Véča

Tak o tomhle nevím co si myslet.Film,jakých jsou stovky,místy nudný,místy trochu vtipný a úplně celý "utopený v cukru".Na můj vkus se v něm většina postav chovala naprosto nelogicky,jak by se v reálném životě na 100% nechovali.Hlavní hrdinka nijak zvlášť krásná a hlavní hrdina mi připomínal typického středoškolského frajírka.Celkově to neni žádný zázrak,ale ani totální propadák.

Dalo by se očekávat šťastné a veselé předvánoční (možná i vtipné) vzpomínání osobností, místo toho jsou historky ze začátku jen nevtipné, později navíc bez pointy a depresivní. Ve spojení s psychedelickou hudbou má na konci pořadu člověk nutkání hledat nejvyšší most nebo třeba jenom pěkně vzrostlý strom s pěknou větví. Hodilo by se spíš na dušičky...

Jedna velká křeč naroubovaná na lidové písně a vesnické prostředí. U Jasného má humor své místo a jadrnost některých výroků se stává přirozenou součástí filmu, kdežto u Kachlíka máte pocit, že vás umlátí trapnost okamžiku a prvoplánově idiotské postavy zamotané do strastiplného procesu združstevňování moravské vesnice. Z dnešního pohledu je až absurdní, jak může vypadat "pozitivní konstruktivní kritika" chyb minulosti a stranického aparátu - nemožní družstevníci, asociální předseda místní stranické organizace a zpátečnická klika místních zemědělců. Od začátku víme, kdo je záměrný rozvraceč nebo stranický funkcionář - takové role se nikdo nezbaví a závistiví vesničtí strejcové zůstanou závistivými strejci. Pokud nějaké změna tak jen razantním přepnutím z polohy A do polohy B bez pozvolného vývoje. Jedinou relativně kladnou postavou tak zůstane Brzobohatého tvrdohlavý a zásadový sedlák Jagoš.. A jak to tak při "socializaci" bývá - schopní jedinci jsou soustavně ponižováni a likvidováni skupinou líných, neschopných a závistivých individuí.

"Za tento čin Zeus vymyslel strašlivý trest: Nechal Prométhea přikovat ke skále v pohoří Kavkaz a čekal, kdy se Prométheus začne za svůj čin odprošovat. Prométheus se však neodprosil, a tak za ním Zeus poslal orla Ethona, který Prométheovi každý den vyrval játra. Ta mu pak do druhého dne dorůstala a orel měl po 12 generací co jíst."

Docela zábavná sci-fi kniha o možnostech využití elektřiny, ilustrací je zde ale oproti textu opravdu poskrovnu.

Jsou filmy, u kterých si člověk uvědomí, že upřímně nenávidí dechovku... Uklidnil jsem se, zamyslel jsem se a pořád tenhle film považuji za slátaninu.

"Asi před třemi měsíci jsem tu prosil o radu, že mám strašnou chuť pít krev. Kdykoliv vidím někoho jak se zraní a teče krev dostanu strašnou žízeň. Byl bych schopný toho člověka do tý rány i kousnout kdyby mi to nebylo blbý kvůli okolním lidem. A vy ste mi poradili, abych zašel za psychiatrem. Takže fakt dík za tu debilní radu, protože sem za ním byl a ten se mi vysmál a dělal si ze mě srandu, až mě nasral tak že sem se na něj vrhnul a kousnul ho do krku. Zavolal na mě policajty který sem pokousal taky, protože se tomu smáli. Takže sem byl obviněnej jak z útoku na lékaře tak i z útoku na veřejnýho činitele a protože mi je víc jak 15, tak už sem trestně zodpovědnej a šlo by to i k soudu, kde bych určitě pokousal i soudce nebejt toho, že na mě vypracovali posudek, kterej tvrdí že trpím nějakou psychózou a že bych se měl léčit. Ten pokousanej psychiatr mě už léčit nechce a tak budu muset dojíždět za jinym, kterej je podstatně dál. To ale neni to nejhorší. Nějak to prosáklo k nám do školy a teď se mi všichni smějou a házej po mě česnek. Doma pak smrdím česnekem i celej víkend. Já je všechny pokoušu a jestli to udělám tak budu mít další problémy. Ta léčba toho psychiatra vůbec nepomáhá. Dává mi nějaký uklidňující prášky, ale jak mě mají uklidnit, když mě sere že pořád smrdim česnekem a všichni se mi smějou." (pozn. převzato z lide.cz)

Ano, tento film vypovídá o hvězdném statutu Brigite Bargot víc než dost a více méně se mi jen potvrdil můj názor na ni. Velkou část záběrů tohoto filmu tvoří detaily na různé části Brigitina těla - především dlooooooooouhé a opálené nohy, obličej a rty a ve vyjmenovávání by se dalo ještě dále pokračovat. Povaha Bardotové jako hvězdy se tedy dá považovat za "žena-lízátko", protože pak nejde ani tolik jak hraje, ale jak se ukazuje. Díky tomu Bardotové pak vlastně ani nevadí, že nemá žádný hlas a neumí moc zpívat. Naprosto mi u ní chybí předválečné femme fatale a přitažlivé kouzlo glamour a nedokážu obdivovat hvězdu, jejíž kariéra je založena jen na hezké vizáži. Hudba, která rozhodně svou dobu zas až tak moc nepředběhla, mi spíše způsobila silnou bolest hlavy než cokoliv jiného. Nakonec jediným kladem filmu vlastně zůstane režijní zpracování jednotlivých klipů a pár světlých okamžiků, které jsou i relativně zábavné.

Film, který během své promítací doby donutil opustit kinosál více lidí než o semestr dříve Pasoliniho Saló... Kokeisl za státní grant nechal popustit uzdu své dokumentaristické a naturalistické zvrhlosti. Díkybohu za špatnou filmovou kopii, která díky neustálému přetrhávání a vypadávání dávkovala Kokeislovu nechutnou názornost do malých dávek. Tvůrce sám pouze rozvinul formu svých dřívějších polohraných dokumentů jakými byl například Stín ve světle nebo Procitnutí ženy. Manželství pod drobnohledem se mohlo oproti již zmíněným filmům "pyšnit" téměř dvojnásobnou stopáží filmu, jež umožnila zaobírat se některými částmi stádia vývoje lidského plodu až do přílišných podrobností, a to za použití přehnaně názorných pomůcek. I zde se objevovala zcela nezáživná dějová linka, která sloužila pouze jako prostředek zesilující "osvětovou" funkci filmu. Zábavné jsou pak pouze situace vynikající svou otevřenou metaforičností aneb jak se počne dítě? Stroje šijí muž pracuje u stroje a voda teče. Jak se dítě porodí? Otevře se zlatá brána ze stromu se utrhne jablko! Styl němého filmu zasazený hluboko do zvukového období s několika krátkými a zcela nepřesvědčivě vyznívajícími dialogy. Konzervativnost, nekonzervativnost, Kokeislovina je to určitě, formálně téměř identická s jeho němými osvětovými filmy a svým způsobem i "pohádkové" Popelce. Fuj, Pepiku, pěknou čuňárnu si natočil! :-/ A ostatní se radši podívejte na Vetřelce. P.S.: Karle, za prvé bylo na Saló docela dost lidí a za druhé nejde o ty co nešli, ale o ty co odešli.

Vrcholné dílo Vávrova "recyklačního" období. Pokud je něco co mi na osobě Otakara Vávry vadí, tak je to především kopírování jiných tvůrců, které alespoň v předchozích letech nebylo tak očividné. Temné slunce vygradovalo tuto jeho bizarní úchylku do nebeských výšin. Ztratila se chladná Florence Marly a inženýr Prokop procházející situacemi, jež jsou bližší halucinacím způsobeným horečnatým blouzněním. Místo nich se zde objevuje unylý, nudný Prokop a Magda Vašáryová, jež není tou femme fatale jako Florence Marly ale pouze znuděná a zbohatlická mladá dívka. Přestože není blíže určené datum a čas, v němž se děj odehrává, zcela jednoznačně lze vyvodit z vodítek poskytnutých filmem, že se odehrává někdy v 80. letech. Ale o to by ani tolik nešlo, "dobová aktualizace" nemusí filmu nutně škodit, pokud ovšem tak není ve stylu Temného slunce. Pacifistický Čapkův román je přepracován a do jeho samotné podstaty vloženy dobově ideologicky poplatné motivy. Co zde mají co dělat záběry na dlouhovlasé hiippies, které jakoby kombinovaly Formanovy Vlasy a díl Mimikry ze Sequensova seriálu 30 případů majora Zemana. Vrcholem všeho je ale velké množství scén, které se téměř do puntíku podobají svým protějškům ze starší Vávrovy adaptace Krakatitu. Korunu všemu pak nasadil závěr ne zcela nepodobný některému ze zombie hororů. Vhodné pouze pro otrlé jedince se silným žaludkem.