numi

Val Kilmer postrádá Keatonovo charisma, a to dokonce i ve chvílích, kdy z jeho kostýmu koukají jen ústa. Ale nedá se říct, že by se do role nehodil, to zas ne, to jen Keaton byl tak naprosto geniální. Naopak velmi svěžím způsobem doplňuje film trio Nicole Kidman, Jim Carrey a Tommy Lee Jones. Jejich výkony jsou (vzhledem k tomu, co za šílenosti po nich bylo požadováno!) naprosto úchvatné. A teď k těm nejproblematičtějším částím - vizuální stránka filmu, pojetí filmu jako celku a scénáři. To se vážně Joel Schumacher a Tim Burton úplně zbláznili? (Teda prvně jmenovaný to má nahnuté už dlouho, ale jak tohle Burton mohl produkovat nechápu...) Naprosto chaotický děj, zmatené akční scény (a že jich je požehnaně), šílené střihy, doslova brutální kamera, nekomicky směšné masky a každá postava ve filmu je totální magor a šílenec. Dvě hvězdičky za výše zmiňované trio, špetku napětí a za to, že hlavní postavou je pořád můj oblíbený Batman. [září 2006]

Ač se jedná o válečný film s téměř rutinním scénářem, je přece jenom něčím výjimečný. Nesnaží se ukázat, že je válka špatná, to ví snad už každý (až na pár lidí za velkou louží), ale ukazuje to, jak válka dokáže změnit člověka. A to paradoxně toho, který si to vůbec neuvědomuje, a naopak osočuje ostatní (stejně jako přívrženci jedné ideologie osočují ty druhé). Pouta války zachycují boj osamělého a zatraceného muže, který neuznává žádnou ideologii, nemá svědomí, sny a ani touhy, ale má poslání. Poslání ochránit svého bratra za každou cenu. V tom je nejsilnější moment celého filmu, který tak získává nadpozemský rozměr v momentě, kdy Jin-Tae kryje závěrečný ústup svého bratra. Aneb si dovolím malou parafrázi - jeden proti všem, všichni proti jednomu. Pouta války jsou strhujícím dramatem, které má jen dvě výrazně slabá místa: (Následuje vysvětlení možný SPOILER, který je dle mého názoru spoilerem jen v případě, že jste film už viděli;), takže alespoň upozorňuji...) Trikové kopance při leteckých utocích a muže, který křičí na polorozpadlou kostru, aby promluvila. To pak místo emočního vydírání, které známe z americké produkce, přichází na řadu úsměv na rtech, který se k takovým scénám vůbec nehodí. [září 2006]

Vtipný scénář, výborný Aaron Eckhart (kterého jsem zatím takříkajíc nemusel) a poznámky a polemiky z pera mistra satirického řemesla fungují na jedničku. Film diváka dokáže oslovit a umí si udržet pozornost a vyvolat emoce. A to je jen a jen dobře. Přeze všechny tyto klady však snímek vyvolá jen stálý lehký úsměv na rtech po dobu jedné hodiny a třiceti minut a následně vyšumí z mysli jednou provždy. Jde o skromně útočnou a lehce nadsazenou kritiku americké společnosti jako celku (školství, drogy, alkohol, zbraně, fast foody, jaderná energie, populisti a lobisti obecně, nadhodnocování sebe sama jako člověka i jako státního celku), která je zabalena do satirického hávu boje proti cigaretám. V těch pasážích, kdy se nejedná jen o inteligentně "skrytý" frontální útok právě proti kouření, je však film paradoxně nejzajímavější a nejsilnější (Los Angeles, soudní výslech, závěrečná "pointa"). Tři a půl. [září 2006]

Jean-Paul Salomé měl k dispozici opravdu dechberoucí scénář. Něco tak tupého se totiž nevidí často. Nu což, film se odehrává v Paříži a dostal do hlavní role Sophie Marceau, takže se z toho pořád dalo něco vytřískat. To by ale danou špetku potenciálu musel dokázat využít. Až na jeden záběr na Velkou pyramidu v Louvru při západu slunce se mu totiž nepovedlo udělat ani jeden jediný zajímavý záběr. A to je při natáčení v tak nádherném městě jako je Paříž opravdu neschopnost. A Sophie Marceau? Není sice zázračná herečka, ale o jejím sex-appealu není pochyb. Ve filmu je však zobrazena velmi asexuálně. Takže film nakonec postrádá krom děje, dialogů, humoru, napětí a strachu i erotiku a je po vizuální stránce absolutně nezajímavý. Takže se ptám - proč že vlastně vznikl? [září 2006]

Myslím, že většina zdejších kritiků není k filmu zcela férová. Satan přichází není žádný excelentní kousek, ale taky si nezaslouží takové výpady na údajnou nulovou atmosféru či údajně hrozný scénář. Samozřejmě, že John Moore narazil na odpor fanoušků původního filmu, ale s tím se dalo počítat - důležité však je, že tenhle film rozhodně není určený pro ročníky 1976 a starší. Je pro ty, kteří originál neviděli. Já nedopatřením patřím mezi ně (i když ne již rokem narození) a možná, že právě proto jsem spokojenější než všichni ostatní. Film nepostrádá napětí, kvalitní herecké výkony, je dobře ozvučen, některé scény mají potřebný dynamický spád a spousta dějových prvků je do filmu výborně zabudována (samozřejmě, že za to je třeba vděčit hlavně originálu). A to není málo. Nebýt zmršeného a příliš rychlého konce, který zanechává mírné rozpaky a hlad po opravdovém finále, uvažoval bych možná i o jedné bonusové hvězdičce navíc. Takhle je to za tři. [září 2006]

Měl jsem možnost shlédnout Director's cut, takže musím hodnotit právě tuto verzi filmu. Bohužel. Nevím, která část filmu byla panem Lee rozvedena, ale ta první půlka je neuvěřitelně dlouhá, chladná a bez náboje. Když vzpomenu na My Sassy Girl nebo Windstruck, tak se emoce vyvolané tímto filmem před nimi krčí jak šnek před mrakodrapem. A jako šnek se také celý příběh posouvá k tomu, co z tohoto filmu dělá něco speciálního. Zápletce. Znalcům korejského filmu bude už po první minutě jasné, kterým směrem se film bude ubírat (myslím tím romantická komedie vs. melodrama) - stačí jeden záběr na bezdomovce, lavička a jedno "úsloví" - a za druhou půlku také budou opravdu od srdce vděční, ale bohužel na ni dopadá stín té zbylé půlky filmového koláče. Velkým plusem však zůstává fakt, že John H. Lee zvládnul toto choulostivé téma bez výraznějších etických a morálních klopýtnutí či prohřešků. [září 2006]

Takový malý pokus vsadit Indiana Jones paleontologa do světa Jurského parku. Indiana Jonese bez Spielberga, Lucase a Forda. Místy akcí nabitý a místy humorný snímek má naštěstí dostatečně krátkou pasáž an to,aby se akční scény začaly opakovat a logické chyby kupit. Zůstane tak jen u tří obrovských - nedá mi to se nezmínit o tom, že mně jednou upadl mobil do vody na pět sekund a už jsem ho nikdy nerozchodil, takže mi okamžitě někdo prozraďte, jaké značky byl ten mobil z filmu, co vydržel půl dne v žaludku dinosaura a ještě vesele vyzváněl!;) Nebýt dvou akčních scén v první hodině, které se vizuálně a choreograficky vůbec nepovedly, uvažoval bych o třech hvězdičkách. A nebýt akční jízdy v "ptačí kleci", tak bych hodně silně uvažoval o hvězdičce jedné. Takhle se to pěkně vyváží a ukolébá se to někde ve stejných vodách, jako Spielbergova dvojka. [září 2006]

Ani náhodou. První Jurský park měl obrovskou výhodu. Měl geniální námět, který tady ještě nebyl, a geniální triky, které tady taky ještě nebyly. Druhý Jurský park má horší námět než jeho předchůdce (více či méně vykrádající King Konga) a s jedničkou triky totožné. Jen čas pokročil o čtyři roky kupředu. Tohle pokračování nepřekvapivě (a pro fanoušky Stevena Spielberga překvapivě) nepřináší zhola nic nového a jen čerpá z již vyčerpaného, ale komerčně atraktivního námětu. Celkově jde o neslaný nemastný béčkový akčňák s nezajímavými hereckými výkony a přeplácaným dějem, ze kterého trčí dva nadprůměrné momenty. Lépe řečeno, jeden nadprůměrný a jeden geniální. K tomu nadprůměrnému řadím vtipnou epizodku rodinky, jejichž zahradu navštívil tyranosaurus, a k tomu geniálnímu bezpochyby patří Julianne Moore na skle nad propastí. Alespoň v těchto dvou případech Spielberg ukázal, že tenhle film točil opravdu on. [září 2006]

Starý dobrý Steven Spielberg bez ambicí dokázat, že umí zpracovat jakkoli závažné téma. Na poli "béčkových" filmů je gigant bez konkurence, který umí vytřískat city i ze záběru na mandelinku bramborovou a umí vystrašit i záběrem na sklenku vody. Jurský park nemá nikterak zajímavý scénář, ale to neměl ani jeden Indiana Jones. Steven Spielberg ale dokáže udělat z komára velblouda (v tomto případě dinosaura...). Po první představovací (a do děje uvádějící) půlce se strhne opravdu thrillerová akce bez sebemenší chybičky, která vyústila v jednu dlouhodobou dinousauří nákupní horečku. V amerických supermarketech se tenkrát snad prodalo více dinosaurů než rohlíků (ne, že by to u nás bylo jiné, ale my ještě neměli ty supermarkety...). Triky jsou i po třinácti letech naprosto ohromující a až na některé útoky na auto zůstanou nadčasové snad navěky. [září 2006]

Skromný snímek, který v sobě skrývá nečekaný poklad. A to nemluvím jen o krásné a časem nedotčené Sophie Marceau, která mimochodem i dobře hraje, ale také o nenáročném, ale zajímavém námětu, místy prvoplánovitém, ale přesto inteligentním scénáři, a hlavně také o zcela "nefrancouzské typicky francouzské kriminálce". Jérome Salle jednoduše vzal jak z amerického, tak francouzského žánru to nejlepší a spojil to dohromady. Ve filmu tak zůstal přítomen ten neobyčejný nádech francouzské malebnosti a výjimečnosti, ale zároveň je cítit za každým záběrem americké puntíčkářství a profesionalita. Hledejte Anthonyho je variace na tisíckrát ohranou písničku, která ale do té původní přináší cosi nového. A to se hodí pochválit. Špička ve svém žánru. [září 2006]