chim.chim

Když vono je to tááák kuášné. A - fňuk - šmutné.

Lovestory jak se patří. Hlavní body ode mě získává díky obsazení - Nicole i Ewan jsou úchvatní. Po hudební stránce rovněž bezchybné, a ty choreografie! Tahle pohádka mě nadchla, i přes veškerý svůj kýč.

Takový ten typ filmu, z kterého mrazí. Jak říká Alejandro: "The concept of eternity that you will never return to see a tree or a sunset or a flower or your father or your son's face - never! That concept of eternity can get me crazy." - A tohle dílo je jeho způsob, jak se s tím vyrovnat. - "It's about love, it's about death, it's about guilt and above all of these things it's about forgivness and redemption." Je neuvěřitelné, jak pravdivě a lidsky všechny ty emoce převedl na plátno, ale na tom samozřejmě mají podíl i špičkové herecké výkony. Každopádně tímto filmem Alejandro potvrdil, jak moc neobyčejným režisérem je, a pro mě už se tak dávno stal naprosto vrcholným umělcem. "It's a lesson, it's a constant lesson - a painful one, but beautiful at the end." A musím mu dát za pravdu.

Ve víru velkoměsta se pomalu ztrácím i já, ospale pomrkávající světla v šeru ale jsou jakousi jistotou, na kterou se lze upnout... Okouzlující!

Limonádový Joe aneb co slovo to perla. *Noci jsou chladné? – Co? – Noci jsou chladné? – Jo, jo. – To abych si vzal… teplé prádlo.* *Pochopitelně ruce vzhůru.* *Nestojim o vaše kidy.*

Jednoznačně kultovní záležitost. Iñárritův v podstatě první počin a hned takováhle odrovnávající pecka. Tenhle režisér zatím v každém svém filmu prokazuje, že je výjimečný - nabízí vždycky několik úhlů pohledu, jeho příběhy jsou tvořeny změtí rozmanitých lidských osudů, které se v určitém bodě střetnou - takovou formu jen tak někde nenajdete. A v tom je Alejandrova tvorba jedinečná, pro mě fascinující. Amores perros je navíc film hodně syrový, 21 gramů se mu sice lehce vyrovná, ale nejspíš proto, že Amores perros tady byl dříve, zůstává pro mě jedním z nejsilnějších diváckých zážitků. Iñárritovy filmy jsou prostě jiné. Skvělé.

Umělecký skvost, po dlouhé době jsem nelitovala návštěvy kina. Snímek vás okamžitě přenese do pochmurné manchesterské atmosféry, což jen podtrhuje černobílé provedení, a důvěrně vypráví příběh jedné legendy. Trochu jakoby to připomínalo popis nějakého hollywoodského trháku, ale kdepak, tohle je mnohem víc - neuchopitelné cosi tohle dílko vyzdvihuje do alternativních filmových výšin a mám takové tušení, že to cosi vychází z Anotna Corbijna, který svým přístupem k těmto hudebním bohům vytvořil působivou a realistickou podívanou.

Klasika, bez které bych se o Vánocích neobešla. Nač to komplikovat - prostě dokonalá výpověď jedné generace, se kterou doba pořádně zametla. Nepřekonatelné hlášky, skvělý soundtrack - Sluneční hrob ve mně záhadným způsobem probouzí dávno ztracené vlastenectví.

Vynikající sitcom úspěšně navazující na tradici Přátel, a to nevtíravě, ale účelně pobavit. Místy Přátele i v lecčem trumfuje a za to si určitě zaslouží obdiv, protože pokračovat v něčem, co už tu bylo, a udělat to tak, že je to dokonce lepší, to není nejjednodušší. Bohužel u některých nových epizod si říkám, jestli opravdu stojí za to seriál donekonečna prodlužovat, když už to očividně není, co bývalo.

Tohle si člověk opravdu může pouštět pořád dokola a vždycky se směje úplně stejně vtipům, které už slyšel tolikrát předtím... Ať už je mi jakkoli, když si pustím Přátele, za chvíli jsem na stejné vlně jako oni.