DjsVorel

Co říct? Rychlý, energický, edukativní pořad pod taktovkou šarmantní Saskie s nezaměnitelným hlasem.

Jo jasně, taky si se čtyřmi hvězdami připadám jak blázen, ale tenhle film je prostě kouzelnej a patří k mým oblíbeným. Žádný filmový majstrštyk, žádná režijní bomba a oscarové herecké výkony, ale tenhle film, který se opírá o historii (podotýkám pouze opírá), je vlastně tak přirozený a svěží, že prostě si nemůžu pomoct. Romy je samozřejmě okouzlující a štramák Böhm jakbysmet. Příjemná kamera a krásné prostředí. Normálně bych řekla průměrně romantický film, ale tím, že je to pro mě zasazeno do historické doby, tak to přidává ještě větší atraktivitu filmu.

Nemůžu si pomoct, ale první díly s Trapperem, Henrym a především Kuním ksichtem byly nejlepší. Hlavně oceňuji skvělý dabing. Jeden z mála seriálů, který musím slyšet v češtině. Knop a Kotrbová to namlouvaj naprosto dokonale a sedí to jak prdel na hrnec.

Tenhle film je pro mě plný protikladů. Příběh se pro mě překvapivě dělí na dvě části. V první polovině filmu je velký příval emocí, ale druhá půlka se pro mě změnila spíše v strohý příběh o přežívání. Nevím, jestli to byl záměr a nedokážu ani říct, že by mně polovina filmu přišla lepší než ta druhá. Redmayne byl samozřejmě excelentní a myslím, že mu rozhodně nemůže vytýkat nikdo nic, protože transformovat se do 4 různých stádií a vystihnout každou z nich, tomu říkám herectví. Eddieho výkon byl asi nejvýraznějším prvkem celého filmu a i když od poloviny filmu nemohl mluvit, jeho motorické schopnosti a výrazové prostředky byly ohromující a přesně ukazují, že skvělý herec se může obejit i bez dobrého scénáře a výborných dialogů. Paradoxně ale pro mě příběh nebyl tolik o Stephenovi, ale vlastně o Jane. Začátek je o jejich poznání a o zrodu jejich lásky, což přechází v život se Stephenem, v rodinný život, který ale hodně ukazuje její perspektivu a jak vlastně se s tím celým vypořádávala. Přistihla jsem se, jak jsem si během filmu říkala, jak silná osobnost Jane musela být, aby to zvládala, na druhou stranu si svůj život vybrala sama a dopředu věděla, do čeho jde. Během filmu ji litujete a přáli byste ji, aby prožila lásku a normální život s Jonathanem, na druhé straně víte, že opustit Stephena by bylo sobecké, necitelné a amorální, přestože to byla její volba. Ačkoliv to tak možná prvně nevypadá, film opravdu se víc zaobírá Jane, než samotným Stephenem, což film bohužel posouvá do škatulky romantického příběhu zaobírající se lidskými vztahy a krutostí osudu, se kterým se nějak musíme poprat, než životopisným příběhem. A takových filmů tu bohužel bylo hodně. Přesto je film v určitém směru kouzelný. Jako vždy vidím výhodu v tom, že se jedná o britskou produkci, tudíž dostáváme kousek všeho, ale bez zbytečného patosu. Spokojená jsem byla i s hereckým obsazením včetně Felicity, kterou jsem do té doby znala spíš z nevýrazných rolí naivních dívek či šedých myšek. Na konec bych pochválila práci kameramana a zkritizovala kostýmy, kdy nebylo moc poznat, kdy se nacházíme v 60. a kdy v 90.letech a lehce nám ty doby splývaly. Zklamaná jsem z filmu určitě nebyla, ale je trochu škoda, že i po zhlédnutí autobiografického filmu vím skoro stejný prd o práci Stephena Hawkinga jako před tím.

S Firthem jsem problém neměla na rozdíl od kolegů tady, ale kamera mně přišla prostě otřesná. Bohužel dle mého od Ondříčka celkem odfláknutá práce. Co se týká komparace Valmonta a Nebezpečných známostí, jak tu již někdo psal dříve, oba filmy jsou pojaty jinak, a proto i prostor pro herecké vyjádření je jiné. Zatímco v Nebezpečných známostech jde především o propletení vztahů a intrik, kde herecké výkony jsou expresivnější a agresivnější v pojetí, tak Valmont se zabývá příběhem jako celkem a danou dobou, tím pádem jsou výkony především hlavní dvojice Firth - Bening o něco jemnější a působí možná méně přesvědčivě. Osobně jsem s tím problém neměla, ale chápu, co možná mohlo divákovi vadit. Za mě to postrádalo trochu tu "Formanovskou" dynamiku a napětí, na které jsem u něj zvyklá.

Takže opět začněme tím, že pochválíme brilantní práci překladatelů. Opravdu nevím, kam na ty názvy filmů chodí. K samotnému snímku. Obvykle si komentáře na ČSFD nečtu před zhlédnutím filmu, ale udělala jsem výjimku. Rozhodně to přispělo k jisté skepsi, kterou jsem pociťovala před začátkem filmu. Nicméně už po pár minutách jsem se od toho dokázala odprostit. Nedělá mně problém se plně koncentrovat při prolínání dvou časových linek, takže mně to na začátku nepřišlo nijak rušící. Film celkově velmi příjemně plynul a ten pocit, že se někdy u filmu začínám poohlížet, jestli v rohu zdi náhodou není nějaká pavučina, jsem vůbec nedostala. To hodnotím jednoznačně pozitivně. Mám poměrně ráda Adama jako zpěváka i coache v americkém hlasu, ale ze začátku na mě působil trochu mdle až elévsky, což asi s tím, že to byla jeho první filmová role, je celkem v pořádku. Na konci mně přišel už i trochu lepší a zkušenější. Keiru miluju a mám pocit, že v téměř každém filmu, ať už je jakýkoliv a o čemkoliv, se jí nedá nic vytknout. Je prostě roztomile zvláštní a v každé roli ji beru jako hlavní postavu. Co se týká děje, možná bych čekala trochu detailnější propracování, nebo trochu si pohrát se scénářem, protože dějová linka byla celkem jednoduchá a z části možná i trochu předvídatelná, nicméně rozhodně nic nudného. Určitě se přidávám ke kolegům k vyzdvihnutí kamery a stylizace New Yorku, to se mně moc líbilo a myslím, že to trochu přidalo na věrohodnosti, když kamera se nesoustřeďovala pouze na hlavní postavy, ale kolem byli zachycováni i procházející lidi a odstranilo to trochu ten americký fake. Ve chvíli, kdy si Gretta s Danem poušteli své guilty pleasure songy, tak mě to položilo, protože se mně autoři trefili do mých vášní jako Frank Sinatra a Stevie Wonder, no prostě pecka. Tím si mně ten film získal o trochu víc. A ještě kladně hodnotím i konec, kdy nedošlo na žádný doják a happy end v podobě šťastní až do smrti. A tím, že Gretta neskončila ani s jedním chlapem, postrkuje ten film ne mezi romantické slaďáky, ale celkem příjemný film o hudbě. Vidím v tom především příběh o dvou hudebnicích a jednom vydavateli a zbytek je pouze vedlejší doplnění filmu. Neříkám, že to byla bomba a trhák, ze kterého bych si sedla na prdel, ale rozhodně to hodnotím jako příjemný film a podle mě to patří k tomu lepšího, co vyšlo z americké dílny.

Upřímně vlastně vůbec nevím, jaký dojem si z filmu odnáším. Nepatřím mezi skalní fanoušky artových filmů, ale rozhodně jsem se, na rozdíl od kolegů komentujících výše, nenudila. Chvílemi byl vzrušující ten erotický náboj mezi mladičkou, depresivní a hodně weird Indiou a naprosto narušeným a ledově klidným strýcem Charliem, kdy jste jednu chvíli měli pocit, že ho na místě odpráskne a za pár minut na to, že si to s nim rozdá, a na druhou stranu se vám chtělo až vrhnout z toho, jak zvrácený to celý vlastně bylo. Rozhodně člověk nemůže opomenout velmi dobré herecké výkony. Že je Nicole Kidman dobrá herečka asi zdůrazňovat nemusím, ale nejvíc mě odzbrojila hlavní dvojička Wasikowska - Goode. Je pravda, že na mě Wasikowska působí depresivně už od pohledu a pamatuji si už díky její Janě Eyrové, kde už tam na mě nedělala dojem typické romantické hrdinky. Gooda jsem do té doby znala jen díky béčkovému filmu pro nedělní deštivé odpoledne, který jsem viděla v televizi o pár hodin před tím, a kde jeho herecký ve mně nenechal žádné stopy, takže jsem si ho zaškatulkovala hned do sekce béčkoví herci a o to větší překvapení pak bylo, když mě dostal naprosto přesvědčivým a věrohodným vyobrazením psychopata a škůdce, který se nebojí odstranit i vlastní rodinu. Když jsem si zde přečetla, že scénář napsal Wentworth Miller, kterého většina populace zná jako Michaela Scofielda, tak jsem byla poměrně šokována, jak zajímavý a dobře zpracovaný ten scénář byl. Jediné, co bych o trochu víc propracovala, by byla vlastně příčina té Charlieho psychopacie. Samozřejmě se tam objevuje flashback z dětství, kde zabil svého malého brášku, ale to ještě neukazuje podnět nebo důvod k jeho deviantnímu chování. A ještě jednu věc jsem si zcela neobjasnila, a to úzké propojení mezi hlavními protagonisty. Proč byl Charlie tak posedlý Indiou a proč jí vlastně psal ty dopisy a získal tu obsesi jí?! Rozhodně tenhle snímek není klasické mainsteamové americké movie, na které byste šli do kina a křoupali byste u toho popcorn a podle mě posunuje americkou kinematografii trošku jiným směrem. Nechápu hodnocení odpad, to se mně zdá hodně přemrštěné srovnávat takový film například do stejné řady jako Troškovy filmy, ale jistě to možná svědčí o tom, že česká filmová kultura je holt jinde. Proti gustu, žádný dišputát. Škoda, že film má průměrné hodnocení, protože ho to hází do stejného pytle s naprosto bezvýznamnými a tuctovými americkými bijáky, které vás naprosto odpuzují svou bezduchostí a trochu to snižuje zase snahu vyhnout se té klasické americké popkultuře. Za mě klidně 75%+. komentář POMO: podle mě ten film a především postavy samotné měly působit naprosto bez emocí a chladně, takže to svůj účel splnilo naprosto brilantně:)

Mám trochu rozpolcené pocity z tohohle filmu. Ač se snažím sebevíc, vždycky musím srovnávat filmovou verzi s knižní předlohou, pokud jsem ji četla. Pygmalion je podle mě opravdu povedené drama, které je velmi čtivé a má svůj půvab. K muzikálovému zpracování mám pár výhrad. Hned první můj problém s My fair lady je možná právě to její muzikálové zpracování. I když i tady si mé pocity protiřečí. V některých scénách mně zpěv příběh osvěžil, ale byly tam scény, kde mně to spíš otravovalo a možná i nudilo. Další problém je jednoznačně délka. Zatímco Pygmalion má asi jen 140 stránek, muzikálová verze je rozprostřena v téměř třech hodinách. A to je podle mě opravdu zbytečné. Začátek mě vůbec nebavil a byl zdlouhavý. Prvních 40-50 minut bych zkrátila. Dál už dějová linka plynula poměrně svižně a příběh se posouval. Audrey Hepburn byla krásná jako vždy, i když na můj vkus trochu mdlá. I v těch hádkách v závěrů jsem jí to moc nebaštila. Co se týká Rexe Harrisona, to byl výkon hoden Oscara. Strhující, energický a naprosto věrohodný. Normálně mám ráda tyhle filmy a jsem i příznivkyně muzikálů, ale My fair lady mně na prdel neposadila. Dlouho jsem se dokonce rozmýšlela mezi 3-4*, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a samozřejmě je to neporovnatelný film s těmi, které jsem ohodnotila třemi hvězdami. Možná se na to v budoucnu podívám znova a víc soustředěná, abych si to i lépe vychutnala. Zatím však pro mě pouze 70-75%.

Ne, ne, ne....Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je podle mě trochu přehodnocený. Nemyslím samozřejmě tady na csfd, kde 83% je poměrně adekvátní hodnocení, ale celkově v tom, jak je ten film prezentován a jak se o něm mluví v superlativech, tak bohužel já jsem si z něj na prdel nesedla. Srovnám-li s Prázdninami v Římě, tak to podle mě je minimálně o jednu hvězdičku někde jinde a na plné čáře vyhrávají Prázdniny. Miluju staré filmy, mám ráda filmy s Audrey Hepburn, ale tady mně něco chybělo. Já nevím, jestli ten příběh byl pro mě trochu nemastný-neslaný, nebo zpracování mně přišlo poněkud odfláknuté. Trochu mě to připadalo, že tenhle film se spoléhá na dobré herecké výkony a i tady si nejsem úplně jistá, jestli ze sebe všichni vytáhli maximum. Kromě Audrey, která byla jako vždy kouzelná. Ale abych jen nekritizovala, tak i Snídaně u Tiffanyho má své kouzlo. Film plyne a víc si ani neuvědomujete, že běží poslední scéna. Samozřejmě je to klasika a rozhodně si myslím, že je povinností tenhle film vidět.

Po dlouhé době se objevil film, u kterého si nejsem jistá ani svými pocity a ani hodnocením, které bych mu měla dát. Na jednu stranu je tu ten klasický americký příběh. Sociální případ, dokonce černoch, kterého objeví křesťanská bílá rodina a vychová z něj spořádaného občana, hrdinu a dokonce objeví jeho talent a on ukáže světu, že černoši můžou žít i mimo ghetto. Ano, ano. Filmů s podobným námětem a scénářem známe několik. Na druhou stranu jsem ale necítila odpor, když jsem ten film viděla. Něco na něm prostě je. Celkem příjemné herecké obsazení. Ačkoliv nejsem zrovna přehnaným fanouškem Sandry Bullock, musím uznat, že tohle podle mě byla asi opravdu její životní role, kde trochu vystoupila z té svojí ulity a konečně si ji možná zapamatuji jinak než jako Slečnu Drsňák. Byl to výkon hodný Oscara? Not sure. Ale určitě jsem jí tu roli věřila. Každopádně celkově to nebylo přeemotivní a prostě klasicky americké, ale svým způsobem ten příběh sám byl trochu smutný. Koneckonců se domnívám, že to byl celkem příjemný film, který klidně zhlédnu i podruhé. Nic dech beroucího, ale ani to na mě nedělalo dojem béčkového filmu. Tři hvězdičky mně přijdou málo, pokud srovnám s filmy, kterým jsem dala také 3*, ale čtyři jsou podle mě možná moc. Takže hodnocení 3,5* a takových 70-75%.