii Kinga Vidora se Američanům v roce 1956 podařil téměř husarský kousek, a to natočení dvoudílného veledíla "Vojna a mír" s bezkonkurenčním mezinárodním hereckým obsazením. Tomuto filmu tleskám, ale současně velice chválím i zfilmované dílo režisera Sergeje Bondarčuka z Ruské produkce r. 1965 - Vojna a mír, které je zpracované a vytvořené v drsnější a prozaičtější reálii, než přepis USA. (26.02.2007)

Z Tolstého filmaři nejvíce milovali Annu Kareninu, Kreutzerovu sonátu... a Vojnu a mír. V této opulentní, širokoúhlé, barevné a předlouhé verzi sledujeme slavný příběh od Slavkova až po rok 1820. Atraktivní události na pozadí napoleonských válek sledují několikero mladých manželství, lásky a jiné pletky a všichni jsou spokojeni. Herci mají co hrát, dnešní divák si z filmu rád udělá seriál a dokonce i Audrey Hepburnovic zde nepřekáží, protože ten empír je k její siluetě skutečně shovívavý. Ani Anita Ekberg není ještě vulgární a Mel Ferrer je krásný jako panenka. (04.03.2020)