kleopatra

Narozdíl od spousty žánrových sourozenců, kde věci vážné, filosofické i lidské musíme namáhavě detekovat pod povrchem nebo si je přimalovat, tady se zračila na férovku křehkost oněch let, strach znovu se dávat všanc a koledovat si o další srdeční zlomeniny i touha najít do sebe zapadající zoubky. V euforii jedné noci, s únosnými vtípky i hudbou ... miloučké.

Jsou lidské mozaiky, kde se jejich aktéři musí propojit, i kdyby u toho měly praskat scénáristovi klouby. Jsou taky nitky, co se v uzlíku nezasnoubí a místo vytrvale ale beznadějně kroužícího korálku se na ně navlékne něco jiného a je z toho zase jeden z Akinovo nehledaných krásných objevů, tentokrát o odpuštění.

Takhle nařezat jsem zrovna potřebovala jako sůl. Párový škatulata v pralese, co element to adept na časovanou bombu, hra na babu - s divákem. Dobře nadávkovaný napětí mixlý černym humorem, žádný propady do nudy, odchodů na záchod a vaření kafe. Až na jeden fous v závěru jsem si přímo lebedila.

Meg mi nějak sešla z očí a z mysli a přepadla mě chuť s tím něco udělat. Zestárla, holka jedna, ale s tím herecky uzrála. Dlouze by se dalo vykládat, jak byl ten film plný nejen lidských ale i filmových chorob, ale mně se chce říct krátce: byl svůj a zapůsobil na mě. Vzpomínala jsem i na sofistikovaně omšelou Meg a empatika Adama Brodyho ještě dlouho po tom, co dvd rekorder a všechno kolem usnulo.

Stanu se menším a ještě menším a ... pak někoho svou laskavou nenápadností a citem pro akcenty, které si prožil jeden každý z nás, pohladím. Zábavný park je o větších dětech, co se ke starostem dovedou už docela dospěle postavit a na programu dne neni jen, že holky a kluci to chtěj taky .... Stejně neagresivní jako příběh je i obsazení, Kristen hraje pořád stejnou holku, ale je v tom jak ryba ve vodě, to se musí nechat.

Britská "Druhá míza" po francouzsku a zdaleka ne tak snobská. Když jdou na mužskýho léta ... monamůůůr ... lehkonožka, co mi dokázala zpříjemnit pošmourný dopoledne.

Nikoli další díl Deníku princezny, ale domácí video o vypuštění stáda kostlivců v rámci předsvatební psychózy s Rachelinou sestrou v hlavní roli, tak trochu a la Dogma. Potížistka Kym dělá dlouho kašpara a jako pozérka tím ostatní poznamenané jen vytáčí. Pak ale nastane situace, kdy klaun pod tíhou vlastních mimiker řekne něco jako: mužu abstinovat, mužu se všem omluvit, ale co se stalo, nezměním i kdybych byla Matka Tereza, a musím s tím do smrti žít ... a ta byla i s Anne Hathaway oscarová. Trauma pod povrchem ale výrazně otupuje až ubíjející roztahanost kolem svatby. Život, když něco bolí a něco se hojí, je taky rozvleklej, ale tady to bylo podle mě zbytečný a na škodu. 3,5*.

Hodný film o zlobivém Radiu Rock ... 3,5 *.

Kopyto jako já nedokáže pochopit, jak někdo muže na prkně frčet dírou skrze vodní kremroli, ale dokáže na to fascinovaně a uznale zírat a být tím okouzleno, zvlášť při hojnosti opravdu nádherných záběrů. Je to paráda, ale chudák manželka borce, co v neoprenu chodí po domě jak březí vlk a čeká na tu, která bude vždycky na prvním místě - na vlnu. 3,5*.

Z Wackness se vyklubal prímovej film. Chvilku trvalo, než jsem si zvykla na jeho tempo a jakési gothic zabarvení, taky jsem si říkala, že tohle už tu v jednotlivostech i různých kombinacích mockrát bylo, ale nevím, jestli jsem už tak deformovaná, že se na určitý model můžu dívat pořád dokola, aniž by mě omrzel, nebo si místo na slunci v mé duši vydobyl jemnými nenásilnými odchylkami v drobných detailech, ale prostě se mi to moc líbilo. Ben Kingsley mi připomněl svou krásnou postavu z Elegy, jakoby to byla jeho možná alternativa. Stárnoucí chlap, co má všeho včetně sebe po krk ale pořád žízeň po životě. Jeho výkon mi narozdíl od malinové komise nepřišel špatný, naopak. V té sebeironii záchvěvy touhy po už nestihnutelném ... já mu to věřila. A věřila jsem to i těm ostatním. I hip-hopu.