Harry_

Obsah filmu je v anotaci dobře popsán (s drobnou chybou, že není jediná cizinka-právnička, ale jediná, kdo smí být u soudu). Z technického hlediska lze obdivovat odvahu filmařů a vytrvalost - dokument točili dva roky. Ani mě nenapadá, jak to natočit lépe, chtělo by to více záběrů ze soudních pří a jednání s klienty, ale to prý nebylo možné, narozdíl od Motley nemohli v zemi být dlouhodobě. Originální je samozřejmě samotný námět, koho by napadlo jet vydělávat do Afghánistánu? Samotná Kim je prostě asertivní až drzá Američanka, která se nebojí a dělá svou práci. Je pravděpodobné, že rozdělí diváky na příznivce a ty, kterým bude velmi nesympatická. Film je zajímavý, ukazuje zákulisí unikátního právního systému v Afghánistánu, kde se kombinují středověké praktiky práva šaría a pokusu o demokracii západního stylu. Je to ale typická rozvojová země plná korupce a smýšlení, že nás ještě musí deset let někdo financovat a pak se možná postavíme na vlastní nohy. Z dokumentu je tak podvědomě cítit i stále častější diskuse, zda je lepší nechat si vyvíjet zemi vlastní cestou nebo importovat demokracii, na kterou nejsou připraveni. V případě Afghánistánu mi přijde, že je to země, kterou přes 50 let řídí někdo jiní, než sami Afghánci.

Opět se ukázalo, že na dokumenty je dobré chodit bez velkého očekávání. Byl jsem nakonec příjemně překvapen. Přestože zde bylo dost "mluvících hlav", byly zde i unikátní záběry ruských vojáků a jejich matek, které často čekají, zda jejich syn se vrátí se žoldem nebo v rakvi. Dokument je zajímavý tím, že nejen dokumentuje důkazy o přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině, ale dává prostor i "druhé straně". Nemyslím tím výroky Putina, kterým věří již jen on sám, ale matek ruských vojáků, které nenadávají na ukrajinské vojáky, vrahy, banderovce či fašisty (jak je jim to ruskými vládními médii podsouváno), ale na Putina, který do nesmyslné války posílá jejich děti a nemá ani odvahu říci narovinu, co se s nimi stalo. Řada matek tak neví, kde je jejich syn pochován a pouze ty nejhlasitější se dočkají odpovědí, peněz (za mlčení) nebo se v poslední instanci obrátí na ruskou neziskovku Ruské matky (ta čelí zákazu činnosti). Dokument ukazuje negativní důsledky dlouhé Putinovy vlády, která svými metodami (propaganda, potlačování občanské společnosti, zastrašování opozice, úplatky a násilí) dosáhla stavu, kdy se matky (oproti válce v Čečensku) mnohem více bojí za své syny (živé či mrtvé) bojovat. Dokument je krátkým mementem, který ukazuje, že na Ukrajinu nesmíme zapomenout.

Přestože je dokument promítán na Jednom světě (2016), je to skutečně spíše televizní dokument, jehož cílem není detailní pohled na nějakou problematiku nebo obsáhlý životopis Petry Procházkové. Jde skutečně o medailonek asi nejznámější české žurnalistky, která si udělala jméno zejména válečnými reportážemi z Čečenska. Její práce je obdivuhodná a dokument bohužel nezahrnuje všechny její aktivity. Dozvíte se i méně známá fakta z osobního života, ne vždy budete souhlasit a uvidíte, že má skutečně tah na branku a dává si záležet na tom, aby bylo jasné za koho kope. Dokument je natočen poměrně dynamicky a vtipně, takže se nebudete nudit. 70 %.

Český zkrácený název filmu není moc šťastný. Je příliš obecný, až zavádějící. Ne že by v Bruselu demokracie chyběla, ale film je prostě a jednoduše o zákulisí vývoje evropského zákona o ochraně osobních údajů. Tím ale končí jednoduchost, film naopak pěkně, originálně a skutečně asi poprvé nechává nahlédnout občany EU do zákulisí byrokratického aparátu v Bruselu a Štrasburku. Pohled je to skutečně jedinečný, ale i depresivní, až kafkovský, ale vskutku demokratický. Tolik k tématu. Film jako takový se přísně drží jednání, protože takový asi chtěl být. Osobně bych uvítal místo jalových záběrů (je jich tam aspoň čtvrthodina) na parky, lidi a helikoptéru trochu faktů. Ideálně pomocí infografiky - Rada/Komise/Parlament má tolik členů, tyhle pravomoce a schází se takto. Projednávaný zákon má zejména tato úskalí a je důležitý, protože.. To vše se dozvíte jen okrajově a kdo se tématu nevěnuje, může z toho mít pocit, že o moc nejde. Opak je pravdou a čas ukáže, že neustálé bití na poplach má smysl (zdravotní a zdravotnické údaje, lokalizační data, identifikace na internetu, ale i mimo něj, možnost nebýt sledován na každém kroku, cloud a řada dalších témat daleko přesahující debatu o rodných číslech, na kterou se často problém zužuje u nás).

Film je hlavně o tržišti Silk Road a jeho adminovi Dread Pirate Roberts. Pokud o internetu za Torem moc nevíte, je film lehkým úvodem do problematiky. Spíše jde ale o agitku za Rosse Ulbrichta, který byl chycen a odsouzen exemplárním způsobem. Na filmu si spíše cením otevření a připomenutí těžších témat jako je: americké soudnictví, právo na obhajobu, právo na spravedlivý proces, soukromé vězeňství apod. Může stát používat stejné techniky, která sám postihuje? Například hacking. Je normální udělit doživotní trest po dvoudenním soudu se spisy s tisíci stránek? Neměli bychom být nakonec rádi za pomalý evropský soudní systém? Kdo hlídá hlídače?

Režisérka konfrontuje své dětství na Krymu se současným stavem, což přináší očekávané množství melancholie, ale i realistický střet s názory kamarádek z dětství, ale i jiných lidí, kteří na Krymu zůstali. Je to poměrně dobře sestříháno, film je dynamický, i když se opakování zcela nevyhne. Stopáž je tak snesitelná. Jde spíš o pocitový film, dojmy ze současného ruského Krymu, který se potýká s masivním úbytkem turistů a provozními problémy, než nějakou analýzu situace - přičiny, následky a rozbory budete muset hledat jinde.

První třetina je klasická teenage komedie, ale brutalita likvidace prvních mrtvých mě až překvapila a začlo se hrát na vážnější notu. Ujetý nejsou ani tak kostýmy samozvaných hrdinů jako situace, kdy se šest policajtů netrefí do polonahé kulturistky s implantovaným automatickým dávkovačem testosteronu. Ten rozptyl od vážného, přes komedii až do ujetiny s hromadou krve a vulgarismů strhává film pro mě do průměru.

Japanofilové tu film drtí, ale když to vezmete jako fantasy akci z japonského prostředí.. Zvláštní bylo balancování mezi fantasy s nadhledem (drak, čarodějnice) a historickým filmem. Mně to sedlo, ale může to být tím, že jsem nikam nespěchal a film měl čas si užít.

Dobře obsazené, ale jinak akční splácanina, která nemá hlavu ani patu a ani žádný originální prvek. Militaristická agitka pro americké rekruty anebo oddychovka, když se vám nechce myslet. 55 %

Kvalitní vícerozměrný dokument, který vysvětlí, že plýtvání jídel má více rovin, než je "je to škoda". Věděli jste, že kdyby se míra plýtvání jídlem, které je také zdrojem metanu, snížila na polovinu, byl by to stejný efekt jako kdyby přestala jezdit polovina aut? Film je dobrý také tím, že nejen moralizuje a ukazuje dopady plýtvání potravinami, ale předvádí i možná řešení. Dokument by si zasloužil lehce zkrátit, přidat popisky při změně lokalit, aby byl ještě údernější a přehlednější, jinak zasloužených 80 %.