DjsVorel

Jo jasně, taky si se čtyřmi hvězdami připadám jak blázen, ale tenhle film je prostě kouzelnej a patří k mým oblíbeným. Žádný filmový majstrštyk, žádná režijní bomba a oscarové herecké výkony, ale tenhle film, který se opírá o historii (podotýkám pouze opírá), je vlastně tak přirozený a svěží, že prostě si nemůžu pomoct. Romy je samozřejmě okouzlující a štramák Böhm jakbysmet. Příjemná kamera a krásné prostředí. Normálně bych řekla průměrně romantický film, ale tím, že je to pro mě zasazeno do historické doby, tak to přidává ještě větší atraktivitu filmu.

Na rozdíl od některých mých kolegů se mně první polovina líbila mnohem více. Ve chvíle, kde se schylovalo k odjezdu za Ellisovými rodiči, tak jsem tušila, co přijde a začala jsem být zhnusená prvoplánovostí scénaře. Naprosto jsem věděla, co bude dál v každé scéně následovat a nic mě vlastně nepřekvapilo. Do té doby jsem byla poměrně dost udržovaná v napětí a film mě bavil, bohužel po nástupu Harrisona Forda na scénu už jsem se začala trochu nudit. Ačkoliv Ford byl skvělej a šarm v jeho letech se mu nedá upřít, film už nezachránil. Co se týká chemie hlavních protagonistů, tak to nebyla žádná sláva a s kolegy nemůžu souhlasit, protože pro mě spíše slabším v páru byl Michiel Huisman než gossip girl. Blake Lively pro mě asi navždy zůstane Serenou, ale musím uznat, že její herecký projev se určitě lepší a na Adaline se skvěle hodila a hrála přirozeně. Hrozná škoda, že se pro mě film nakonec dostal do škatulky průměr, protože začátek působil opravdu slibně. Žádné očekávání jsem neměla, ani jsem nevěděla, o čem film bude a kdyby byla druhá polovina opravdu trochu unikátnější, tak pro mě tenhle snímek bude celkem podařený, takhle ale musím dát tři hvězdičky.

Nemůžu si pomoct, ale první díly s Trapperem, Henrym a především Kuním ksichtem byly nejlepší. Hlavně oceňuji skvělý dabing. Jeden z mála seriálů, který musím slyšet v češtině. Knop a Kotrbová to namlouvaj naprosto dokonale a sedí to jak prdel na hrnec.

Jak je možné, že happy end v britských filmech na mě působí diametrálně odlišně a nenásilněji než je tomu v těch amerických? No nestydím se, že tomuhle filmu dávám 5*, protože za mě je to dokonalá komedie. A u scény, kdy Bridget předvede „postmodernistický řečnický ohňostroj“, když uvádí Kafkův motocykl, řvu prostě smíchy.

Když jsem četla v programu název, slyšela herecké obsazení a viděla žánr romantická komedie, tak se mně zas dělaly mžitky před očima, protože jsem přesně viděla před sebou celý film. No ale ono to docela i překvapilo. Konec klasickej romantickej happy end, herecký výkony průměrný (stejně jako film, a to myslím jako pochvalu), ale byla to docela prdel, to se musí nechat. Především, když se Kate Hudson opravdu urputně snažila, aby se s ní Matthew rozešel, tak jsem se fakt řehtala. Při nedělním dopoledni, když se chci válet v posteli, tak proč ne. Na to, že hlavní protagonisté nejsou zrovna moji herečtí favoriti, tak to i po stránce chemie celkem ladilo, takže za mě průměrně hodnocení a něco kolem 60%.

Tenhle film je pro mě plný protikladů. Příběh se pro mě překvapivě dělí na dvě části. V první polovině filmu je velký příval emocí, ale druhá půlka se pro mě změnila spíše v strohý příběh o přežívání. Nevím, jestli to byl záměr a nedokážu ani říct, že by mně polovina filmu přišla lepší než ta druhá. Redmayne byl samozřejmě excelentní a myslím, že mu rozhodně nemůže vytýkat nikdo nic, protože transformovat se do 4 různých stádií a vystihnout každou z nich, tomu říkám herectví. Eddieho výkon byl asi nejvýraznějším prvkem celého filmu a i když od poloviny filmu nemohl mluvit, jeho motorické schopnosti a výrazové prostředky byly ohromující a přesně ukazují, že skvělý herec se může obejit i bez dobrého scénáře a výborných dialogů. Paradoxně ale pro mě příběh nebyl tolik o Stephenovi, ale vlastně o Jane. Začátek je o jejich poznání a o zrodu jejich lásky, což přechází v život se Stephenem, v rodinný život, který ale hodně ukazuje její perspektivu a jak vlastně se s tím celým vypořádávala. Přistihla jsem se, jak jsem si během filmu říkala, jak silná osobnost Jane musela být, aby to zvládala, na druhou stranu si svůj život vybrala sama a dopředu věděla, do čeho jde. Během filmu ji litujete a přáli byste ji, aby prožila lásku a normální život s Jonathanem, na druhé straně víte, že opustit Stephena by bylo sobecké, necitelné a amorální, přestože to byla její volba. Ačkoliv to tak možná prvně nevypadá, film opravdu se víc zaobírá Jane, než samotným Stephenem, což film bohužel posouvá do škatulky romantického příběhu zaobírající se lidskými vztahy a krutostí osudu, se kterým se nějak musíme poprat, než životopisným příběhem. A takových filmů tu bohužel bylo hodně. Přesto je film v určitém směru kouzelný. Jako vždy vidím výhodu v tom, že se jedná o britskou produkci, tudíž dostáváme kousek všeho, ale bez zbytečného patosu. Spokojená jsem byla i s hereckým obsazením včetně Felicity, kterou jsem do té doby znala spíš z nevýrazných rolí naivních dívek či šedých myšek. Na konec bych pochválila práci kameramana a zkritizovala kostýmy, kdy nebylo moc poznat, kdy se nacházíme v 60. a kdy v 90.letech a lehce nám ty doby splývaly. Zklamaná jsem z filmu určitě nebyla, ale je trochu škoda, že i po zhlédnutí autobiografického filmu vím skoro stejný prd o práci Stephena Hawkinga jako před tím.

S Firthem jsem problém neměla na rozdíl od kolegů tady, ale kamera mně přišla prostě otřesná. Bohužel dle mého od Ondříčka celkem odfláknutá práce. Co se týká komparace Valmonta a Nebezpečných známostí, jak tu již někdo psal dříve, oba filmy jsou pojaty jinak, a proto i prostor pro herecké vyjádření je jiné. Zatímco v Nebezpečných známostech jde především o propletení vztahů a intrik, kde herecké výkony jsou expresivnější a agresivnější v pojetí, tak Valmont se zabývá příběhem jako celkem a danou dobou, tím pádem jsou výkony především hlavní dvojice Firth - Bening o něco jemnější a působí možná méně přesvědčivě. Osobně jsem s tím problém neměla, ale chápu, co možná mohlo divákovi vadit. Za mě to postrádalo trochu tu "Formanovskou" dynamiku a napětí, na které jsem u něj zvyklá.

Well well well! Ještě před půl rokem jsem ale absolutně nevěděla, co je „50 odstínů šedi“, a o čem je ta podělaná knížka, kolem které je takový humbuk. Ve chvíli, kdy se blížila premiéra filmové adaptace, tak mně přátelé konečně zasvětili, o čem že ten trhák vůbec bude. Hned po premiéře jsem vybouchla (asi jako drtivá většina) u RedAKovi recenze. No do kina na to jít by byla pro mě opravdu škoda peněz, a tak díky bohu za možnosti internetu. Prostě jsem klasická zvědavá ženská a i přes varovné signály mého okolí jsem se neovládla a na film se jednoduše podívala. Zatím vlastně vůbec nevím, jaké hodnocení mu dát. Mám pocit, že ať jsem tu četla jakýkoliv komentář či recenzi, všichni mají v určitém ohledu pravdu. Tleskám opravdu výbornému marketingu. V dnešní době je to asi opravdu silná zbraň, která stačí k propagování filmu, který by bez PR a reklamy přišel do kin téměř bez povšimnutí, protože suma sumárum je to tuctová romanťárna, doplněná o trochu více sexuálních scén, než běžné žánrové filmy nabízejí. I když mě RedAKův komentář a jemu podobné docela pobavily, říkám si na druhou stranu, proč na ten film vůbec chodili, protože už na něj šli evidentně s určitým očekáváním?! Odpověď je asi jasná, a to, že zvědavost nedá i chlapům spát. I když vím, že 50 shades of Grey nebude patřit ke kultovním snímkům a klenotům americké kinematografie, odpad bych tomu asi nedávala. Nechce se mně moc pouštět do hodnocení hereckých výkonů, ale asi bych se také přikláněla k názoru, že zatímco Dakota působila přirozeným dojmem, Jamie byl v některých scénách celkem jalový. Rozumím, že tvůrci hledali určitý prototyp do role pohledného mladého milionáře a ačkoliv v ukázkách na mě Dornan třikrát nezapůsobil, ve filmu pak v tomto směru určitý potenciál naplnil a v některých scénách relativně splnil i má očekávání. I když vyloženě „na prdel“ bych si z něho nesedla. Jediný, čemu jsem neporozuměla, bylo obsazení Rity Ory do role Greyovy sestry. Nejen, že měla opravdu jen malý štěk, ale ještě na mě působila docela tragicky. Po obrazové stránce film hodnotit nebudu, protože jsem ho zcela jistě neviděla v tak dobré kvalitě. Co se týká hudební kulisy, tam jsem byla celkem spokojená a byla to asi ta nejlepší součást filmu. Soundtrack jsem si stáhla a je pro mě lepší než celý film sám o sobě. V rámci dějové linky, příběhu samotného, nebo zápletky, totálně nevím, co mám k tomu říct. Nemůžu říct, že by mě erotické scény nějak pohoršovaly, šokovaly, nebo nedej bože imponovaly. Domnívám se, že jsme to všichni brali poměrně s nadhledem. Ovšem ta bezohlednost a chladnost mě iritovaly a samotné dialogy mně někdy taky trhaly uši. V tomhle ohledu se asi ve mně trochu mlátí „ženská hrdost“. Shrnu-li to, tak film podle mě neplní to, co slibuje, naopak se pod maskou kontroverzního snímku skrývá poměrně povrchní záležitost, která teda alespoň ve mně nevyvolává nijak zvlášť emoce. Hodnocení kolem 40 - 50% se mně zdá fair.

Vždycky se objeví nějakej skeč, kterej je slabší a najdou se tam i hluchá místa, ale v drtivé většině vtipů je to fakt dobrý.

Rozhodla jsem se zhlédnout film až půl roku po mediálním bumu, který tu celkem dlouho probíhal a sama jsem až překvapená, jak dobrý dojem na mě pohádka Tři bratři udělala. Souhlasím s tvrzením, že s námi Zdeněk Svěrák hraje od začátku čistou hru a všichni jsme věděli, že pohádka nepřinese zcela novou zápletku, ale tři známé pohádkové příběhy , které se tu prolínají. Co oceňuji je zvuk, kameru a kostýmy. Na druhou stranu grafika mohla být o něco propracovanější. Zejména pak v příběhu O červené Karkulce, kde podle mě bylo dost poznat, že zvířata jsou digitálně vytvořené (nemluvím o vlkovi, kde se ví o technických potížích při jeho zpracování). Už nejsem dítě, takže vím, jak se filmy tvoří a nebazíruji na detailech za každou cenu, nicméně jako dětský divák bych to nevnímala příliš věrohodně a myslím, že pohádky se tvoří především pro dětské publikum. Celkem zajímavé trio v hlavní roli, kde každý dnes už ví, jak talentovaný herec a zpěvák Vojta Dyk je, ale asi se shodneme na tom, že jsme byli celkem zvědaví, co nám předvede Tomáš Klus a jak mu bude sekundovat Zdeněk Piškula, do té doby známý především ze seriálu Vyprávěj. A myslím, že to nebylo vůbec špatné. Tím, že se jedna o muzikálové zpracování pohádky, tak se pohádka neopírá tolik o dialogy, což dle mého zejména Klusovi pomohlo a proto jeho výkon byl celkem přirozený. Zpívaná pohádka bylo přesně to, čeho jsem se dost bála. Všechny předešlé pohádky, ve který herci zpívali byli mdlé, nepřirozené a celkem to konečný dojem zkazilo, ale mám dojem, že tady se to vážně povedlo. Je jasné, že to co nám vždy Svěrákovi předloží je na české poměry dobré, a to opravdu nejsem jejich skálopevný fanoušek. Trochu bych ještě kritizovala ten úvod, kde jsme rovnou skočili do příběhu, bez zbytečně dlouhého prologu, na druhou stranu pro diváka to může být rychlé a gradace přišla vlastně hned v prvních 15 minutách filmu. Preferuji spíš staré pohádky, které jsou právě nádherné svou jednoduchostí a tohle moderní zdigitalizované pojetí prostě není můj šálek, ale doba se posouvá a konzumenti to tak vyžadují, takže se s tím musím holt smířit. Nicméně hodnotit pohádku jako odpad je celkem nešťastné si myslím. Sama jsem se dost dlouho rozhodovala mezi třemi až čtyřmi hvězdami, ale nakonec jsem se rozhodla pohádce trochu přilepšit, protože ze všech pohádek za posledních 10 let se mě tahle dotkla asi nejvíce. Edit.: po Štědrovečerním vystřízlivění musím hvězdu ubrat. Je fakt, že místy je to trošinku nuděnka a příběh s Karkulkou bych mohla oželet úplně.