neneka

Uff, to se mi zase ale nějaký seriál hodně zamlouvá. Schéma každého dílu je jasně dané a rozpoznatelné a moc se mi na tom líbí, že vždy se jedná o jeden příběh tvořící mozaiku lidí, kteří o sobě nevědí a nikdy se nedozvědí, anebo se naopak jejich cesty spojí .. někdy nakrátko, jindy na delší čas. Občas se v něm objeví nám známé postavy vpadnuvší do děje třeba jen na chvilku, ale vždy s nezastupitelným místem v celé dějové linii. Je to napínavá skládačka, nad jejíž rozplétáním se tají dech .. můj tedy stoprocentně. Nádhera!

Tak nějak nevím .. líbilo se mi to, ale abych si tento snímek pustila znovu, to ne, takovou potřebu nemám. Herecké výkony ale stabilně velmi dobré.

Moc dobře si pamatuju na ten obrovský smutek, který ve mně film zanechal před mnoha a mnoha lety, kdy jsem ho viděla poprvé. A stejně zdrchaná jsem ho dokoukala i nyní. Nezměnil se v ničem. A člověk si říká, že přece na světě nějaká spravedlivost existovat musí... vždyť to, co hlavní hrdina v podání Alaina Delona provedl, si přeci odpykal, chtěl začít znovu a taky to z počátku vypadalo hodně slibně, jenže všechno nakonec stejně dopadlo jinak. A úplně špatně. A Michel Bouquet v roli policejního komisaře byl opravdu odporně (ne)uvěřitelný.

...a tolik jsem se na ten film těšila... tak snad příště :-)

Homolkovic rodinka je prostě rodinné (české, resp. československé) stříbro... zatím se mě neomrzelo.

Skvělý - skvělý - skvělý!!

Patří k mým nejoblíbenějším Bergmanovým snímkům. Myslím, že poprvé jsem ho viděla opravdu v těch 80.letech a byla jsem už tehdy uchvácená. A uchvácená zůstávám i nyní. Nic se nezměnilo. Geniální film, naprosto souhlasím s komentářem Marigolda. Obrovský zážitek.

Salma Hayek si splnila svůj sen... a budiž jí přáno :-). Frida Kahlo je v Mexiku stále fenoménem a já jsem za tento film opravdu vděčná... za to, že si někdo dal tu práci a ty barvičky na pomyslnou paletu vymačkal a pak je namíchal tak, aby plátno upoutalo. A život Fridy Kahlo stojí za zfilmování. Tak jako stojí za to si ty vjemy umocnit o přečtení její korespondence (Intimní autoportrét) nebo Zaříkávání atd. ... A určitě doporučuji na podzim vyrazit do Vídně na retrospektivní a nejen svým rozsahem výjimečnou výstavu jejích obrazů a kreseb.

Brečím a hlava mě bolí, příběh, který není fikcí, ale vychází z reality, jejíž tvrdost je tak neskutečná a nespravedlivá, pochopit to nejde... takže slzy, vztek, lítost a nezměrný smutek... a nedokáži se odosobnit a nedokáži vyjádřit tak jako anderson uznání nad excelentními výkony pedofilů, nějak se mi do toho nepřestává míchat moje vlastní role matky... a ta nezměrná bolest.

Výkon Angeliny Jolie strhující... a nenapadá mě, kdo jiný než Angelina by mohl být Giou.