giallo

I přes své stáří, je The Abominable Snowman stále zajímavý kousek, který by skalním divákům sci-fi neměl ujít. Svojí zasněženou atmosférou a strachem z neznáma trochu jistě připomene The Thing. Ale jinak jde o vážně se tvářící snímek s jasným poselstvím. Škoda jen, že si už zub času vybral své...2,5*

Castellari se s tím moc nesral a prostě si jednoduše natočil vlastní verzi kultovního béčka Útěku z New Yorku. Jednoduchou a velmi dobře známou zápletku o záchraně prezidenta respektivě prezidentovi dcery, jen zasadil do roku 1990. Do toho přimíchal válku gangů o Bronx (Válečníci) a postapokaliptický koktejl byl hotov. Škoda jen, že chybí výraznější syntenzátory a propracovanější akční složka. Ale králové béčkových produkcí Eastman a Williamson vyloženě potěšili a já jako milovník podobných trashů jsem byl navýsost spokojen. "Dost mi lezete na nervy!" "Bacha nebo ti ukopnu hlavu!"

Giallo vody byly, co se týče začátku 70. let, velmi průzračné díky Mario Bavovi respektive Dario Argentovi. Režisér zdejšího snímku, Duccio Tessari pak platil doslova za hurikán, který zaběhnuté postupy stavěl na hlavu. Už v předchozím režisérově giallo snímku Una Farfalla con le ali insanguinate divák na začátku filmu zjištuje identitu vraha a postupným rozplétání zapleklitého příběhu vychází najevo, že jím může být i někdo jiný. V L'Uomo senza memoria je s divákem opět rozhrozehraná zapeklitá hra. Tentokrát se děj točí okolo ztráty paměti hlavního hrdiny Teda. Ten postupným pátráním odhaluje střípky v jeho rozbité paměti a zjišťuje tak proč mu usiluje o život neznámý zabiják, jak je do toho zapletena jeho manželka a kdo je tajemný muž s dalekohledem. Příběh je tak opět hlavní devizou filmu, stejně jako již ve vzpomínaném předchozím žánrovém kousku. Trochu zamrzí vleklejší prostřední část, ve které se ztrácí tempo, ale všemi zmiňované finále rozhodně stojí za to. Zběhlejšímu giallo divákovi film svým náped určitě připomene La Corta notte delle bambole di vetro a osobně si myslím, že tento film byl i malou inspirací. Nicméně Tessari opět nezklamal a už se těším na jeho poslední giallo,které jsem neviděl (La Morte risale a ieri sera). 3,5*

Ohromný propadák! Vážně to tu má hodnocení 79%? Cože? Tady musel úřadovat nějaký démon a měnit hodnocení...Ne vážně, ač jsem velkým obdivovatelem staré italské horrorové školy, tak mě La Maschera del demonio hodně zklamala. Příšerné interiéry, papundeklové kulisy, přehrávající ansábl, kiksy a k tomu zmatený scénář to jsou největší nedostatky fimu. Atmosfericky je to celkem zvládnuté, a to především zajímavou kamerou a hudbou. Je mi to líto dávat tak nízké hodnocení, protože chvílema jsou tam velmi zajímavé sekvence (uzavření kruhu okolo kněze, přelety kamery), ale 80% filmu se velmi nepovedelo a to ani nezmiňuji ty gumové masky....

Franco Nero a Enzo Castellari byla v období 70. let celkem známá dvojka. Ti dva spolu natočili několik zajímavých kousků mimo jiné např. Vůně cibule, Street Law či Keomu. Na sklonku jejich spolupráce se ponořili i do vod dobrodružných filmů, které v té době byly na vrcholu. Film staví do popředí Mika (F. Nero), který je lovcem žraloků ale především hledačem pokladů. No spíše hlavně jedno pokladu, který má hodnotu 100 miliónů dolarů. Aby ho Mike získal spojí se potápěčem Acapulcem a spolu chtějí uskutečnit plán, jak ho získat. Do cesty se jim postaví místní gangstři a tajemná organizace, u které dříve Mike pracoval....Jednoduchý, přímočarý námět jakož to i celý film stojí především na postavě F. Nera. Ten na hrbu táhne celou stopáž a doslova ji vytahuje ze dna. Dolu ho totiž táhnou především humorné triky, na kterých si již zub času již vybral své... Ale jinak jde o solidní podívanou, která si určitě zaslouží 3*.

Velké zklamání! V Reinlově nejúspěšnější období mezi neslavnějšími "Vinnetouvkami" bych tedy rozhodně nečekal tak podprůměrnou "Wallecovku". Dějová kostra značně omletá a nezajímavá, opakující se herci v tytéž rolích (pitvořící se Eddi Arent mi lezl krkem) a nulová atmosféra, toť hlavní devizy filmu. Nebýt velkého vlivu na pozdější vývoj gialla (fetišistické figuríny, vraždy páchané břitvou, tajemný neznámý vrah) uvažoval bych i nad nižším hodnocením...

Velmi plodný béčkař León Klimovksy se zdejší Traumou v roce 1978 po druhé pouští do giallo vod. Tentokrát bez své velké herecké opory Paula Nashyho, za to ale na jeho poměry s notnou dávkou erotiky a také "ostřejšími" vraždami. Přestože je příběhová linie o hostinské Veronice a jejím hostovi spisovateli Henrym velmi jednoduchá, tvůrcům se povedlo na malém prostoru rozehrát zajímavou hru s divákem. Pomocí flashbacků a různých indící je krásně maten a do poslední chvíle si nemůže být jistý, kdo je vrahem... V rámci žánru jde o lehce podprůměrný kousek, ale i přesto bych ho giallo fandům doporučil. Čím víc mám od tohoto režíséra nakoukáno, tím větší chuť mu mám dát přízvisko "Španělský Umberto Lenzi".

Poměrně velmi krotký a také těžce průměrný exploitation na svoji dobu. Málo napětí, špatní a hlavně nevynalézaví záporáci a bez "sleazy atmosféry". Chtělo to aspoň trochu krve, více promakanější erotických scén (scény znásilněny k smíchu) a pořádný řízný hudební doprovod. Souhlasím s hodnocením od Karlose a poteciálním divákům bych doporučil o řád lepší Vacanze per un massacro. Mezi 2-3*

Geniální, geniální, geniální!............................Prostě nemám slov, když se hold sejde italský komediální um s grandiozním dabingem, výsledek stojí za to. A ty charaktery v čele s hlavou rodiny jsou bravurní. Smekám a tleskám.

Výborné, drsné a nekompromisní Poliziotteschi! Perfektně zvolený neokoukaný námět, dobře zvládnutá gradace děje a neotřelý hudební doprod dělá z "Policie děkuje" italskou lahůdku.