gurmet

Amatérská, odbarvená, blbě nasvícená nuda, marně toužící se podobat svým západním vzorům.

Ukázka jak dokáže Hollywood závažné téma opatlat medem, patosem, hudbičkou, až z toho snažení vznikne debilní vyprávěnka o "supernegrovi" stmelujícím, inspirujícím, vítězícím, a hlavně dávící reflex vzbuzujícím. Spousta zpomalených záběrů na tleskající, usmívající se (afro)američánky, pod tím vším hřejivá, burácivá, žesťová hudba, na konci polibek, negr mává čepicí ... BOŽE MŮJ - tyhle primitivní filmařské triky samým nadužíváním totálně vyčichlé a trapné stačí na 77 %? Čím jste se zkouřili?

Nato, že je film takřka po záběru přetočením bezchybného Kobajašiho originálu, ztratil mnoho ze své dokonalosti. Hlavní představitelé nevýrazní a zaměnitelní, drobné úpravy ve vyprávění a "zkratky" příběh necitlivě ničí. Kromě barvy tato verze nepřidává k originálu vůbec nic, naopak.

Pro plné pochopení této jednostranné reportáže idiotského amatéra Bashíra je nutno zhlédnout druhou stranu mince v podobě dokumentu "Take Two: The Footage You Were Never Meant to See". Ten je pořízen kamerou, která nepřetržitě snímala tvorbu Bashirova dokumentu, a odhaluje jej jako farizejského parchanta, který se na jednu stranu snaží Michaelu vlichotit, a na druhou ho pomlouvá.

Film zachycující esenci flegmatismu v podobě sympaťáka Koistinena. Tam, kde bych v běžném filmu nerozuměl konání hlavní postavy, jsem tady díky excelentnímu výkonu Janne Hyytiäinena absolutně netápal. To vše je naservírováno krásnou kamerou Timo Salminema se scénami až úzkostlivě barevně harmonickými.

Většinou se snažím o racionální komentář, ale tohle mi nestojí než za lakonické konstatování: zoufale nevtipná komedie atakující nové dimenze nudy, kterou nelze dokoukat bez nasazení Ludovicovy metody.

Celou dobu jsem žil v představě, že jde o prvotinu nějakého aspirujícího mexikánce, a tak jsem velkoryse odpouštěl kulhající tempo, trapné fórky, a celkovou rozbředlost. Když k tomu na plátno zavítal Ed Harris, už jsem si chystal tři hvězdy jako odměnu za pěkný debut. Ovšem po odhalení jména režiséra v titulcích jdou veškeré ústupky stranou, neboť veterán hollywoodu prostě musí podávat o třídu lepší výkon. Nakolik jsou hodnocení na ČSFD oproti IMDB střízlivější, tak tentokrát mají Češi nějakou zvláštní vlčí mlhu... Srovnávat tohle s Fargem???

Zábava od začátku do konce, to se v české produkci s rumunskými kořeny málokdy vidí. Nezbývá než doufat, že se nastavenou laťku podaří udržet i v následujících epizodách.

Jak naznačil hlavní hrdina, někteří lidé k jeho osobě projevují zvýšený zájem i když je vlastně jen nudný, tichý, ale velikostí abnormální chlápek. Mám pocit, že ze stejného, možná podprahového důvodu se to tu hýří 4 a 5 hvězdičkovými hodnoceními.

Poselství a motto filmu by mělo znít: "Ani nejlepší pevnost vás neochrání, pokud v ní s vámi přebývá retard." Do prvních příběhových lapsusů vše vyhlíželo velmi nadějně, ale v momentě, kdy nejvíc připosraná osoba vpustí v nejhorší možnou dobu do domu neznámého negra, začaly padat první hvězdy. A ne ty z oblohy, ale z hodnocení. Jestli mi něco opravdu vadí, tak je to krajně nepravděpodobné jednání v rozporu s načrtnou psychologií. To vykresluje i druhá polovina, která upadne v absolutně idiotskou akci, ve které se tatínek promění v kombinaci Johna Ramba a Chucka Norrise, jen aby si pak pitomě naběhl na mačetu. Klišoidní finta, kdy padouch má navrch, ale náhle ho prostřílí třetí osoba, je tu využita snad pětkrát. Tento snímek mohla vrátit na průměr pouze pomalá smrt zženštilého synátora.