Temné slunce

Zoufalý pokus o akční politický thriller. 1) Režíruje Otakar Vávra, za kamerou stojí Miroslav Ondříček, hudbu píše Martin Kratochvíl, hraje tu Radek Brzobohatý, Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar či Magda Vašáryová...to musí být bomba. A taky že je. 2) Zaujaly mě mimořádně hloupé dialogy, československé hasičské vozy a digitální hodinky jako symbol vyspělého prohnilého kapitalismu. (22.12.2015)

Neuvěřitelé ! Vskutku ! Člověk si při filmu chtě nechtě musel odplivnout nad tím militaristickým imperialismem vlků z Vólstrýtu, pardon Atlantik Atomu... To co se na začátku jevilo jako celkem zajímavá moderní adaptace Krakatitu a to až do doby kdy pan Hrušínský lanařil Brzobohatého, se od poloviny zvrtlo v těžký mix žánrů z nichž i milovníkovi socialistických pecek šla hlava kolem. Od erotiky Vašáriové a jejího prvního orgasmu až po akční scifi komedii líznutou Vlasy. Skutečně vnímavý divák ve filmu narazí na odkaz na Arabelu, Poplach v oblacích, Návštěvníky, Operaci blesk i Mimikry. Závěr byl čistým předchůdcem postapo filmů dneška. Jak se zdá, když je třeba - soudruhům vlasatci nevadili, jen když hájili lidový tábor míru... :-). A ačkoliv vláda Southlandu jezdila v amerikách, zadržené demonstranty prali do Roburů :-))). Jak říkám od poloviny jsem už je němě zíral, bojoval s neustále cukajícími koutky a stále si opakoval.. Tohle točil Vávra? A to má být Čapek? A nejlepší byl Inženýr Prokop. Sice pořád řešil vnitřní dilema jak využít Krakatit lidem k užitku, ale stačilo aby mu na té jeho vylezcově pouti nějaká ta vnadná a všemu svolná prsatice ukázala pár zduřelých bradavek a chudák inža měl úplně jiný problém než ten s gama zářením... Každopádně film ihned putuje do mého soukroméhoa archivu socialistických brutek, protože tam patří stejně jako Mauricius do alba vzácných známek. Tohle se prostě musí vidět. Alespoň jednou ! :-). Takže jednu hvězdu dávám za tu kovovou kuličku a druhou za tu prču. Fakt to nenudilo ! Optikou osmdesátých let ale musím uznat, že některé efekty byly zajímavé a že film asi působil jako moderní sci-fi i díky elektornické hudbě, která dnes už jen umocňovala celou tu legračnost toho celého... * * (03.02.2019)

Ani po dlouhé době mne film nepřesvědčil, abych mu zlepšil hodnocení. Pokud film z roku 1948 je hororovou noční můrou o touze vládnout, pak tenhle počin je jen zoufalou protiválečnou agitkou. Dnes z toho možná ideologie nečouhá tak prvoplánově, v době vzniku ale bylo zcela jasné, kdo jsou ti zlí. A špatně je tu úplně všechno. Brzobohatý přehrává jak o život, Vašáryová pojala svoji postavu tak křečovitě, až z ní udělala karikaturu, a Hrušínský, pokud by neměl příjemný hlas, svou roli jen odříkal. Úvod je pomalejší než filmy ze 60. let, pak se sice děj trochu rozjede, ale ty neustálé řeči o míru a válce jsou jedno velké klišé. Zarazí prachobyčejná vizuální podoba, když Ondříček i Illík byli mistry řemesla. Hudba je naprosto otřesná! Snaha dát jí sci-fi kabát se míjí účinkem a diváka jen rve za uši. Rozhodně už se na něj nikdy nepodívám a doporučit ho můžu jen největším filmovým masochistům. (26.08.2022)

Moderní verze Čapkova Krakatitu. O. Vávra mluvil o tomhle filmu, že se mu nepovedl. Viděl jsem ho jako dítě, a to se mi líbil. Ale později, když už se prodával v levných DVD, a mohl jsem si ho pustit znovu, tak už mi tak zajímavý nepřišel, obzvláště poté, co jsem si přečetl, a shlédl něco o vodíkové bombě, studené válce, a poznal, že třeba takového doktora, co je oddán pacientům až do krajních mezí, tak jen těžko člověk najde. Jinak samotný film přesně, jak ho cítím, tak popisuje BoredSeal. ale stojí za to si to pustit, neb i filmy, které nám nešmakují, tak si z nich můžeme něco vzít, třeba špatný pocit, nebo dojem, že bychom to udělali lépe (kdybychom byli filmaři). (07.08.2010)

,,Všechno je třaskavina, když se to vezme pořádně do ruky."                                                                                           . . . V rámci početné tvorby Otakara Vávry z dob 70.-80.let jde o jediný moderní film popři snímcích s historickými náměty. Také žánrový kousek akčního sci-fi thrilleru není nic obvyklého v našich končinách. Nehledě na to, že už vůbec nebývá zvykem, aby jeden režisér sáhl během své kariéry dvakrát po stejném námětu. Karel Höger v Krakatitu z roku 1948 vytvořil mnohem hutnější výkon plný psychologie, než zde Brzobohatý, který se více předvedl v akčních scénách, jsou tu ale ve vedlejších rolích vynikající Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar i polský herec Jerzy Kamas. Místy to připomíná typickou socialistickou krimi s politickým pozadím, někdy polskou filmovou psychologii, jindy americké akční blockbustery. Vávra nezapomíná na osobité odkazy: scéna s demonstrací evokují hippiesácky muzikál Vlasy a hned následní únos letadla (brzy po odzpívaném protestsongu) dává vzpomenout na čerstvě kultovní díl Majora Zemana Mimikry. Vzhledem k aktualizaci Čapkovy povídky do posledního desetiletí studené války to moc nevadí, spíš mi film přišel ve své délce trochu rozvláčný. Těch unikátních prvků v různých kontextech by se našla celá řada, co mě ale vedle vší té exotiky a modernosti opět nejvíc uvedlo do transu, je poselství.                             . . .    Původní Krakatit (kniha i film, byť ten vznikl až tři roky po válce) zobrazil varování před pokrokem vědy do nebezpečných rozměrů, Temné slunce přichází s obrazem této zkázy v době, kdy se z této hrozby stává realita. Fenomény fanatismu v politice a propagandy v médiích totiž nevymizli ani s rokem 1945... ani s rokem 1989 a námět zůstává silně nadčasový. S přibývajícími minuty hutná paranoidní atmosféra neskutečně graduje až do hrůzostrašného závěru. Jako vrcholné scény vnímám, když dr. Tomeš (Munzar) mluví o výhodách vynálezu nové výbušniny, která zničí jen životy lidí, ale prostředí zůstane nepoškozeno, i křehký šálek zůstane po výbuchu na svém místě... a pak dlouhá ponurá pasáž, kde chodí ing. Prokop (Brzobohatý) městem sám mezi mrtvými, ale velkovýroba strojů běží dál a následuje pohled na onen nepoškozený šálek na svém místě. Síla...! Mazec! Po dojemném epilogu s návratem do rodné zemi a rozhovorem s holčičkou (,,kde ses tak ušpinil? jsi celý od bláta! něco hledáš? ...a byl jsi pro tu pravdu daleko?") nakonec přes všechny výhrady sahám po plném počtu. Pro mě osobě jde tady stejně jako v případě původního snímku o nezapomenutelný a jedinečný snímek. 85% (25.02.2017)