CiTrus007

Bizarní pohled do každodenní reality estonského venkova inspirovaný tvorbou A. Kivirähka. Kromě mistrovské práce s černobílou kamerou a syrových pobaltských přírodních motivů se snímek pyšní nečekanou dávkou situační komiky. 9/10 [KVIFF 2017]

Bál jsem se, že filmová zábava postavená na plynatosti mě příliš neosloví. Dvojice režisérů však ústřední myšlenku snímku rozvinula natolik originálním a láskyplným způsobem, že jsem se celou dobu upřímně bavil. 9/10 [KVIFF 2016]

Cílem toho snímku je smýt stigma autismu jako obávané choroby skrze blízké portréty autistických dětí. Janek o nich vypráví neuvěřitelně civilně, s vtipem a lidskostí. 9/10 [KVIFF 2016]

Vyprávění o tajemné křesťanské sektě, připomínající děsivé příběhy z nacistických pracovních táborů, není nutně nejpříjemnějším filmovým zážitkem, rozhodně však má substanci. Popisuje dobrodružný útěk na svobodu zasazený do historické kulisy Pinochetovy vojenské diktatury, a akcentovaný postranní romantickou linkou. Ačkoli scénář čerpá z rozsáhlých historických pramenů, líbí se mi, že s fakty střízlivě šetří a místo nich si hraje s náznaky. Tím nejen umocňuje filmový zážitek, ale i pozvolna buduje napjatou atmosféru směrem k závěrečnému vyvrcholení. 9/10

Steven Spielberg po letech konečně vyprodukoval film, který opět stojí za řeč. Jeho právnické drama zasazené do napjatého období studené války může se svojí dvouapůlhodinovou stopáží působit příliš závažně a upovídaně. Mohu však dosvědčit, že jsem se při jeho sledování ani minutu nenudil. Režisér skvěle pracuje s atmosférou, kterou s patosem podmalovává historickou kulisou rozděleného Berlína, několikanásobně umocněnou charakteristicky tónovanou kamerou. Film tak jako celek vytváří věrnou dobovou mozaiku, do které postarší protagonisté bez potíží zapadnou. Tom Hanks v hlavní roli působí hodně průměrně a vyrovnaně, místy má skvělou chemii s ostatními herci (zejména s Markem Rylancem), jindy zas jen nezaujatě recituje repliky. Nad tím se však příliš nepozastavuji. Mojí pozornost na sebe strhnul scénář, který kromě komplikovaného dobového politikaření pravidelně upouští páru prostřednictvím nebývale civilních, místy až úsměvných dialogů. 9/10

Film přesně dostál mým očekáváním z upoutávek - ultrarealistické úsměvné sci-fi o přežití na nehostinné planetě s ohniskem v titulní roli Matta Damona. Jeho Marťan je silnou, inspirativní, a především hluboce vykreslenou postavou, do které jsem se pohodlně vžil, a jejíž osudy mě bavilo sledovat až do závěrečných titulků. Z pohledu scénáristy naprostý opak postav z Promethea. Kromě této důležité funkce však Mark Watney reprezentuje hlubší symboliku: absolutní triumf lidského ducha a inteligence nad studeným nelidským vesmírem. Pro výpravu Ridley Scott oprášil osvědčené techniky z osmdesátých let a přidal k nim několik moderních, jako například videodeník nebo chatování. Kombinací těchto metod dosahuje neobyčejně vyvážené dynamiky, která příjemně kolísá a dává zapomenout i na dvouhodinovou stopáž. Scottova Marťana bych umístil přesně doprostřed stupnice Interstellar-Gravitace, tam, kde se nachází ideální mix uměleckého a vědeckého pohledu na vesmír. A to všechno navíc v rytmu diska! 9/10

Při prvním čtení anotace mě napadlo, že ztřeštěnější námět jsem na festivalu ještě nepotkal, má nízká očekávání však byla záhy překonána. Snímek láskyplně vypráví příběh, který, ač založen na úplně absurdní premise, vlastně dává dokonalý smysl a skvěle zapadá do biblických příběhů, jak je známe. Díky jemně přihlouplé zápletce, slušným hercům a dobré režii je Zbrusu Nový zákon odlehčenou, místy sarkastickou zábavou, nad kterou nedoporučuji příliš přemýšlet. 9/10 [KVIFF 2015]

Film je natolik absurdní, že vlastně funguje. Jeho tématem je příběh novopečeného samotáře Davida, který je v souladu se zákony internován v Hotelu, dokud si nenajde partnerku či dokud nevyprší lhůta, po jejímž uplynutí bude přeměněn do zvířete. Hned zpočátku mě toto podivné vypravování zaujalo svojí svědomitostí, vtipností a nevšedností. Dokladem tohoto budiž například epizodky z hotelu, kdy personál teatrálně předvádí výhody života ve dvou, pokojské pravidelně eroticky mučí hotelové hosty nebo pravidelný hon na uprchlíky v nedalekém lese sloužící internovaným jako způsob oddálení jejich zvířecí proměny. Tuto hloubku a vynalézavost ve scénáři opravdu oceňuji, jelikož jsem byl Lanthimovým manželsky-dystopickým světem zcela pohlcen a možná by mě nadšení z komplexního zážitku ani neopustilo, kdyby nepřišla druhá polovina filmu, v níž si tvůrci přestali hrát a začali myslet na dovyprávění příběhu. Absurdity i vynalézavosti je však i v této části přehršel a samotný závěr není rozhodně výjimkou z pravidla. 9/10 [KVIFF 2015]

Prostřednictvím rozsáhlé hádky se tvůrci podařilo velmi trefně parodovat archetypy lidí, se kterými se každý z nás v životě zcela jistě setkal. Ať už se jedná o šílenou právničku, která dogmaticky hájí zájmy dětí, snědého francouze, kterého mají všichni za imigranta, afektovanou matku, výbušného rasistu, rozmazlenou dcerku nebo podrážděného souseda, prvotní facka zahájí nezadržitelnou řetězovou reakci potyček a šarvátek, která je vtipnou kritikou dnešní společnosti. Film disponuje dobrým spádem a skvělým sarkasmem. 9/10 [KVIFF 2015]

Snímek vykresluje poetický, místy ale děsivě skutečný portrét zapadlé vesničky ležící v zemi, kde se již řadu let občané vraždí pouze kvůli odlišnému vyznání. Autorka tragikomicky konfrontuje módní náboženskou segregaci s lidským rozměrem věci skrze optiku ubohých žen, které musí po skončení bojů své druhy pochovávat. Na pacifistickou strunu zahraje v okamžiku, kdy rozličným ženštinám dojde trpělivost, spolčí se s místními duchovními a typickými ženskými zbraněmi násilnosti ukončí. S trochou nadsázky Slunce, seno a granátomet. 9/10 [KVIFF 2015]