reypal

Tak starej dobrej CLINT si zase otevřel novej podnik, tentokrát dokonce SPORTBAR . Musím přiznat, že jsem byl celkem zvědavej, i když, žádný zázraky jsem nečekal, to víte, do takovejch podniků jsem se něco nachodil, teda hlavně zamlada. No, ale když tam TOČÍ pivko Clint, tak si přece jen dám říct, znám ho totiž už dlouho a musím uznat, že se vypracoval. Vzpomínám, jak začínal v takovejch pajzlech, znáte to - každej si tam říká Drsnej Hárry a po zavíračce je na podlaze víc krve než vylitýho chlastu. Ale to už je všechno pryč, navíc, tenhle podnik vypadal fajnově a tak jsem jednoho dne neodolal a zašel to shlídnout. Uvnitř bylo příjemný šero, jak to mám rád a jelikož Clint měl práci za barem, sedl jsem si k jeho dvojčeti FRANKOVI (jsou si fakt dost podobní). Čas příjemně ubíhal, moc jsme toho nenamluvili, jen pár historek, vtipů o flanďácích, občas jsme se zasmáli místnímu “nebezpečnýmu“ pošukovi a když nám došla řeč, tak to většinou zachraňoval starej cikán Morgan, co seděl u VEDLEJŠÍHO stolu, ten je tím ostatně známej, že musí všechno okecávat. Jo a nesmím zapomenout na Magii, místní servírku, ta holka mi padla hned do oka. Ze začátku sice byla trochu pomalejší, ale pak už nenechala nikoho dlouho stát, každýho pěkně usadila.. No co vám mám povídat dobře se to rozjíždělo, prostě pohodovej večer a bylo by to tak i zůstalo, kdyby se tam nepřihnali nějací cirkusáci, co se právě vrátili ze štace,snad někde od Berlína a aby toho nebylo málo tak sebou vzali i medvěda. Nevím jestli ho nabarvili nebo to bylo tím pitím, co jsem měl v sobě, ale přísahal bych, že byl modrej. ZVÍŘÁTKA mám normálně rád, ale tohle byla hrozná sviňa! Taková zákeřná, jen jste si chvíli nedávali bacha a už po vás šla. Jak to dopadlo si umíte představit, nebudu to tady rozepisovat, ale hrozně nás všechny zřídila.. Probral jsem se někde úplně jinde, ležel jsem tam asi dlouho a moc, moc to bolelo. Léčil jsem se z toho ještě 2 dny, ale stejně na ten bar nedám dopustit a zařadím ho mezi svý nejoblíbenější. Jen mě tam nějakou dobu nikdo neuvidí, protože tohle se vážně nedá absolvovat každej den. Jo a nesmím zapomenout na to irský pivo, co tam točí, to je vážně mo cuishla

Postřižiny? Dokonalý stroj času, který vás vždy spolehlivě přenese, když ne přímo do minulosti, tak alespoň do vzpomínek na ni. A jak to tak ve vzpomínkách bývá, vše je nějak krásnější, uhlazenější, ideálnější, prostě takové jaké si to přejeme a ne jaké to nutně muselo být (což mi v tomto případě ani trošku nevadí). Takže vzhůru do časů kdy se páni správcové ještě museli snažit (víc se snažit!!), hasiči skutečně nebyli hrdiny z amerických velkofilmů a i krvavá zabijačka se nějakým kouzlem změní v „poetické májové odpoledne“. Tuto idylu nemůže narušit ani návštěva strýce Pepina, ne nepodobná příchodu jezdce z apokalypsy. A nejde zapomenout ani na paní správcovou, která si, i přes nezřízenou konzumaci všeho alespoň trochu mastného a piva v množství větším než malém zachovává, snad pro všechny české muže, neskutečný půvab. Nic proti Marilyn Monroe a její vlající sukni, ale přijde mi, že cachtání paní Vašáryové v pivovarské kádi, je jakožto erotický symbol českému srdci(i všem ostatním orgánům) přeci jen bližší...

Mám rád filmy, které mi boří určité představy, iluze a je celkem jedno jaké. A tenhle film mně jich rozbořil hned několik, tak za prvé : má představa Nového Zélandu jako nádherného kraje, s pohodovými obyvateli, ptáky kiwi a ovcemi a ovcemi a ovcemi (víte kolik je na NZ ovcí?!) dopadla, jako dům po osvobozovací akci ruských bezpečnostních sil, konkrétně dělostřelectva...Ostatně symbolicky se to ukáže hned při prvních záběrech kamery na krásnou přírodní scenérii, která je ale ve skutečnosti pouhým reklamním bilboardem, iluzí pod kterou se skrývá skutečný svět. Za druhé : pokud se vyžíváte v násilných scénách, kdy všichni ti drsní akční hrdinové se ztuhlými čelistmi, narvaní v maskáčích a ověšeni granáty a samopaly bez mrknutí oka někoho zabijí, zmlátí a navrch přidaj vtipnou hlášku, čeká vás nemilé překvapení. Je celkem možné, že poté co uvidíte jednoho nasraného maora v akci, vám budou připadat jako směšní, neškodní kašpárci a už se nebudete divit větě : “ Britští vojáci se dřív nejvíc děsili bajonetu, dokud neviděli naše muže bojovat s taiahou“ Násilí si zde skutečně “neužijete“, ale protrpíte.. A za třetí : možná vám taky dojde, jako mně, že to věčné ožírání s kamarády asi není zrovna nejlepší zábavou a že je spousta lepších věcí - pro maory to může být návrat ke kořenům, no a pro mě třeba zrovna tenhle neuvěřitelně syrový film o tomtéž.. No a když to tak po sobě čtu, tak mi vzal ještě jednu iluzi : že o něm dokážu napsat nějaký smysluplný komentář.