Poslední recenze (607)

Slečna od vody (1959)
Taková milá letní romantická pohádečka... Trochu mě to přeneslo v čase do oněch reálií...

Obžalovaný (1964)
Vždy jsem si myslela, že filmy ze soudní síně jsou hlavně americkou filmařskou doménou, leč Kadár a Klos mě přesvědčili o tom, že i u nás lze natočit velmi dobrou "soudničku". Doporučuji snímek zhlédnout všem těm, co už mají krátkou paměť, či i těm, co tehdy ještě nebyli na světě, protože co je dobré na této sondě, že se nebojí tnout do vlastních chyb. Kolik filmů bylo u nás natočeno po roce 1989 s tím, že se v nich sice předchozí systém kritizuje, ale na vlastní máslo na hlavě se u toho nedohlédne. Myslím, že trezorové snímky jsou pro nás v současnosti velmi silným zdrojem reflexe oné doby takové, jaká byla, bez příkras, ovšem taky bez zbytečného zatracování všeho, čeho se v té době dosáhlo. Z filmařského hlediska za mě herecké výkony na výbornou, kamera též a navíc i střih.

Nikdo se nebude smát (1965)
Tak na mě po třech letech, což je pro mě osobní rekord, skočila zase nějaká respiračka. Takže si svou dovolenou konečně po delší době mohu "zpříjemnit" povalováním a relaxací u filmů. Dnes jsem si dala šedesátkovou absurditku na motivy jedné z povídek Milana Kundery, a to Nikdo se nebude smát, kdy se na malou lež nabalují další a další, až je z toho lež jak věž... Ač jiná doba, ta myšlenka je nadčasově aktuální...
Poslední deníček (51)
Private
Minimalisticky silná sonda... Jedním ze silných momentů celého filmu je tento krátký rozhovor mezi izraelským vojákem a palestinským intelektuálem, majitelem domu: "Proč neopustíte svůj dům?" "Protože je můj." "A proč vy neopustíte můj dům?" "..."