Phobia

Když vezmete už jednou vylouhovaný pytlík z čaje, strčíte jej do hrníčku a zalijete znovu vroucí vodou, výsledek prostě nebude mít zdaleka stejnou sílu, jako poprvé. Díky zdejším ohlasům, přinejlepším rozpačitým, jsem si nastavila hladinu očekávání ohledně "Po strništi bos" kamsi pod úroveň svých rozvrzaných kolen. To je velmi dobrá technika, při které divák nemůže být zklamán a často dochází k milému překvapení. Takže jsem si docela užila návštěvu doby, co mohla být opravdu krásná, kdyby jeden zasraný malíř pokojů neměl přehnané mocenské ambice. Svěrákův scénář sice působí dojmem, že vznikl na útržcích hajzlpapíru, z nichž část byla použita a spláchnuta, film je jaksi nekompaktní ve více ohledech, ale vlastně nemám nutkání se do něj ostřeji navážet. Nenadchnul, leč několik scén bylo docela fajn... žíznivému holt stačí i čaj druhák z popraskaného hrnku a já v posledních letech moc filmů neviděla. Mám sklon zastávat se slabších, dám laskavých 70%.

Na mateřské jsem tento "skvost" několikrát viděla, protože moji tehdy ani ne dvouletou to z nějakého důvodu fascinovalo (možná se jí líbila barevná znělka, možná dětinský Matonoha, nevím) a mně se nechtělo zrovna pracovat. Takže jednu naleštěnou hvězdu za to, že mi pořad dokázal zajistit půlhodinu klidu v krizovém období, kdy mrně nevydrželo u pohádek a já už byla z hraní maňáskového divadla celá tumpachová. Dám i druhou poblikávající chcíplotinu, jelikož sledovat "Co na to Češi" je vážně lepší než pucovat umyvadla a hajzlíky. 30%

Za co, kura, za co?! Těch 40 minut života už mi nikdo nevrátí. Já mám omluvu, proč jsem se tak dlouho nechávala omývat vlnami trapnosti: v krku se mi usídlil nějaký bordel a byla jsem z toho kašle natolik vyčerpaná, že se mi nechtělo slézt z gauče a vyšplhat se po schodech do ložnice. Možná jsem se měla překonat a najít si nějakou záživnější a inteligentnější podívanou, tak třeba čučet do kočičího záchůdku, k tomu by mi stačilo překonat pouhých 5 metrů horizontálně. Jakou omluvu mají tvůrci této smrduté hromádky rádoby vtipných scének? Chichiííchiííí, ti Ostravááááci jsou takovíííí buraníííí, heleéé vííííď. Ne, nezasmála jsem se, dokonce ani neusmála, akorát mě to nasralo. Ne proto, že si to utahuje z mého kraje, z mého rodného města, ale že si to z něj utahuje debilně, s dementním žargonem, co hercům nešel přes pysky a s "humorem", který vzhlíží odněkud z hlubin sračkami zatopeného dolu i na komedie Zdeňka Trošky. Hvězdičku za známé lokality a za nepatrnou možnost zlepšení v druhé půlce filmu (kdy jsem se konečně kopla do prdele a šla uklidit kočce hajzlík).

Takže si to shrneme: je jich strašně moc, pobíhají, skáčou, poletují, střílejí, házejí kladivem, vrhají kanálové poklopy, shazují na sebe mrakodrapy, hádají se, perou, demolují fiktivní města a do toho je moudry zahrnuje zmatená umělá impertinence, chci říct "inteligence". Na konci už toho šaškování má většina z nich plné zuby, rozejdou se, rozjedou, rozletí do různých prdelí a zanechají novou, ještě méně sympatickou squadru pro příští záchranu světa. Už bez mojí divácké účasti, tenhle natrávený mišmaš pro mě byl těsně nad hranicí snesitelnosti díky povedené vizuální stránce, několika fajn akčním scénám a pár ucházejícím vtípkům, ovšem scénář stojí za vyližkaštan. 51%

Náhodou, nejlepší komedie, co jsem v posledních letech viděla! Je to tak příšerně blbé a neskutečně amatérsky natočené, že se divák musí řezat po celou stopáž. Bránice dostává těžce zabrat - nonstop jedna 3,14čovina za druhou, takový scénář by člověk s IQ nad 70 nedal dohromady ani při hodně špatné kombinaci chlastu s drogami. Už podle názvu jsem očekávala veledílo a opravdu mě to v nejmenším nezklamalo. Nesnáším, když se duševně připravím na divoký surfing vlnami sraček a pak se jen vlažně kolébám v kalných vodách nudného podprůměru. Ovšem "Megažralok versus Kolossus" je ve škatulce absurdně špatných filmů hrdým vlajkonošem, divákům s úchylným smyslem pro humor vřele doporučuji!

Hejno povrchních slepic nakupuje hadry jako o život - v domnění, že šaty z nich udělají člověka. A to není to nejhorší! Asi se přihlásím, z mé skříně by toho cizokrajného kuřbuřta, Onaniho Lopatu, či jak se to onen slizký uvaděč jmenuje, trefil šlak. Kultuře národa bych tím náramně prospěla. Pánská džína?! Flanel košíla?! Maskáč kalhota?! Neznačková teniska?! Trek bota?! Nikde žádná podpatka? Jeden zaprášený sukňa?!? Ani jeden kabelka?! Skandální! Oóch... jeb! Však TV Veškrnov by jistě našla dalšího příšerného zjeva, i když by to nějaký čas zabralo. Tato Popelka je čiré Zlo!

Znáte všechny ty seriály o správných poldech? Sympatičtí drsňáci, co možná trochu chlastají, ale vždy bez váhání použijí svůj intelekt, pěsti i koule... tedy kulky, vlastně obojí, ve prospěch spravedlnosti. A pak tady máme poručíka Backstroma: příjemný je asi jako pondělní ráno, pohledný jako sloní zadek, chlastá jak vesnice plná mužiků, hulí jak Nová Huť Klementa Gottwalda, životosprávou uvádí lékaře do amoku, pět schodů vzhůru by mu přivodilo infarkt, nesmí řídit, pistolí trefí leda vlastní nohu, bydlí na hnusném hausbótu s hnusným teploušem, manželka mu už dávno utekla a je s podivem, že kdy nějakou měl... a hlavně pokaždé říká, co si myslí. Myslí si jen ošklivé věci a urazí, koho může. Přesto je velitelem speciálního vyšetřovacího týmu, jelikož díky své hřejivé povaze snadno proniká pod slupku grázlům a úspěšně řeší zločiny. Nabízí se srovnání s podobně "korektním" doktorem Housem, jenže Hugh Laurie je přes hajzlovitý charakter velký sympaťák, zatímco Rainn Wilson ze všeho nejvíc připomíná připosraženou verzi švábího ufona z MIB. Ovšem ten vraždící šváb je hezčí a milejší. Po pilotním dílu jsem si myslela, že koukat na Backstroma je ztráta času, ale dala jsem mu šanci a začal mě bavit. Hlavně tedy v součinnosti s některými členy týmu: duo ženských bylo na můj vkus poněkud nevýrazné, zapamatovatelnější je ambiciózní policista Moto, amatérský kazatel Almond a hlavně Backstromův protiklad - elegantní, vždy pozitivně naladěný všeználek Niedermayer. Posledně jmenovaný mi přišel natolik roztomilý, že jsem se rozhodla dát seriálu 4 prasátka, navzdory obludné katarzi v závěrečném dílu. 70%

Sedáváte ve vaně s plastovou lodičkou a sníte o burácejícím větru nadouvajícím plachty, rozbouřených vlnách a poblité palubě? Zní vám jako rajská hudba neustálé "ano, pane!"? Těší vás, když příroda občas nakope pána tvorstva do prdele - například hypertrofovanou ploutví zjizveného leviatana? Potom jste vhodný materiál pro dobrodružnou plavbu "V srdci moře". Když pominu masakrování velryb, docela jsem si tuhle mobydickiádu užila, přesto jsem se zdráhala s udělením čtvrté hvězdy, jelikož film vůbec nedbá na potřeby heterosexuálních žen. K čemu se Thor namáhá ve fitku, když se po celou stopáž schovává v hadrech? Kašlu vám na košile, já chci sixpack, já chci kapkami potu lesknoucí se svalstvo! 70%

Hydra opět natahuje své tentákule, aby se chopila vlády nad světem, proto musí spanilý rytíř s hvězdami a pruhy popadnout svůj naleštěný kanálový dekl, sehnat několik parťáků a zachránit lidstvo. Při té příležitosti na něj vypadne ze skříně kostlivec, se kterým si tak docela neví rady, tudíž se hned otevřou hangárová vrata pro další díl, v češtině pravděpodobně pod úderným názvem "Captain America: Návrat návratu prvního Avengera". K hezkým vizuálním efektům a moc dobře koukatelným bitkám na pěsti, kopy a kanálové poklopy, přidávám čistě ženské plus za osvalená mužská těla. Kdyby se mnou třískala puberta, jistě bych se u kapitána Ameriky bavila lépe a opusinkovala ho pěti hvězdičkami, nicméně jsem o nějaký ten pátek starší, takže dojmy stačí jen lehce nad průměr. 60%

Vzhledem k faktu, že jsem jako mládě závodně vrhala koulemi, chybělo jen málo a také jsem třeba mohla klást otázky typu: "Trenére, proč si musím holit vousy? Trenére, proč mi tam, co bych měla mít kozy, rostou chlupy? Trenére, proč jsem svému příteli při objímání zlámala osm žeber? Trenére, co se mi to v klíně vyrazilo za pytlík? Trenére, proč se líbím jen teploušům a heterosexuál by o mě neopřel ani zahnojené vidle?" Naštěstí jsem kromě sportovního disponovala i výtvarným nadáním, které jsem zvolila za svou profesní dráhu. Takže mám na zdech místo medailí kresby, nejsem slavná a mám holou řiť - ale nechlupatou! "Fair play" mi způsobilo mírné dilema: téma je pro mě zajímavé, sledovat atletické tréninky a soustředění bylo příjemně nostalgické, nicméně jsem čekala trochu větší drama a dojení emocí. Taky mám z polistopadové filmové tvorby dojem, že republika před Plyšákem byla plná utlačovaných protirežimních bojovníků, připravených při první příležitosti utéct za kopečky. Vždyť většina občanů byla mlčky spokojená či smířená. Jasně, zdrhlo odsud hodně lidí a převážně těch velmi schopných... byli však zcela adekvátně nahrazeni intelektuály a pracanty ze slovenských cigánských osad, no ne? Na závěr si dovolím drobné rýpnutí do Judit Bárdos v hlavní roli: krásná holka, ale její postava rozhodně nepřipomíná vrcholovou atletku, tím méně sprinterku na steroidech. Tak co s tím? Tři je málo, čtyři moc... ta čtvrtá se holt do cíle nedostane o bradavky. 69%