danliofer

Tento film má neopakovatelnou atmosféru arménské drsné horské krajiny, v níž se udála ještě před šoa jedna z největších genocid historie, a to dodnes Turky neuznaná genocida arménského národa... příběh vychází hlavně z této události a též z tradice sázení granátových jabloní, jejichž jadérka jako by se podobala slzám utrpení vyplakaným nesčetnýma očima obětí i pozůstalých... Film je možno zhlédnout v ruském znění zde: http://www.youtube.com/watch?v=xFZlkBOk5bE&feature=related

Tento arménský film mě doslova pohadil po duši... Je v něm na malém prostoru vyřčeno tolik moudra, kolik se jinde na velkém prostoru nenajde. Jelikož tu není žádná charakteristika tohoto snímku, tak jen stručný obsah pro zájemce. Jde o příběh malého arménského chlapce, jenž žije za druhé světové války v hlubokém arménském týlu u svého strýce a tety, zatímco otec je prohlášen za mrtvého. Chlapec se však nevzdává myšlenky, že otec nepadl na frontě, a každý den jej chodí vyhlížet na místní nádraží... jednou se dočká... tady už nebudu více prozrazovat. Film je možno vidět v ruském znění zde: http://www.youtube.com/watch?v=NhXsvhLSmwA&feature=related Na filmu je možno ocenit i velmi citlivou práci s kamerou a hudbou a celkově přirozený herecký projev všech účinkujících.

Velmi krásná barevná mozaika plná symbolů, kterým rozumí více ti, kdo v nich dokáží číst... http://www.youtube.com/watch?v=TrRdOZ2vulM&feature=relmfu

Taková normální rodinka na americký způsob... dědeček šňupající koks dokáže všechny překvapit hned v několika momentech... více je třeba si vychutnat osobně... :-)

Počkat si na film šestnáct let se někdy vyplatí... krásný filmový zážitek s velmi silným vyústěním... jak jsem se kdysi někde dočetla, každý muž, který chce jít do války, by na to měl mít písemné svolení své matky (zde i otce)... možná tehdy by už konečně nebylo žádných válek... podobně laděný film: Ďáblové na prahu: http://www.csfd.cz/film/123899-guizi-lai-le/ Kavkazského zajatce možno zhlédnout v ruském originále zde: http://www.youtube.com/watch?v=sDvjpV3iYwA

Po zhlédnutí filmu Rozchod Nadera a Simin, který mě velmi zasáhl, mi nedalo si projít postupně celou režisérovu filmografii. Vlastně se postupně vracím k počátku jeho tvorby a jsem mile překvapena vysokou kvalitou a takříkajíc soudržností jeho režisérského umu. Stejně jako O Elly mě i Fireworks Wednesday nenechal klidnou v tom smylu, jak jemně je zde opět propracováno předivo lidských vztahů v zemi, o níž máme jen kusé či v mnohém zkreslené představy naším "západním" nahlížením hodnot. Jedno je ale jisté, že láska povznáší a zrada bolí všude stejně... Film je případně možno zhlédnout s anglickými titulky zde: http://www.youtube.com/watch?v=nLk7gEM7rmk

Typický Jim Jarmusch, jak ho mám ráda. Nikdo nikam nespěchá. Hlavní hrdina je klaďas-mimoň se silnou vůlí. Vedlejší hrdinové jsou podivíni mluvící občas z cesty a na konci Bill Murray jako "odporný kapitalista manipulující světem" :-)) A hlavně to do sebe na konci všechno krásně zapadne... Aspoň už vím, k čemu všemu lze používat krabičku od sirek... :-) "A pokud si myslíte, že jste lepší než ostatní, stačí si dojít na hřbitov, kde člověk pochopí, o čem je smysl života..."

Perfektně rozehrané konverzační drama, v němž už je patrná režisérova silná schopnost vybírat si provokativní náměty a nikoho z hlavních představitelů nešetřit. Níže se tu v jednom komentáři praví, že se v závěru režisér něčeho bojí a hrdiny nechává sebezpytovat snad z politických důvodů, aby to mohlo projít "revolučně-kulturní" cenzurou. Já si ale myslím, že to sebezpytování nemá s podobnými důvody nic společného. Nikdo z hrdinů se nesebezpytuje za to, že by snad žili o něco moderněji, a tudíž blíže našemu euro-americkému modelu, a za to si pak sypali popel na hlavu. Došlo k tragédii, za kterou je třeba nést zodpovědnost a která rozkrývá určité podhoubí specifik nahlížení na milostný život v íránské společnosti, který v mnohém vychází z nějaké historické tradice a nejen z hlav duchovních... Jen by mě osobně zajímalo, zdali si ženy v Íránu nesundávají šátek ani v soukromí domova, a je-li toto ve filmu nějak poplatné předepsané "duchovní etiketě".

Tolik řízného humoru by od Islanďanů jeden nečekal. Holt, jeden se nesmí nechat zmást jejich ostrovní mentalitou, ani dlouhými zimami... :-) Osobně mi tento filmeček polechtal po dlouhé době náramně bránici. Když se ve filmu mluví o tom, že je to někde na hovno a pak se tam následně čistí septik... tak už můžete čekat, jak to dopadne:-) Velmi vřele doporučuji do dnů, kdy na vás padne depka. Člověk na tom nemůže už být hůř, než představitelka hlavní role, ale kde je naděje, tam je pořád na co se těšit:-)

Co dodat... Írán opět nezklamal... Jít až na dřeň... To chce prostě režisérskou odvahu a pevnou ruku... Příběh mě nenechal ani na chvíli vydechnout... Zvraty jsou občas dost nečekané, takže film neztrácí od začátku do konce na dynamice, přičemž nechává vše na divákově úsudku... Navíc je to opět krásná sonda do života íránské společnosti, jež se nám sice může zdát nábožensky rigidní, na druhou stranu však přisáhat na Korán znamená v té zemi mnohem více, než jen přísahu na Bibli kdekoliv jinde. Člověk si může sám sobě nalhávat do kapsy, ale před božím zrakem zůstane vždy odhalený až nahý...