Aurorka

Je fajn si opět a znovu potvrdit jednu skutečnost, a to takovou, že český dokument si drží laťku dlouhodobě vysoko. Samotný dokument není výjimkou a nelze mu upřít fakt, že to byla příjemně strávená a nenuceně ubíhající skoro hodinka v přítomnosti hlavního protagonisty, který nám ukázal oblíbená místa svého rodného kraje, odkud čerpá inspirací jak pro své písně, tak pro své kresby. Zajímavé bylo například vidět i samotný proces jeho komiksové tvorby. Jeho nejbližší, kolegové i kluci z kapely dostali dostatečný prostor a nutno podotknout, že za Jaromíra 99 stejně nejvíc "mluví" jeho mnohovrstevnaté tvůrčí já. Kéž bychom tady měli víc takových kapel, jejichž hudba osciluje na poli autenticity, syrovosti, melancholičnosti, ale i specifické chytlavosti a hlavně nepodbízivosti. Už jen aby ta divná mimosezóna konečně skončila!

Tento seriál mi bude hodně chybět!

Ari Gold is back ! A opět září a všechny válcuje ve velkém stylu. Neuvěřitelně nadupaný film, ve kterém se sešlo tolik hvězd, ještě více trefných hlášek a při jehož sledování má člověk chuť se okamžitě do L.A. rozjet. Fucking tragic Johny Drama zase nezklamal !

Myslím, že je příliš jednoduché porovnávat filmy režiséra podle jednoho jeho "filmu, jimž už asi nepřekročí svůj stín" a jemuž se už asi žádný další jeho snímek nevyrovná. Je důležité se zaměřit také na obsah filmu, herecké výkony atd a každý film hodnotit zvlášť nezávisle na ostatních speciálně proto, že jeden režisér dokáže natočit pokaždé úplně jiný snímek na odlišné téma a navíc docela úspěšně. Plusem tohoto snímku jsou neokoukaní herci, kteří hrají příjemně civilně a nenuceně a kterým sekunduje mírně ulítlá rodina a přátelé, kteří dodávají filmu šťávu. Same, tleskám za tento povedený kousek. Jen tak dál!!

Tak to byla parádní maďarská jízda s filmem, jež se dá jen těžko zařadit do nějaké škatulky. Smích na rtech se mi vykouzlil od prvních minut filmu a milovníci černého humoru si přijdou na své. Hlavní hrdina mi byl sympatický hned nejen pro své vykulené oči, ale také pro svoje podivínství, pro svou snahu něco ve svém životě změnit a třeba i zaujmout nějakou dívku. Ať žije důraz na slově dobrovolnická a Pocahontas! :-)

Nejde o klasickou romantickou komedii, ve které je už na začátku jasné, jak to všechno dopadne. Sledujeme pomalé sblížení dvou úplně rozdílných lidí, jak intelektuálně, tak povahově. Možná právě díky své vzájemné rozdílnosti je to k sobě tak táhne. Postava Jennifer byla celou dobu jasně čitelná, člověk si ji hned oblíbil a její beprostřednost a radost ze života byla až nakažlivá. Oproti ní Clément působil místy chladně, necitlivě, lhostejně a stále jako by si nebyl jistý svými city. Jejich společné chvíle, při kterých jí často předčítal nějakého klasika, působily kouzelně. Jak dlouho jsou schopny se dva protiklady přitahovat? Co když jeden miluje víc než ten druhý? A co když se člověk někdy ani v sám sobě a ve svých citech nevyzná? Life is life.

Myslím, že někteří lidé by si mohli ušetřit čas a energii a na Dny evropského filmu už raději ani nechodit. Letošní ročník nabízí žánrovou a tematickou všehochuť, ze které si vybere snad každý a jelikož jde o filmy v evropsky střiženém hávu, nesnažme se je porovnávat s hollywoodskou produkcí, to prostě nejde. Filmů o infiltraci do prostředí drog či jakéhokoli jiného prostředí už tu bylo nespočet, ale tento se snaží o trochu jiný směr. Nabízí něco víc než jen střílečky, honičky aut, vyhrožování, lámání prstů a nechutně dementního poskoka jednoho kápa. Nabízí pohled na člověka a jeho vnitřní rozpolcenost, ve kterém se mísí dvojí krev, který vlastně neví, kam patří či kam by patřit chtěl, s kým by měl sounáležet a koho ve finále zradit.

Spíše komorně laděný snímek, ve kterém hrají prim dvě ústřední postavy nacházející si k sobě postupně cestu. On je charismatický, je na něj spoleh a k ženám má úctu. Ona je krásná, křehká, ale zároveň potížistka. Oba jsou obklopeni lidmi a přitom osamoceni. Podaří se jim nalézt společný směr na cestě životem?

Sonda do jedné pošramocené ženské duše. Ačkoli hlavní hrdinka nemusí řešit žádné materiální a existenční problémy, snaží se vypořádat se svou nemocnou psychikou, se svými výbuchy a o to je nalezení jakékoli rovnováhy či klidu těžší. Příčiny jejich problémů nejsou nikterak naznačeny, což je škoda, na druhou stranu se dá vytušit, že prapůvod je v rodinném (ne)zázemí, rodiče jsou rozvedení, matka má přítele, k dceři se chová odměřeně a před jejími problémy raději zavírá oči. Práce jí na psychice taky nepřidává, potkává se s nemocnými, kteří pomalu umírají a milostný život je na bodu mrazu. Mladá žena se uzavírá do sebe a jediná osoba, se kterou je schopna mluvit o svých trápeních, je virtuální kamarád na síti potýkající se rovněž se svými problémy. Smutná realita dnešních dnů, kdy k sobě mají lidé tak blízko, jedním klikem myší se člověk může propojit s celým světem, ale bezprostřední komunikace v reálném světě a opravdový zájem o druhého člověka se už z našich životů pomalu vytrácí...

Ačkoli film nenabízí žádné složité zápletky, ani spousty postav, ani velká rozuzlení, ani hlubokomyslné dialogy, ani nečekaný závěr, přesto jsem se u něho bavila, byla zcela vtažena do minimalistického děje a prožívala spíše smutné letní dny s hlavní hrdinkou, která mně svou podobou připomínala Lenku Dusilovou. Snímek se nese v melancholické náladě s hořko-sladkou příchutí a místy nabízí i hodně vtipné momenty.