Sawy

Na jednu stranu je z pohledu dnešního diváka hrozně těžké číst v novovlnných alegoriích významy, protože tyto významy jsou neoddělitelně spjaté právě s dobou vzniku. Po padesáti letech je leckdy prakticky nemožné je rozkódovat. Na stranu druhou, tyto filmy je možné číst jakoukoliv zvolenou optikou. No a zrovna v případě stylově nesmírně excesivních, anarchistických a feminismem nevyhnutelně zatížených Sedmikrásek je to i po těch padesáti letech obrovská zábava! 90 %

Vizuální, situační, slovní, intertextuální i všechen další humor na té nejvyšší úrovni a to v klasické tuzemské parodii na melodramatické kýče, která se může směle dívat do očí i světové komediální špičce. Zapomenout na nuceně naroubovaný epilog a je to dokonalost sama. 90 %

Zatímco u House of Cards jsem až příliš bolestivě vnímal rozdíly mezi díly, které natáčel David Fincher, a těmi ostatními, u Mindhuntera jsem podobným problémem netrpěl. Do značné míry je to způsobeno skvěle vymyšleným příběhem, ve kterém jsou jednotlivé díly natolik provázané, že je od sebe nejde moc oddělovat, zároveň je ale třeba ocenit, nakolik se zbylá trojice režisérů adaptovala na Fincherův chirurgicky pečlivý styl a důraz na nenápadné vyvolávání hutného napětí. David jim bezpochyby stál za zády. Jinak obrovská radost ze seriálu, který je v podstatě Zodiacem na ploše osmi hodin. Je fajn, že tvůrčí tým rezignoval na detektivku v klasickém slova smyslu, protože na pátrání se tu hraje až ve druhém, možná i třetím plánu. Vše startuje se studií myslí vrahů, studie se následně aplikuje v praxi, aby pak dále měla vliv i na osobní životy jednotlivých protagonistů. Vše je do sebe přitom takřka neoddělitelně zaklesnuto, takže je pro diváka velmi složité tvořit si předpoklady o tom, co uvidí v následující části. Plus výborně vystavěný vývoj ústřední postavy, Jonathan Groff je možná vzhledově kombinací Henryho Cavilla a Taylora Kitsche, ale oba je o třídu přehrává. Jediná výtka? Čekal jsem uzavřenou minisérii, ale opět je třeba očekávat druhou sérii. Tak uvidíme, kam se projekt podaří příště posunout. 95 %

Důslednější a opulentnější převod animovaného filmu do hrané podoby si nedovedu představit. Je to kýč, ale vyčítat to Disneymu je blbost. Chybí tomu invence (fakt frame-by-frame přetočený animák!), ale ta je nahrazena neprůstřelnými produkčními hodnotami. Do pár let přestanou svět tyhle disneyovské sázky na miliardovou jistotu bavit, protože dál než Kráska a zvíře se v tomhle konceptu zajít nedá a bude to furt to samé. Ovšem tento nablýskaný fetiš jsem si užil do posledního okénka, protože se na něj jednoduše nádherně dívá. 90 %

Seriál, který už svým názvem přesouvá diváckou pozornost z toho, CO se stane, na to, JAK se to stane. V dlouhodobém měřítku jde o to, jak se usedlý středoškolský učitel chemie stane drogovým bossem, princip je ovšem užíván a přiživován v průběhu celého seriálu důsledným využíváním flashforwardů v rámci jednotlivých epizod i jako leitmotiv pro celé série. Upřímně, nikde jinde jsem tuto vyprávěcí techniku neviděl tak dobře použitou (Lost prominou...). Jinak samozřejmě fenomenální seriálová podívaná gradující od nenápadně geniálních začátků do nebes (nebo spíš pekel?) americké quality TV. Formálně hravé, bezchybně napsané, dokonale zahrané. Není o čem. 100 %

Filmová moderna par excellance. Film, který divákovi nedá nic zadarmo a při letmém dívání se může působit tak, že mu dokonce nedá nic. Důsledně nenaplňovaná očekávání nicméně kromě frustrace mohou přinášet i nové, nečekané interpretace a revizi vlastního vnímání kinematografie. Antonioni a jeho vyprázdněné postavy a světy mi až překvapivě sedí. 90 %

Shanea nemusím, jeho komiksová aktualizace mi to ale plně vynahrazuje. Wolverine jako postava prošel vskutku pletitým, kvalitativně mimořádně rozkolísaným vývojem, ale na (proklamovaný) konec své filmové kariéry konečně dostal to, co si za těch 17 let zasloužil - důstojnou sólovku. Old Man Logan jak má být, Mangold látku pojal jako revizionistickým westernem šmrncnutou dystopii, které ovšem na světě, ve kterém se odehrává (jakkoliv působí velmi lákavě představa jej důkladněji prozkoumat), nezáleží zdaleka tolik, jako na milovaných a dost možná loučících se postavách. Jako věčného fanouška X-menů, mých nejoblíbenějších komiksových adaptací, mě tahle nekompromisní rozlučka nejoblíbenějšího z nich jen těžko mohla nechat chladným. Po zhlédnutí jsem měl na jazyku spoustu ALE, protože Loganovy jde bez problémů vyčítat, že je možná až příliš přímočarý, že navzdory vší odvaze při obcházení klišé komiksových adaptací stejně skončí poměrně generickou bitkou (jako lesní pobíhání z Posledního vzdoru, jen s krví), že skutečně až trestuhodně neprokresluje fikční svět. Kontinuitu x-menovského univerza posílá definitivně do kytek, ale ten vesmír byl v tomto ohledu ztracený už dávno. Ale ten feeling eastwoodovsky zachmuřeného, stárnoucího superhrdiny, ve kterém se díky dítěti probudí zapomenuté hrdinské instinkty, feeling do propasti se řítící společnosti, která na hrdiny přestala věřit, feeling komiksu, který z velké části nepůsobí jako komiks, všechno tohle je stejně nakonec silnější. Navíc mě baví, co Foxové dělají se svými komiksovými filmy, takže... jen tak dál! 90 %

Osekání Kunderova geniálního románu pouze na Ludvíkův úhel pohledu byl pro potřeby filmovosti výsledného díla pravděpodobně nezbytný krok. Díky němu není Jirešův film pouhou zdařilou ilustrací předlohy, ale svébytně fungující adaptací, ve které pochmurné zacyklení osudu hlavního hrdiny vyniká o to zřetelněji. Dialog s minulostí v první polovině je krystalicky čistým vítězstvím filmového média. 90 %

Lingvistická sci-fi. Z poloviny vědecký procedurál o hledání nového způsobu komunikace, z poloviny emocionální horská dráha, jejíž vypravěčské techniky možná nejsou tak sofistikované, jak se na první pohled zdá, ale napoprvé fungují dokonale a při druhém zhlédnutí má divák možnost zkoumat jiné podněty, které do Příchozích vložil Denis Villeneuve a jeho ambientní režijní styl. Pokud ne nejlepší, rozhodně nejzajímavější film roku 2016. 90 %

Nejdůslednější procedurál investigativní žurnalistiky, jaký byl kdy natočen. McCarthy ovšem zároveň nezapomíná při jeho výstavbě využívat i primárně filmových narativnch postupů, díky čemuž má Spotlight silnou katarzi, může tak v divácích doznívat a lákat k opakovaným zhlédnutím. 90 %