panjosef

Jeden z nejlepších experimentálních snímků, co jsem za poslední dobu viděl. Svým způsobem environmentální report či něco mezi Jeanne Liotta, Godfrey Reggiem a volnou asociací v částečně animované podobě. Narazil jsem na to jen tak náhodou a posléze na to koukal s otevřenou pusou. Tiché večerní prostředí hotelového pokoje skoroprázdného hotelu v Praze-Krči s hučící čtyřproudovkou za budovou, kde jsem snímek sledoval v rámci mé služební cesty tvořily ideální zázemí pro posílení vjemu z tohoto malého-velkého díla. Měl bych poděkovat svému zaměstnavateli za poskytnutí perfektních a optimálních pocitových podmínek pro zážitek :-) 10/10

Excelentní, hrubý a špinavý eurowestern s gore prvky se opravdu nevidí každý den, zvlášť ještě když přihlédneme k roku vzniku. Typicky westernový motiv příběhu je zasazen do hrubé a bezútěsné zimní krajiny a prostředí, z něhož špína, mráz a ohrožení pryští na každém kroku, vše prostoupeno všudypřítomným pachem smrti. Klobouk dolů, tohle se opravdu povedlo.

Snímek australské experimentální skupiny Botborg je mimořádně záživný, členitý, hravý a atmosférický. Od nestrukturovaného šumu a her se světlem a tmou se dostaneme přes abstraktní minimalistické plochy až po jakési reakční geologické vrstvy, uvolňující prostor nekontrolovaně se množící protoplanetárně-molekulární mlhovině. Vše v příjemně uchu lahodícím noiseovém šumu, který připomíná doznívající kocovinové echo blížícího se brněnského Noise festu. Rozhodně veliký palec nahoru, znamenám si velice zajímavý objev na experimentální scéně.

Béčko jak prase, ale jakože úplně totální a se vším všudy :-). Inspirace jsou víc než jasné, The Thing a The Blob. Myslím že líp se to ani nedá popsat. Ukradený kufříček se záhadnou organickou matrix, která se dostane ven a amorfní hmota začne pohlcovat lidi kolem sebe. Vše je hozeno do uzavřeného prostředí starého činžovního domu a jeho obyvatel. Je zde zkrachovalý malíř-alkoholik, další typan vaří fet, jeden děda u sebe doma na gauči točí poorky, takže se mu tam motá samá pornoherečka, no zkrátka samé sympatické postavičky :-) . A dům začne ovládat ona hmota a naši hrdinové jsou nuceni jí čelit tváří v tvář. Co víc napsat, je to hodně béčkové, s dobrými triky (sliz a chapadla se povedly) a s náležitě suchými hláškami. Jedna hláška je kompletně převzatá z The Thing, včetně celé situace, pouze slova jsou mírně obměněná. Znalci při sledování určitě hned poznají která to je. Takže takové opravdu béčko se vším všudy, včetně té menší rozvleklosti, která to činí trochu míň záživným, ale budiž. 6/10

Ono je to vlastně takové smutné podobenství o komunikační propasti mezi partnery. Ovšem převedené do extrému, což velice výrazně vyzdvihuje ústřední smutnou myšlenku. Zajímavý by bylo používat to v manželské poradně jako varovné video, kam až může nenaslouchání druhému vést. 8/10 (hodnotím tedy samotnou povídku Cutting Moments)

Nádhera. Tenhle film někdo natočil pro mne. Surreálný. Temný, ponurý. Snový. V šíleném světě. Kde lidé žijí při věčném zatmění slunce, které jen výjimečně vysvitne. Oskar Lepage. Pracuje v muzeu. Ženy. Sestra? Záhadná černoška z afrického kontinentu. Kontrast kultur. Potlačovaná sexualita. Hmyz. Kukly. Organismy. Temné stránky duše. Vášeň. Strach. Metamorfózy lidí i celého světa. Sounáležitost s temnotou. Franz Kafka. David Lynch. David Cronenebrg. Nikos Nikolaidis. Film pro všechny co mají rádi snímky bilancující na hranici snu, šílenství a deprese. Příliš artové pro fandy hororů a příliš bizarní a šílené pro fandy artových filmů. Jen pro hrstku šílenců kteří tohle dokáží prožít, ocenit, vychutnat a nezbláznit se. Stephen Thrower by u toho nadšením vyskakoval z křesla. Já ještě o něco víc. Neuvěřitelný zážitek. 10/10

Pamětníci znají z VHS jako Černý kocour. Celkem ucházející Itálie od Luigi Cozziho - motá se kolem natáčení filmu, nechutná witch Levana, nějaký ty hnusy, střeva, sajrajty, snová atmosféra, zelená a modrá světla, trochu surreal děj. Je to místy trochu zamotaný, člověk ztrácí přehled co je sen, co realita a co přechodná agónie. Otázka je, zda to byl záměr či nebyl, já se přikláním ke koncepci tohohle filmu jako velkého zlého snu, ale zase bych to až tak neřešil.

Finské drama o trojúhelníku vdané ženy středního věku, mladé milenky a trochu ubrumlaného záletníka architekta v sobě pojí dva prvky. Jedním je snaha co nejdůvěryhodněji a psychologicky nejreálněji vykreslit chování postav, vtažených do manželské nevěry. Druhým prvkem je to, že situace, do kterých jsou postavy ve filmu stavěny, jsou často dotažené ad absurdum a vykonstruované způsobem ryze filmovým, tedy ne až tak zcela reálným. Nejdůležitější věc ale je, že dohromady to funguje opravdu výborně. Nejméně dvakrát jsem u filmu upřímně vyprskl smíchy pobaven skutečnou absurdností situace - setkání na maškarním večírku a probuzení Tuuli s vyšetřující rukou v rozkroku, abych moc nespoileroval :-) . V některých momentech člověk opravdu kouká jak se děj rozvíjí dále a s mrazením (už to tu někdo zmínil přede mnou, ale opakuji to proto, že to musím jen potvrdit) čeká co bude dál. Výborný film; kdo má rád, stejně jako já velmi černý a morbidní humor, tak se u něj i zasměje. A jinak opravdu zážitek. Hudba E. Toppinena z Apocalypticy je již jen třešničkou na dortu.

Tenhle film je hodně zlý. Nejde ani tak o to, o jakých událostech pojednává a symbolice, kterou Zulawski použil, ale zejména o vlastní provedení. Všechny postavy v tomto filmu jsou nemocné, pološílené nebo naprosto šílené. U některých, zejména ženských postav máme neustálou obavu, zda v následující chvíli nezačnou chrlit pěnu a škubat se na zemi v epileptických křečích. Prvotní úlek jistě přivodí již scéna Jakubova příchodu do domu, kde se za chvíli bude konat svatba a spatří tam svoji bývalou snoubenku. Tady opravdu během notné části filmu ženské postavy blouzní s nepřítomným vyvráceným pohledem a zmítají se v tranzu - jinak pro srovnání viz např. i scéna s Isabelle Adjani v podchodu z Zulawskiho pozdějšího opusu Possession. Celý film je pak mistrným ztvárněním tlaku a teroru na lidskou mysl, který za sebou nechává lidi absolutně zlomené nebo totálně šílené a schopné čehokoli. Celý film jsme vlastně provázeni škálou hrůz. Je to docela hodně syrový a temný zážitek a upozorňuju též že ne úplně nejstravitelnější. Samostatnou kapitolou je hudební doprovod, ten mne více než překvapil, velice podivná kombinace klasické hudby historických filmů, rozladěného kvílení elektrických kytar a četných hromů a úderů. Velice zajímavej a syrovej film, doporučuju hlavně náročnějším divákům.

Něco pro příznivce kvalitního bizáru. Pokrytecký dominantní tata s vzeřením Alberta Einsteina zneužívá na zámeckém sídle svoji malou dceru, a ona poté v dospělosti nachází dost odvahy na to, aby se mu pomstila, využívaje přitom svojí matky, i mladé nevinné dívky z kláštera, kterou tatíkovi chodí předvádět. Pomsta je protkána všemi pocity, od nenávisti až po dětský obdiv a lásku k milovanému tatíkovi. Takto asi v kostce, jedná se o velice niternou, emocionální a subjektivní záležitost, však taky Niki De Saint Phalle napsala k filmu scénář, vycházející ze vzpomínek na vlastní dětství. Reflexe viděná očima umělecky silně vyhraněné osobnosti, mj. sochařky je z filmu vyloženě znát. Jinak se jedná v mnoha místech o velice bizarní záležitost, ty všechny scény svádění, předvádění, ponižování, zahraných orgasmů, tanců a svlékání na oltáři, na to budete docela čučet ;-) S téměř kontinuálním, sladce emotivním klavírním doprovodem. Pro milovníky netradičních, ujetých záležitostí výborný tip. Na nedělní večer s přítelkyní u vína jako stvořené :-) 9/10