Véča

Brandon miluje Kelly,Kelly se hádá s matkou,Kellyina matka si vzala Davidova otce,Davidův otec zanedbává Davida,David se zamiloval do Donnina předkusu,Donna si nechal spravit předkus u stomatologa,stomatolog se oženil s Andreou,Andrea půjčila svoje dítě Brendě,Brenda ztratila dítě,když spala s Dylanem,Dylan se pohádal s Jimem Walshem,pan Walsh se rozvádí s paní Walshovou,paní Walshová pozvala na večeři Steva,Steve zjistil,že ho jeho matka adoptovala,Stevova matka odmítla jít jíst k Natovi,Nat dostal infarkt,protože Brandon u něj přestal pracovat...myslim že pokračování neni potřeba,celý je to pořád dokola samý takovýhle události pořád se opakující.Musim se přiznat,že sem se před deseti lety díval se celou rodinou,ale dneska už to nedokážu pochopit,jak sem u toho mohl vydržet.

Ozerovův Stalingrad se do velké míry podobá poválečnému filmovému zpracování bitvy o Stalingrad, podobně dokumentární vzezření zobrazující posloupnost událostí prostřednictvím plánů vojenských akcí zkombinovaných s bojovými záběry a scénami politických jednání. Liší se ale díky už částečně díky uvolněnějším politickým poměrům v Sovětském svazu. události, jako zabití mladíka Chruščovovým synem nebo zabíjení vojáků a důstojníků z vlastních řad za útěk z bitvy. Na druhou stranu se nevyhýbá kritice spojeneckých vojsk a karikování Winstona Churchilla, jako tomu bylo např. u Pádu Berlína. Komické je i symbloické znázornění slabosti Angličanů oproti Rusům ve scéně popíjení osobních strážců Stalina a Churchilla. Ani sám Stalin se neprojevuje jako neomylný vojevůdce, když se se svými poradci zmýlil ve vyhodnocování německých úmyslů ohledně směru útoku. O dva roky novější německý film o bitvě o Stalingrad má hlavní devízu v tom, že má divák možnost se ztotožnit s obyčejným vojákem, což mě osobně u Ozerovova eposu se nepodařilo.

Alegorie nejen na totalitní režim a jeho moc nad lidmi a jejich chováním, ale i na samotné hování účastníků konkurzu. Moc zadávající příkazy lidem účastnícím se konkurzu evokuje postavu Velkého bratra z Orwellova románu 1984 a stejnojmenného filmu. Tento film svým obsahem nemá ani tak moc daleko od některých dnešních reality show jako je Big Brother, kde také člověk, jehož nikdo ze soutěžících neviděl zadává příkazy. A samotní soutěžící v těchto reality show se chovají prakticky stejně jako účastníci tohoto konkurzu, kteří jako jdou za prací v divadle stejně jako soutěžící v reality show se snaží dosáhnout na hlavní cenu. Mladá dívka, jež nepřišla včas se za každou cenu snaží dostat dovnitř a přestože venku má svobodu, tak se snaží dostat dovnitř a když už je jednou uvnitř nemůže ven.

Gogen: ta věta doslova zní: "Milostivá paní poslankyně, vy sama nejlíp víte, jak to s tou vaší demokracií bylo, ale musím vám říct, že ač máte nádherný kozy, tak pravdu nemáte."

Někdo říká,že Muž,který sázel stromy je špatně animovaný kýč,mě však hned na první pohled uchvátil svou animací,která vypadala jen jakoby črtaná,ale zároveň složitá a důmyslně propracovaná.Režisér podle mě plně využil možnosti stylu animace a v některých záběrech geniálně přechází z prostředí do prostředí.to nejkrásnější na tomto filmu,je milý přívětivý optimismus,nezlomnost lidského ducha a víra ve schopnosti lidí,jenom si představte,že by každý byl jako Muž,který sázel stromy.Opravdu je nejlepší si ho pustitv době,kdy na tom člověk není dobře,protože tenhle film dokáže člověka neskutečně povzbudit a pohladit po duši.

Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce.

*(spoilery)*...Zvenku je to sklad docela obyčejný, ale jakmile do sklepa vlezou první skladníci, začnou se tam dít podivuhodné věci...z nádrží zafouká, skleněný kryt praskne a teprve potom se objeví Asfalťáček...je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička a hned se rozkouká, kde by se nabaštil nějakých mozků...Mozky, mozky, mozky....(dominanta? to není špatná otázka Burte)...jasně, jsou jich tam stovky...aneb milujeme béčkové filmy. Jenže je Návrat oživlých mrtvol klasickým béčkem? Explicitně se k tomu hlásí - mozky, partička silně kontrastujících postpubertálních výrostků, opakování stejných záběrů, řízná muzika umocňující topornost hereckých projevů. To vše je ale jako těsto koblihy, uvnitř ní možná je marmeláda, jen se zakousnout a vychutnávat implicitní významy a různé detaily skryté pod explicitní slupkou béčkového těsta. Detaily o nichž je řeč se ve velké části nacházejí mimo informačně nejdůležitější centra filmového obrazu. Ač v nás film vyvolává pocit neustále kontinuitně navazujícího děje, tam někde vzadu na stěně visí hodiny ukazující přesný čas a když nejsou poslouží nápis psaný přes obraz. Nápisy ve filmu skýtají další prostor pro odkaz na něco nepříliš souvisejícího s dějem. Ať už je to Bertův vzkaz na vchodových dveřích skladu zdravotnických potřeb - Žádná hotovost není v bezpečí po 5:30 P.M. (čas, kdy chlapci skladníci vypustili plyn (z barelu samozřejmě)) anebo písmena na tabuli v kanceláři "Burt is a slave driver and a cheap son of a bitch who's got you and me here". Osobně mám ale nejradši nápis na vnitřní stěně kaple - Beyond this fleeting bay the rest from which no man wakes. A mistrem malých implicitních významů je hodný strýček Ernie. Není shoda náhod, že jeho oblíbenou muzikou je německý pochod z druhé světové Panzer rollen in Afrika vor! ( http://www.trilulilu.ro/empor/de628968d4bfd3 ) ani portrét vnadné Evy Braunové v márnici na nástěnce. Přihoďte pár náhodou uklouznutých německých slůvek, pistoli zn. Walther P38 a krásný kožený kabát á la gestapo a máte nacistu jak vyšitého. Vrcholem všeho je Ernieho jméno odvolávající se na Němce zodpovědného za konečné řešení židovské otázky. Kde přišel Ernie ke jménu záhada, ale nedůležitá, spojitost s válečným zločincem je více než zřejmá. Až nádherně béčkovitá je vtíravá myšlenka, opakující jestli to není pravý Ernst, když je takovým odborníkem na poli kremace a balzamování (aby ne, když studoval chemii). Všechno sečteno a pdtrženo se ještě násobí jednomužným dabingem, který vnáší do filmu komický prvek z tak trochu jiné stránky :-)...Hey, wait up, you guys! Wait, I got no shoes!. P.S.: Pacco...ta kozatice měla uměláky!!!

Mel Brooks udělal Lubitschovu originálu, to co Němci udělali Polsku.

Dokument o legendě francouzských grotesek Maxu Linderovi, vytvořený především ze sestříhaných úryvků Linderových filmů a s komentářem namluveným LInderovou dcerou Maud. Maud Linderová sama svého otce nepoznala, narodila se pouhý rok předtím, než oba její rodiče spáchali sebevraždu. Kariéra velkého komika je popisována se zápalem,a však s citlivým přístupem, patrně silně ovlivněným touhou dcery poznat svého, kdysi slavného, otce. Přesto Maud Linderová neupadá do laciné sentimentality a životní dráhu otce popisuje vtipně, s nadhledem a přiměřeným odstupem.

Původně jsem se na tohle ani nechtěl dívat,ale hned prvmí minuty filmu,mě přesvědčily,že by to byla chyba.Gregory peck jako monsignor O' Flaherty a Ch.Plummer,jako člen Gestapa Kappler se skvěle doplňují.Postupem děje,když jejich akce nabírají na intenzitě,je skvěle vidět čím dál tím větší nervozita ze strany Kapplera.Prostředí,všechny postavy působí neskutečně věrohodně,aorát O'Flaherty se stává místo obyčejného kněze takovým Supermanem.Podle mě na televizmí film bravurně natočené.