Gilmour93

Frigo objektem svého zájmu přesvědčen o tom, že chudoba na cti tratí. Takže se zcizí peněženka, zakoupí herka ke stěhování nábytku, na jejíž žebro lze pověsit klobouk a série nedorozumění končí tím, že Bustera Vránu nahánějí číšníci z LAPD. S tím beznadějným vyvrcholením to možno brát jako reflexi skandálu Keatonova přítele Roscoea Arbucklea..

Most criminals answer to the law. The world's most savage executioner must answer to Bronson.. Tohle je napsáno na posteru, co na tom, že vzhledem k té krutopřísnosti sloganu by se místo posledního slova hodil jiný Chuck. Aspoň do poloviny si to i přejete, protože Bronson jen dosti nápadně mapuje terén a hraje si na hodného strejdu, ale od návštěvy zaplivaného pajzlu to začne. Fixace na hadice! Nejdřív ji jednomu přiškrtí, druhého za ni přitáhne na místo exekuce a dalšího pomocí ní pověsí z balkónu hotelu! Pak už jenom nějaká brokovnice a krutý konec Mengeleho následovníka, kterému se vymstilo, že nestihnul umučit celou Guatemalu. Škoda, že se to chytřejšímu scénáři bránilo mnohem víc než exploataci..

„If the Legion doesn't get you, the desert will. If the desert doesn't, the Arabs will. And if the Arabs don't, then I will. I don't know which is worse..“ Střetnutí neochvějných principů. Vůdcovských, profesních, milostných, frajerských a velitelských, přičemž ten předposlední se při závěrečné scéně nečekaně snoubí s tím posledním. Díky postavě Deneuve to nijak neotupuje romantická linka a climactic battle legionářů proti Bilbově koalici kmenů, co dělají divné zvuky jazykem, je lepší jak od Peckinpaha. Ještě lítější boj jsem ale svedl s obsazením Terence Hilla, který si neodpustil své oblíbené gymnastické prvky a to western-komediální rošťáctví mu celou dobu koukalo z očí..

Myslel jsem, že pastýř je Jules Winnfield a ono ejhle, je to Vincent Vega! Gringo z RAF půlku stopáže projevuje lítost a zkoumá budíky v kabině, aby byl s objevením dalšího de Havillandu čitelně vyveden z údolí temnot a divák může od té chvíle spekulovat, jak to bude jeho zachránci na černobílé fotografii slušet. Carol of the Bells přinese trochu tajemna, produkce Disney+ očekávanou vánoční kýčovitost. Jonathan Frakes z Věřte, nevěřte by k tomu poznamenal: „Potkal hrdina našeho neobvyklého příběhu svého pastýře, nebo z vás naši scénáristé udělali ovce? To se dozvíme na konci pořadu..“

Milostný dopis kaskadérskému cejchu, který je psán autentickým písmem a vložen do obálky s ňuňu nálepkami Ryana, Emily a pejska, co na povel kouše do koulí. Škoda jen, že romantika, humor a vystavění nějakého smysluplného příběhu byly už jen kýčovité pohlednice, co by si zasloužily skartovačku. Dobře funguje soundtrack s Kiss a The Darkness (byť se nedostalo na Dalibora Jandu, co chce být láskou k sobě fér), kapitolou sama pro sebe je finálové osmdesátkové peklíčko o síle stunt komunity a s nevyžádaným bonusem přeplácanosti, který se tak nějak táhne celým Leitchovým liebesbriefem. Fall in love Guy Gosling mi přišel drobátko mimo, možná jej mohl v roli nahradit nějaký bezejmenný kaskadér. Byl by mimo taky, opravdovost by byla zachována a ještě by se ušetřilo 12 milionů dolarů a pár drobných za dubléry..

Odpudivé vizuálně i myšlenkou. Je pravda, že po první půli, kdy fraškoidní fašističtí harlekýni připravují plebejce na chléb a hry pro plebs, se to nepatrně zvedne, ale stejně nechápu, proč v té druhé Jennifer nemá bouli na čele, neukusuje chřestýšům chřestidlo a nejezdí na motorce mezi holubicemi. A miluje teda mladýho pekaře, nebo mladýho Thora? Člověk by tu továrnu na sterilitu, klišé a hloupoučké dějové zvraty chtěl přijmout alespoň v rovině guilty pleasure, ale i to je bez šance. Příznačný budiž moment, kdy mládež míří do „arény“ a místo aby bledí zvraceli a pouštěli moč jak kdyby se vyloďovali v Normandii, tak se tváří, jak před stezkou odvahy na pionýrském táboře. Marně jsem vyhlížel Profesora Subzero, aby je svou brankářskou holí rozšmelcoval jak Ron Hextall ve chvílích psychické nepohody..

Vekna či Pennywise aby je zabavili nikde, ale i tak jsou mezi prvními obětmi „urban planningu“ děti. Kaplanova turbína juvenilní zmatenosti ukazuje, že v tomto generačně-autoritativním střetu je na straně poražených většina a definovat vítěze je obtížné. Škoda konce s výstřikem vandalismu, který byl autentický jak rána z revolveru, po které současně explodují dvě auta. Zajímavá práce kamery od budoucího tvůrce Uprchlíka, především ty dva záběry, kdy postavy odcházejí k horizontu lemujícímu oblohu..

„You always use that as a excu-excuse, an alib-b-b-bi..“ Ze 60 % sitcom z cirkusového prostředí, 15 % zabírá romantika, 15 % travičské drama pod patronátem morálních zrůd a zbytek je lehce hororové dění v blátě pod koňskými povozy a zamyšlení, jestli se to mezi řádky nemá číst jako třídní konflikt za Velké deprese. Nechápu tyhle světské. Mají The Living Torso, co si tak dovedně připálí cigaretku a oni ještě živí lachtana..

Co poděláme v temnotách.. Navzdory vampýřímu charakteru, hrozně se ta gotiky chlouba, které sluší smrt, touží vidět v zrcadle. Jenže za ním už nic není. Děje se to už od Charlieho fabriky pro obtloustlé děti a někteří si to nechtějí připustit.. Poprsí trochu více do špičky a Eva Green byla jak Vampira v Edu Woodovi. Není se co divit, že hasiči jeli dřív k lejtkám Tima Burtona než Collinsovic sídlu..

Tak předně, převádět divadelní inscenaci do filmu podobného charakteru je holý nerozum. Pánové z terapie se po pár hodinách spolu baví, jak kdyby se znali dvacet let, až na čestné výjimky je každý z nich za čím dál tím většího kokota a za některými scénami vidím pokusy udělat jej i z diváka (především ty v call centru a na jeho toaletách). Balcar, který kdyby to šlo, napíše Volavka a mrchožrouti i Šteindlerovi na štangli, natočil skrz jakože vědomá klišé komedii, kterých máme za rok dvanáct do tuctu a tahle se lišila jedině tím, že v ní nehrál král českých filmových šovinistických obšoustů Jirka Langmajer. Závěrem mi dovolte předložit ucelený seznam všech vtipných momentů, které se ve filmu objevily: