Botič

Pravá a nefalšovaná MARVEL tragedy, v tom nejlepším slova smyslu!!! Nejpohádkovější komiksová adaptace široko daleko. Neokoukaná variace na Shakespearovské tragédie se srdcem na pravém místě. Tam kde už jedničky a nuly nestačí přichází ke slovu charaktery z masa a kostí a to z Thora dělá možná sympatičtější postavu než je Tony Stark. Byť v ne zrovna atraktivně oslnivých kulisách. Zpoza rohu sice vykukuje Superman nebo Den, kdy se zastavila země, ale ve výsledku na tom nesejde, protože Thor vládne jak Mjolnir-em, tak hodně osobitým kouzlem. Za Asgard! Za Chrise Hemswortha! Za J. Michaela Straczynskiho! Kenneth Branagh is my MASTER now. Překvapivě chutná komiksová krmě.

Další z řady tzv. tichých filmů, kdy je slyšet tikot hodin v místnosti, tlukot srdce a vlastní myšlenky na téma: Proč se režisérka Deníku Bridget Jones rozhodla natočit takový paskvil? Proč v něm (ne)hraje Ewan McGregor? A proč trvá tak nesnesitelně dlouho? Odpovědět na ně je prakticky nemožné! Zasloužená nálepka NEVER MORE.

Zkus mě rozesmát - zatraceně dobrá Sandlerovka, ne-li nejlepší. Frňákové entrée a plastic people sráží body - nejspíš nutné zlo, které je nutné vymýtit hned v krkolomné první půlhodině, po které se ze Zkus mě rozesmát vyloupne překvapivě příjemná (romantická) komedie. Jennifer Aniston po sérii nekoukatelných romantických prefabrikátů konečně svá a Nicole Kidman takhle roztomile nepřehrávala od Moulin Rouge. Asi si můj vkus vzal tentokrát dovolenou.

Neobyčejně krutý, ale inteligentní film vycházející z podobného vzorce jako MOON. Tentokrát podezřelého smajlíka nahradila obrazovka s podezřele jednajícími postavami. Ale i přes to, že je zde spousta spoluhráčů, pořád se jedná o jednu neotřelou one man show, kde je Duncan Jones bohem držícím ruce nad celým širým alternativním vesmírem. M. Night Shyamalan není a nikdy nebyl novým Hitchcockem, zatímco Duncan Jones má k tomuto označení solidně našlápnuto. Neetická hračka zaměstnávající ty správné synapse. PS: Chris Bacon hudebně dráždí nervy, jako v poslední době málokdo.

Tykwerova minimalistická, vztahová pohádka na dobrou noc aneb když už není cesty zpět a život se blíží ke svému jistému konci, to poslední co zbývá na cestě do neznáma je ještě jednou a na posledy rozehrát ruskou ruletu se svými city. Obrazově místy vyprázdněné. Příběhově osekané až na kost, ale celkově až nečekaně upřímné. Nejčistších devadesát minut.

Za závěrečný akt by si Obřad zasloužil bezpochyby plný počet - po stránce herecké, atmosferické i hororové se jedná o bezchybně vypiplanou dvacetiminutovku okénko po okénku, ale dolů jej sráží předchozí hodina, která se oproti závěru jeví jako nemastná a neslaná.

Open space - open mind - open days - open and blind! Další Tykwerova pohádka o světě, kde se lidské (erotické) představy mohou stát skutečností pouhým mrknutím oka a v konečné fázi pak může ke slovu přijít i ten smířlivě osvobozující intimní kýč. A pak, že z trojky nemůže nikdy vzejít nic dobrého. Tupé úhly se mnou pohly. PS: nejlépe vystihnuto Marigold-em.

Když uhádnete kdo je vrah, hned po první desetiminutovce, něco není asi úplně v pořádku. Zajímavý námět v neskutečně nudném provedení, který se potácí od bodu A do bodu B mrtvolně bezkrevným způsobem, aby v závěrečném aktu předvedlo 88 minut solidní záblesk režisérova génia - zablikal a pak totálně zhasnul. Škoda Al Pacinova talentu.

Scre4m aneb online horor pro generaci 2.0. Novomediální gore fest, který dokáže vyrazit dech, zastavit srdce a rozechvět bránici, aby byl divák hned v zápětí resuscitován vlnou neokoukaných nápadů a neoposlouchaných hlášek. K dokonalosti dotažený a proklatě hravý sequel/remake, který se může hrdě postavit po bok jedničky a utvořit tak perfektní elektrizující oblouk probíjející do všech stran. Spolu s Limitless zatím to nejlepší, co rok 2011 přinesl. Any last words? Clear! PS: pokud by měl někdo vyvraždit celý Hollywood, pak by to měl být Wes Craven!!!

Po How Do You Know další (smutná) ukázka toho, že by se režiséři po šedesátce neměli pouštět do romantických komedií. Ploché, nevtipné a ke konci skoro až smutné.