TheDarKnig

You started by saying you'd do anything. But what I'm hearing is you think you've done everything. Po traileru jsem čekal obyčejnou, ale pravděpodobně docela zábavnou a stylovou akční jednohubku v tradičním podání Jasona Stathama. Což mi nijak nepřekáželo v opatrně natěšeném čekání , ale divil jsem se, že něco takového dostanu od Ritchieho. Takže jsem si zároveň říkal, že upoutávka snad diváka cíleně trošku zavádí. A vskutku, zaváděla, nicméně nakonec jsem nedostal ani rutinní, leč cool masakr se Stathamem ani překombinovanou kulometnou gangster jízdu od Ritchieho. Roli zřejmě hrála předloha, původní francouzský film, který jsem sice neviděl, ale z doslechu to byl zřejmě civilní, tajemný, drsný thriller s tou klasickou špinavostí, což je častější rys evropské kinematografie než té americké (alespoň v posledních desetiletích). Ovšem neobvykle klidný Ritchie do své verze Hněvu Muže (píšu muž s velkým M, protože zdejší hlavní postava tak na mě působila, jako personifikace pomsty, spíše živel, temný duch než opravdový člověk - k tomuto vnímání vybízel i fakt, že ačkoliv postava měla jméno, většinu filmu byla přezdívána podle mě schválně odlidštěnou zkratkou "H") dodal úžasný styl, režii a téměř perfektní přístup k vyprávění. Už prolog filmu mě pohltil svým zlověstným náletem na město, rutinou pracovního dne a šokujícím, zajímavě odosobněným násilím a zejména první větší polovina filmu pokračovala v podobném duchu, kdy se na poměrně jednoduchou základní kostru nabalovaly více či méně očekávané vrstvy děje. U těch méně očekávaných bych se na chvíli zastavil - některým lidem ve vyprávění vadí pouze naznačené a dále příliš nerozvíjené linie světa, v kterém se příběh odehrává, ale mě tento přístup vždy přišel docela zajímavý, svým způsobem odvážný a fiktivní vesmír prohlubující a oživující. Samozřejmě normálně se to dělá zejména v případě, když se očekává pokračování, ale mě potěší i slepé odbočky či vedlejší zajížďky i v sólo filmu (důležité ovšem je, aby nenarušily úplně strukturu vyprávění, nějak zapadaly do předestřených motivů a byly prostě dobře zapracovány a zpracovány). Stejně jako syrové, nečekané smrti postav to dodává světu reálnost. V tomto konkrétním případě byla dána celková reálnost a syrovost do zajímavého kontrastu s mystériem a chladem hlavní postavy. Vlastně se nevím rozhodnout, zda by se mi líbilo, kdyby roli dali nějakému herci s větším rozsahem, který by "H" třeba zlidštil až příliš. Statham díky své víceméně jedné, drsoňské poloze byl většinu filmu přesně taková Síla přírody jak bylo záhodno. Škoda, že v poslední větší třetině filmu sice režie ani celkový styl nepolevily, nicméně jsem musel začít nad některými událostmi trošku více přivírat oči. Ale to, co se možná zhoršilo na logice, bylo bohatě vynahrazeno celým finále, které dalo zatraceně uspokojivou tečku tomuto mistrovsky natočenému filmu. Ještě bych tady dodal, že i když byl Ritchie rozhodně mnohem klidnější a nešlo jeho klasický přístup vždy poznat, určité problesky se našly - ať už v některých dialozích, které dokázaly vytvořit během pár minut zábavné a sympatické postavy, či v stylovosti režie, citu pro vizualizaci vyprávění, použití střihu a kompozici obrazu. Aspoň na prostoru jednoho filmu nám pan režisér dozrál a dospěl. Užil jsem si tento film více než trochu přehypované Gentlemen. A ano, soundtrack byl velká paráda, jeho načasování se zvuky filmu, jeho ambientní smyčcová strohost a ponurost, tak se dělá atmosféra. 9/10

Nejkrásnější, nejživější a nejrealističtější isekai s nejodpornějším MC. Touka Koukan, I guess. UPDATE PART 2 Jednoduše nádhera. Nemůžu jinak než zvýšit na plný počet. Prakticky všechny postavy jsou tak strašně dobře napsané, dokonce včetně Rudea, když se pokusím nevšímat si ten jeden naneštěstí zvlášť nechutný povahový rys. Od toho se odvíjí tempo i vyznění příběhu, které je zcela podřízeno postavám a jejich vývoji při interakci s překrásně vytvořeným světem. A bohové, míra detailů a autentičnosti světa skutečně vyráží nejednou dech.

SPOILER if you win, you live, if you lose, you die. If you don't fight, you can't win. Fight. Fight!

Bolestivý a hrůzostrašný, ale ve finále přece jen trošku nadějný pohled na nerozlučný a neoddělitelný vztah lidské civilizace a přírody kolem ní. Dokáže se lidstvo probudit nebo zaspí vlastní konec, brzy asi uvidíme. Zatím by se ale toto a další svědecké výpovědi o nezadržitelně se blížící zkáze měly pouštět nejen na školách a všem obyčejným lidem, ale zejména těm, kteří mají moc a schopnosti ještě něco změnit. Naneštěstí jsem osobně na rozdíl od sira Attenborougha už jen při pohledu na to, jak žijí ti "obyčejní" lidé (a o elitách ani nemluvě) docela skeptický. Pohodlí a žádná zodpovědnost, co je mi po tajících ledovcích někde v Arktidě nebo mizejících pralesích někde v zapadlé Amazonii. Nakonec bych vyzdvihl jako obvykle parádní technickou stránku, většina záběrů byla opravdu nádherná (nebo děsivě nádherná) a vše dobře doplňoval krásně tklivý a ponurý soundtrack talentovaného Price, který se už i na tomto poli dříve osvědčil se svým ost k The Hunt.

SPOILER I just keep moving forward... until my enemies are destroyed!

Ticho před bouří. Skvělý build-up. A nejhezčí a možná zatím nejlépe zrežírovaná epizoda v této sérii. Konečně zcela bezproblémové tempo, výborně zvládnutá návaznost scén po dějové, případně i symbolické stránce. A i animace a hlasové výkony znovu na jedničku. Co se samotného děje týče, dostaneme několik dalších pro tento svět zásadních odhalení (ten nový úhel pohledu vlil sérii opravdu neuvěřitelné množství nové krve do žil, kdo by čekal, že se něco takového po šíleně dobré druhé polovině 3. série dá ještě udělat) a dojde i na několik tíživých, výborně napsaných osobních momentů (např. rozhovor v nemocnici). Ústředním motivem této epizody ale podle mě bylo ukázat to, že děti mohou zůstat a většinou zůstávají dětmi, i přes všechny otřesné okolnosti života. Proto moje poznámka na začátku komentáře o nejhezčí epizodě. Ano, i po stránce animace, ale hlavně díky té krásné, lehké atmosféře výdechu, která byla tak potřebná pro postavy nových "válečníků" (a jednoho velmi unaveného válečníka), pro jejich charaktery i pro jejich další humanizaci. Divák si díky tomu může vytvořit mnohem jednodušeji sympatie a osobní pouto + si může sám na chvíli oddechnout. Ovšem, koneckonců, tohle je stále svět SnK, takže již na konci epizody přichází další nádech. PS: THAT SCENERY OF PIECK, MAPPA ACTUALLY DID IT! :))

SPOILER I have been thinking everyday since coming here, how did things turn out this way, ruined minds and bodies, people with no freedom left. People who even lost themselves. What kind of person would want to go to war if they knew they will end up like this? But there was something there all along, pushing us through hell. For most of us that something is not our free will, we were forced by others, or by our environment. That's why the people who push themselves into this hell see a different hell from the rest of us. They see something beyond this hell, maybe it is hope, maybe it is an another hell. I don't know which it is. The only people who do know are the ones who keep moving forward. Krásně podaná esence tragického příběhu SnK a možná i dějin civilizace jako takové. Jestli se genialita Isayamou vytvořeného světa naplno ukázala ve chvíli, kdy byl dosažen sklep Grishy Yeagera, touto epizodou se poprvé opravdu naplno ukázala genialita jeho práce s postavami. Znovu extrémně temný a neskutečně napsaný pohled na dehumanizaci a lidskou cenu války. Ovšem pro úplné docenění Reinerova vinou zmítaného života v úžasné paralele k Erenovi a pro docenění veškerých nuancí života válečníků na této osudové misi musím každému doporučit i předlohu, neboť MAPPA musela na tomto místě šetřit čas a prostor. Škoda všech těch produkčních problémů, ale na druhou stranu, studio zatím předvádí i v stižených podmínkách skvělou práci. We were just kids.....we didn't know anything

May the Force be with you!

První epizoda dala ději počáteční explozivní (ha!) impulz, v druhé epizodě, nazvané Půlnoční vlak, se už staví pevné základy pro začátek staronového příběhu a vývoj staronových postav. Je radost sledovat, jak se každým momentem svět, děj i postavy nezadržitelně začínají sunout k stále větší komplexitě a hloubce. Stačil k tomu vlastně pouze jeden na první pohled jednoduchý, ale ve skutečnosti velmi odvážný a efektivní krok - změnit perspektivu (víme, jak rozporuplně to dopadlo zrovna tento rok např. v The Last of Us 2). Nejde opomenout ani skvělou práci, kterou odvádí studio MAPPA. Řemeslné provedení této epizody bylo něco, co se vidí spíše u anime filmů než u seriálů. Kompozice scén, použití kamery, střihu, míra detailu na obličejích postav, celková dynamika scén -a to vše v epizodě, která byla "klidná", postavená na dialozích. Klidná píšu v uvozovkách, protože třeskot zbraní sice dočasně utichl, ale život v dlouhodobém konfliktu po sobě zanechal traumata, které nespravedlivá a krutá společenská a politická realita Marley ještě prohlubuje. A často je přímo jejich hlavním původcem. Epizoda byla velmi zajímavá v momentech rozhovorů mezi generálním štábem Marley a válečníky, které naznačují další geopolitická dějství, ale opravdu atmosférická a silná byla v menších, rodinných scénách samotných Eldianů, kde prostřednictvím jedné z postav figuroval až děsivě reálný vhled do prohnilosti totalitních systémů a jeho vlivu na racionalitu a mysl lidí. Scéna rodinné večere byla spíše tragi než komická a skončila čistě hororově. Ale abych nebyl celý komentář tak strašně vážný, SASUGA PIECK-CHAN DA!!! A snad se do konce série dozvíme taky to podivuhodné tajemství, které prý ukrývá jedna z postav :-)

Konečně po delší době epizoda, ve které mi sedlo úplně všechno. Od finále teď ale očekávám fakt hodně, takže si na sebe tvůrci tak trochu ušili bič.