TheDarKnig

SPOILER I have been thinking everyday since coming here, how did things turn out this way, ruined minds and bodies, people with no freedom left. People who even lost themselves. What kind of person would want to go to war if they knew they will end up like this? But there was something there all along, pushing us through hell. For most of us that something is not our free will, we were forced by others, or by our environment. That's why the people who push themselves into this hell see a different hell from the rest of us. They see something beyond this hell, maybe it is hope, maybe it is an another hell. I don't know which it is. The only people who do know are the ones who keep moving forward. Krásně podaná esence tragického příběhu SnK a možná i dějin civilizace jako takové. Jestli se genialita Isayamou vytvořeného světa naplno ukázala ve chvíli, kdy byl dosažen sklep Grishy Yeagera, touto epizodou se poprvé opravdu naplno ukázala genialita jeho práce s postavami. Znovu extrémně temný a neskutečně napsaný pohled na dehumanizaci a lidskou cenu války. Ovšem pro úplné docenění Reinerova vinou zmítaného života v úžasné paralele k Erenovi a pro docenění veškerých nuancí života válečníků na této osudové misi musím každému doporučit i předlohu, neboť MAPPA musela na tomto místě šetřit čas a prostor. Škoda všech těch produkčních problémů, ale na druhou stranu, studio zatím předvádí i v stižených podmínkách skvělou práci. We were just kids.....we didn't know anything

Ticho před bouří. Skvělý build-up. A nejhezčí a možná zatím nejlépe zrežírovaná epizoda v této sérii. Konečně zcela bezproblémové tempo, výborně zvládnutá návaznost scén po dějové, případně i symbolické stránce. A i animace a hlasové výkony znovu na jedničku. Co se samotného děje týče, dostaneme několik dalších pro tento svět zásadních odhalení (ten nový úhel pohledu vlil sérii opravdu neuvěřitelné množství nové krve do žil, kdo by čekal, že se něco takového po šíleně dobré druhé polovině 3. série dá ještě udělat) a dojde i na několik tíživých, výborně napsaných osobních momentů (např. rozhovor v nemocnici). Ústředním motivem této epizody ale podle mě bylo ukázat to, že děti mohou zůstat a většinou zůstávají dětmi, i přes všechny otřesné okolnosti života. Proto moje poznámka na začátku komentáře o nejhezčí epizodě. Ano, i po stránce animace, ale hlavně díky té krásné, lehké atmosféře výdechu, která byla tak potřebná pro postavy nových "válečníků" (a jednoho velmi unaveného válečníka), pro jejich charaktery i pro jejich další humanizaci. Divák si díky tomu může vytvořit mnohem jednodušeji sympatie a osobní pouto + si může sám na chvíli oddechnout. Ovšem, koneckonců, tohle je stále svět SnK, takže již na konci epizody přichází další nádech. PS: THAT SCENERY OF PIECK, MAPPA ACTUALLY DID IT! :))

Poslední a zároveň nejdelší sezonou Shingeki no Kyojin definitivně dosáhl kultovního statusu jakožto jeden z nejmonumentálnějších a tematicky i vypravěčsky nejkomplexnějších a v neposlední řadě nejvíc pohlcujících příběhů (nejen) o stavu lidstva a lidské existence napříč historií naší planety, ať už s titány nebo bez nich. A zároveň tato sezona zpečetila status SnK jako jednoho z nejkrásnějších a nejtragičtějších pohledů na osudy vybraných jednotlivců (a populací), reprezentujících přirozenou i umělou rozmanitost a různorodost světa se všemi temnými i světlými stránkami, které to přináší. Nic z toho by ovšem nebylo možné a nemělo zdaleka takovou sílu, kdyby Hajime Isayama předtím tak pečlivě nevybudoval brilantní základy v předchozích částech, zejména pak v 2. a 3. sezoně.

War is a terrible thing Ale tak dobře se na ni dívá, jak by jistě řekl seržant Gross, nechť mu země není lehká. Nutno ovšem podotknout, že určité momenty v této epizodě dobře prodaly ty opravdu děsivé, veskrze odporné a nepříjemné aspekty, které provází totální válku. Jistě, vidět titány ve střetu s moderními výdobytky technologie bylo dechberoucí, zvlášť když MAPPA znovu dokázala, že CGI umí dost slušně (a bez něho by tu dynamickou akci asi opravdu nešlo udělat), ale hned vzápětí na člověka dolehne ta ošklivost reality, která byla zobrazena. A to se tady netýká jenom samotné brutality války. Ani zdaleka ne. Oproti manze pár zajímavých změn, přičemž jedna z nich hezky doplnila kontext, který mi ostudně unikal a druhá má potenciál být opravdu zásadním dílkem celé té komplikované skládačky tohoto monumentálního příběhu.

Baby Yoda na cestě k Temné straně.

Přehlídka různorodých atraktivních planet v galaxii, výborné akční momenty a mnoho vděčných odkazů pokračuje, tentokrát ale i s určitým posunem vývoje jak postavy titulního Mandaloriana, tak jeho cesty za nalezením původu malého zeleného přítele. A do toho se začíná rýsovat i potenciál pro něco mnohem většího, na což říkám - Sem s tím prosím!

Baby Yoda ve škole spinoff prosím. Návrat ke starým známým sám o sobě potěšil, ale osobně se mi tato zajížďka i přes obstojně humorné hašteření mezi postavami příliš nelíbila. Možná jsem trochu unaven tím sterilním imperiálním designem a dokola ukazovanou naprostou neschopností stormtrooperů (i když pro děj je to v určité míře samozřejmě nutné, nešlo by to udělat aspoň trošku zajímavěji?). V druhé polovině ovšem došlo k nějakým dalším slibným posunům v ději a závěrečná část akce byla slušná, takže jsem nakonec od epizody neodcházel zcela nespokojen. Uvidíme, kam se všechny ty načrtnuté dějové linky vyvinou.

I’ve seen what such feelings can do to a fully trained Jedi Knight. :)))

Prakticky jedna velká akční scéna, která vytvořila podklad pro finální epizody a vedle toho vrátila do kánonu jednu legendární postavu a dala ji prostor zazářit. A to se rozhodně povedlo. Jen trochu škoda, že planeta tentokrát působila hodně nudně, jedna z věcí, na které se těším každý týden je vedle rozvíjejícího se vztahu dítěte a jeho nevlastního otce, je vždy i ta fauna, flóra a scenérie na pozadí děje.

Konečně po delší době epizoda, ve které mi sedlo úplně všechno. Od finále teď ale očekávám fakt hodně, takže si na sebe tvůrci tak trochu ušili bič.