giallo

Nejhorší "WIP", které snad bylo vůbec natočeno. Osobitý přístup k látce brakmakera Jesúse Franca snad mohl pochopit jen Jean Rollin. Z celého filmu netrpí nejvíce dámské osazenstvo bloku 9, ale sám divák při sledování tohoto paskvilu...Ostudné dno jednoho zapomenutého subžánru.

Čistá esence horroru a hrůzy! Minimalisticky podané, průlomové a neskutečně intenzivní. Žádný jiný film nedokáže i po několikátem shlédnutí způsobit husí kůži jako právě Blair Witch. Pominu-li pro mě moji srdeční záležitost v podobě giallo horrorů, tak se nebojím označit právě tento film jako jasně nejlepší horror, který byl kdy natočen. A čert vem, že jde o prachsprostou vykrádačku Cannibal Holocaust!

S klidnou rukou na srdci můžu napsat, že pokud jste neviděli Pátek třináctého, Vraha Rosemary nebo původní Halloween, tak raději volte jeden z těchto kultovních a léty prověřených kousků. Humongous je totiž jen velmi špatně vylouhovaný extrakt z těchto slasherů. Nejzdařilejší část filmu (úvod) tvůrci čitelně okopírovali z Vraha Rosemary a ve zbyteku filmu si vystačili už jen se svojí nulovou invencí a upachtěnou nudou. Bohužel, nic víc a nic míň...

Toto giallo od Alberta De Martina je jedním z mnoha, které tento spíše druhořadý režisér natočil. Na začátku své kariéry se chtěl Martino od ostatních tvůrců vyhranit a odlišit, a proto se vyhýbal klasickým postupům jak např. ve zdejším L'Assassino... è al telefono tak i ve svém debutu L'Uomo dagli occhi di ghiaccio. Maskovaný zabiják (perfektně vybraný Telly Savalas) proto ani masku nenasadí a hned od začátku divák ví, s kým hlavní hrdinka bojuje o holý život. Jí je divadelní herečka Eleanor, která po střetu se zmiňovaným zabijákem ztrácí pamět. Postupnými střípky se pak snaží složit mozaiku své paměti a zjišťuje, proč chce někdo její smrt a jak do toho všeho zapadá autonehoda, která se stala jejímu milenci před pěti lety. Příběh je proto velmi zajímavý, svojí stavbou jistě připomene známější gialla L' Uomo senza memoria nebo La Corta notte delle bambole di vetro. Atmosféra je vystavěna především výborným hudebním doprovodem od Stelvia Ciprianiho a dále také umístěním do netradiční Belgie jako hlavním místem dění. Tvůrci si ale, bohužel, moc nepohráli se závěrem filmu díky jednoduše odhlalitelnému spiknutí a korunu tomu nasazuje dosti neštastně za vlasy přitažená pointa...

Z jednoho úhlu pohledu jde o finskou atmosferickou bombu, z které číší smysl pro malé detaily a s perfekcionistickým přístupem je podaná každá scéna. Bohužel, z druhého pohledu příběhově nedokáže Sauna vůbec strhnout a diváka obchází velkým obloukem. Nebojím se napsat, že nejden horrorový fanoušek se v zamlžených bažinách ztratil s hlavními představiteli...Velká škoda, druhá projekce je nutností.

Je mi líto, ale musím jít s hodnocením proti proudu. Ač jsem velkým milovníkem a obdivovatelem euro horroru, především pak toho italského a španělského, u toho francouzského jsem se již po několikáte spálil. Zajímavé téma je rozmělněné velmi pomalým tempem a absolutně se nehodící atmosférou. Achilovou patou je pak "snovost", kterou tak nemám rád a která ve mě tolik evokovala snímky Jeana Rollina. Vzhledem k zdejším nadšeným ohlasům jde asi jen o můj sugestivní dojem...Nicméně z francouského horroru bych doporučil nedostižný Don't Deliver Us from Evil.

Zkrz nazkr špatné béčko plné pitomých dialogů a přehrávajích herců na druhou stranu, ale měřené trashovou stupnicí vysoký nadprůměr a v rámci WIP velmi povedený kousek, z kterého číší správná ujetost. Pro obdivovatele Lindy Blair povinnost...

Mnohými obdivovaný a pro někoho do určité míry kultovní Lustigův originál, mě kdysi nechal chladným. Z krvavého béčka s velmi něvěrohodným sériovým vrahem, mi utkvěly v paměti jen povedené efekty Toma Saviniho. Nyní s rokem 2012 konečně přišlo důstojné a velmi silné zpracování hodné pozornosti. Nový remake Maniaka je ve všech směrech minimálně o třídu lepší a nejde je o samoúčelnou brutalitu, která chce šokovat....Jeden z mála filmů, který překonává originál a mě znovu utvrdil v tom, že Aja je jeden z mála tvůrců, jenž umí v dnešní době horrory.

Geniální pocta Giallu a nebo nepochopený a přepálený Art? Já sám mám s Amer velký problém a tento nelehký úkol neumím prozatím rozklíčovat. Dechberoucí sekvence střídají nudné pasáže, bezdějový snímek vytvhávají z letargie "malé pointy". Neustálé pomrkávání po giallo diváku je všudy přítomné, počínaje třeba Fulciho fetištickým snímání očí a konče brilatní hudební kompozicí...Jako celek ale jen velmi těžko stravitelné. Jak už to vypadá, šel jsem asi proti proudu, ale zůstal jsem jen napůl cesty....Pro mě žánr gialla navždy hold zůstane spjatý pouze a jen se 70. lety a jeho vrholem v podobě Profondo Rosso. Druhá projekce nutná!

Solidní "Tintovka" nevybočující z jeho plodné tvorby, tentokrát zaměřená především na fetišistické snímání zadku hlavní hrdinky. Příběh je velmi jednoduchoučký (znuděná ženuška se utrhne z řetězu a musí si neustále dokazovat, že na tom není nic špatného) , dialogy vybroušené (Jsi tak vlhká od čurání a nebo jsi vzrušená?), erotické scény fungují a Titno si tu švihnul malou roličku perverzního strýčka. Co víc si přát?