sonnak

Těžké utrpení při každém dialogu, solidní podívaná v akčních sekvencích. Co dokázal Slade vydolovat (dokonce s náznaky lehké gradace) z tak nechutně debilní premisy (dvanáct lidí chystá útok na pět upírů a pět vlků + hromada sraček, tedy dialogů) je opravdu velký umění. Film je logicky děravej a dost pitomej, ale jakmile dojde na akci, celkem se to daří skrýt. Asi tak pětkrát lepší než dvojka.

[Originál miluju] Další z řady moderních akčních snímků, což znamená (bléé) šíleně nepřehlednej a opravdu zle sestříhanej rádobycool film. Herci super, ale je to celý moc suchý a prázdný a kvalitní atmosféra tu chybí, nemluvě o přiblížení se atmosféře originálu. Žádná sračka to na druhou stranu ale není. Nadsázka (díky bohu za ni) a fóry celkem fungují, hlavně výbornej Copley, ten chápek válí :)

Tleskám!

Po projekci jsem měl rozporuplné pocity, ale hodnotím výš - především proto, že následující den ve mně zůstaly převážně kladné dojmy. Celá "lidská" linka je podle mého příliš komplikovaná a nezajímavá (čti téměř zbytečná), i když se i tady najdou skvělé momenty (rotující byt). Kukyho příběh je o několik řádů lepší, i když taky nejde o žádnou scénaristickou pecku a pár silnějších momentů by bylo ku prospěchu. A teď nutný kompliment - les se svými "bohy" byl na feeling velice podobný Miyazakiho fantazii; větší poklona mě nenapadá. Z takového základu se dalo vytřískat MNOHEM víc, mohlo jít o geniální věc, kdyby se film více zaměřil na životě v lese. Tohle věčné pohonívání s Anuškou se za využitý potenciál označit nedá ani za silné horečky.

Skvělá zábava s úžasnou gradací a dynamikou akčních scén, plná výjevů, které šikovně bourají očekávání vzniklá zažitím klasických komiksových klišé. O soundtracku, hercích a humoru nemluvě :) Mindy je úžasná postava... *

Nenechte konec zastínit předešlou hodinu a půl, která je silná a nad očekávání koukatelná - i když to zezačátku není snadné. Na někoho závěr zapůsobí jako laciný mindfuck či deus ex machina, případně nepovedená a zbytečná hra na city, co dokáže znechutit celý film (jakkoli kvalitní byl); nebo budete nadšeně tleskat, protože tam hraje krásnej upír ze Stmívání, vám je 15 a na ostatním nezáleží. Záměr tvůrců byl ale nejspíš jinde: Po šoku, který rozbije výborný zážitek z předešlé hodiny a půl si řeknete, že jde o snímek někde na stupnici blbé až šíleně dementní. Jenže komu to nedá a zahloubá se trochu víc, dojde mu, že šlo o záměr. Zčistajasna jste obohaceni o zvláštní zážitek, po kterém jste netoužili, neočekávali ho a na který budete každý reagovat jinak, protože jste donuceni přehodnotit předchozí 2 hodiny z úplně nového hlediska, ve kterém se vše uplynulé stane pouhou předehrou silného vyvrcholení (které logicky zafungovalo mnohem lépe a silněji než všechny dosavadní snahy o zfilmování této události). To ale postupně odezní a začnete film vnímat z původní pozice kvalitního psychologického dramatu se zvláštním a trochu nekonzistentním puncem reality na závěr, který ale vlastně nekonzistentní není. Ke konci se ale vztahuje první část Gandhího výroku - stalo se, ale vůbec na tom nezáleží. Tvůrci mohli zakončit obligátně a slízávat smetánku od kritiků za luxusní a dojemné psychologické drama; místo toho se nebáli a risknuli něco, s čímž příliš nepochodili, ale co je dost sympatické. 4,5*

To abych si dal bacha, jestli hodnotím dokument, nebo českou rapovou scénu :) jako výpověď o českém hopu je to celkem solidní počin, který bez moralizování servíruje jednu scénu za druhou, přičemž jsem neměl pocit, že by podsouval, na kterou stranu se přiklonit. Minimálně z poloviny filmu mám však pocit (a můžu to být jen já), že čeští hopeři jsou jednoduší, nejistí a nevyrovnaní blbečci. A to je plus a evidentní záměr - rozhodně se to dalo natočit stylem "jsme cool", ale tahle jasná sebekritika je věc, kterou jsem nečekal a moc potěšila. Z druhé půlky člověk získá pocit, že jsou to přeci jen fajn lidi, i přes svůj projev a naivnost, který patří spíše ke stylu samotnému, nežli k nim, a že některým talent rozhodně nechybí (IW,PSH;SC beru spíš jako recesisty srandisty). Vytknout se musí neustálá potřeba být v opozici a srovnávat - proč proboha někdo porovnává hip hop s vážnou hudbou? Je to zajímavé, ale snaha přesvědčit toho druhého o výjimečnosti toho, co dělám právě já, je zbytečná. Dokumentu taky chybí ucelenost a vyspělost, což ale platí i pro českou hh tvorbu samotnou.

Po dlouhé době jsem těšil na nějakou nenáročnou, vtipnou, přihloplou taškařici, a on to je hrozně smutný film. Neobsahuje totiž ani jeden opravdu podařený vtip, což je na komedii celkem výkon. Co je ale horší, nemá ani jednu jedinou silnou scénu, a to dokonce ani silně znechucující, což je u tajtoho žánru k nevíře. Scénář musel napsat absolutní debil, protože je to jakási zmatená a opravdu blbá zoufalost, což se u primitivity žánru jen tak nevidí. Neskutečně slabé (všechny) a nesympatické (většina) postavy jsou jen posledním hřebíčkem do rakve. V kontextu s prvním dílem, který je i po deseti letech jedním z nejlepších teen road movies komedií a dost možná stále nejlepší, funguje pouze jako nádherná ukázka, jak pokračování nemá vypadat. Jeden stejný herec a pár odkazů (těžko říct odkazů; jde spíše o silně nepovedené kopie scén z prvního dílu), které ale fungují ještě míň, než zbytek a spíše, než aby potěšily, jsou tak trochu urážející. Road Trip si totiž takové "pokračování" nezasloužil. Nefunkční film na všech frontách a absolutní dno žánru.

Emocemi, o které se Adventureland jen pokoušel, je Middle of Nowhere přeplněný k prasknutí. Výborný film, Yelchin bude (je) velký herec.

Edge of Darkness se Campbellovi těžce nepovedl a na dynamičnost a eleganci Casino Royale nemá ani náhodou. Po celou stopáž to tak podivně skřípe, těžko říct, co přesně tu nefunguje, teoreticky má totiž tenhle film naprosto všechno, co divácký hit potřebuje. Zamotanost děje bohužel nezaručuje jeho zábavnost ani zajímavost; dobří herci neznamenají dobrý film. V tomhle případě ho učinili aspoň koukatelným.