Botič

Ještěrka pokládající si existencionální otázky, ekonomická krize ve zvířecí říší, rotační kulomety pálící kulky s dech beroucí kadencí. Rango má všechno, co neměla Legenda o sovích strážcích a Sucker Punch dohromady – ještěrku v hlavní roli, nápady, hlášky a výjevy, které občas připomínají Dalího obrazy. Animovaný film roku, který PIXAR stěží strčí do kapsy se svými Cars 2. Bay, Spielberg a Leone v jednom filmu, za kterým nestojí překvapivě ani jeden z nich, nýbrž nečekaně Gore Verbinski. Dobrá práce compadre.

Paul do každé rodiny. Lehce nadhodnocená taškařice, která je od podlahy ke stropu natřískaná všemožnými "fanboys odkazy" až z toho Simon Pegg a Nick Frost vychází jako pár geeků, co nemá svůj osobní život a skutečně nutně potřebuje holku. Za 104 minut se prakticky nedá rozkódovat úplně všechno, ale i tak je to film od fanoušků pro fanoušky s náběhem na kultovku ala Jay a mlčenlivý Bob vrací úder.

Když poskvrněná mysl nesvítí, ale pouze nejasně bliká. Nezvladatelný chaos uchvacující myšlenkovou soustavu jako virus a místy čistá (filmová) definice lásky na první pohled. Temný ekvivalent k Nick and Norah's Infinite Playlist. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu.

Odpad jak z praku! Pár pěkných obrázků se sem tam vykřesat podaří, ale ani to nedokáže zastřít chuť chemického prefabrikátu, co chvilku šumí a pak se rozpustí. Aneb jaký může být film na jehož plakátu se Petr Vondráček ohání sádrovými faly? Moje intelektuální já umřelo. Sorry v názvu filmu až nečekaně trefné.

Úvod je podobně stylový jako ten ze Snyderova Úsvitu mrtvých a slibuje velkou porci zábavy. Avšak tlející maso na pochodu je mnohem lákavější látkou k z-remake-ování, než-li zmutovaná banda horníků. I onen podtext, kterým se oháněl originál už v dnešní době ztratil na aktuálnosti. Proto se po chvíli z THHE stává zbytečný hororový přírůstek, kde mnoho záběrů na hory atmosféru spíše potápí.

Film, ve kterém Matthew McConaugheyho pořád někdo mlátí do hlavy a není to zábavné? Kde se stala chyba? Už chybí jen prdící lachtani. Další neromatická, nekomediální óda Andy Tennanta - režiséra, který svými posledními kousky poslal žánra do horoucích pekel. Další film za trest zasluhující nálepku Never More. Kate Hudson a Matthew McConaughey spolu v jednom filmu? Kdykoliv, ale ne v Bláznově zlatu! To mě raději sejměte hadrem.

Rachel McAdams kosí padoucha jehlovým podpadkem, Brian Cox je supertáta a Cillian Murphy nejlépe hraje s dírou v krku. Co víc si přát. I po druhé neskutečná pecka.

Tak nějak mělo vypadat Cravenovo My Soul To Take. Dravé a hravé. Ke konci až parodické a překvapivě komické. A ano, každý dostal to, co si zasloužil.

Čirá fascinace zlem v thrillerové studii, jejíž stín se pravděpodobně Jonathanu Demmeovi nepodaří už nikdy překročit.

Naprosto dokonalý placebo efekt. Scénáristický brak, který je ale pořád sympatičtější, než podobně laděný Jumper a to díky nostalgické vzpomínce na seriál Roswell a nadupanému soundtracku. Pravda některé scény na sebe nenavazují tak, jak by měly, ale úvod jak od Emmericha, prostředek podobný Proroctví od Proyase okořeněný 30 dní dlouhou nocí a závěr alá Fakulta? C´mone :) Stejně nejvíc plusových bodů nasbírá Čtyřka ve scéně citující Disturbii. Olyphant trestuhodně nevyužitý, ale samotné finále v konečném součtu představuje zábavně epickou odměnou. Sečteno, podtrženo - příjemná jednohubka, která není TAK zlá, jak by se z hodnocení kolemjdoucích mohlo zdát.