Phobia

Milé děti, žil byl bohatý, chrabrý, silný papaláš, který se Paříží proháněl ve svém kočáru tak náruživě, až srazil nepozorného pěšího účastníka silničního provozu. Převeliké výčitky se zmocnily silničního piráta navzdory zaplacené pokutě, zvláště po zjištění, že následkem jeho nepřiměřené jízdy se v nouzi ocitla mladá dívka, dcera sraženého chodce. I převlékl se boháč do šatu dělnického a vyrazil do ulic páchat dobro (především pomocí svých mocných pěstí), zatímco mu ostatní zazobanci strojili úklady. Tož tak nějak to bylo, děcka, a nebojte se: skončí to jako každá správná pohádka, ryzí zlo je potrestáno a ryzí dobro zvítězí. Film má smůlu, že mě potkal až jako dospělou, hodnotím jej tedy bez významné polehčující okolnosti, kterou bývá nostalgie. Pohádky jsou totiž pro děti, jako stará svrasklá řepa neocením charakterovou černobílost, naivní předvídatelnost, srandovní souboje... no ani ten Jean Marais pro mě nemá zdaleka takové kouzlo, jako když jsem byla děvčátko s prapodivným vkusem. "Tajnosti Paříže" jsou i po padesáti letech od svého vzniku záležitostí vcelku snesitelnou, ale do podprůměru je v mých očích skutálela představitelka zachraňované Marie - strašně nesympatická, zmalovaná ovčí tlama, mizerná herečka k tomu. 49%

Podivuhodný pokus Davida Finchera natočit film o citech, o lásce, o lidskosti, ze kterého doslova tryská úsilí o zteč na Zlatého Plešouna... ale jaksi se do toho opět nepodařilo vkomponovat emoce v patřičné intenzitě. Docela jsem si Benjamina Buttona užívala v jeho útlém stáří, ale zhruba od Ruska jsem čím dál častěji zívala a fixovala pohledem hodiny, ve snaze urychlit pohyb minutové ručičky. Posledních pár minut mě zase naplno vrátilo k ději a rozdmýchalo i nějaký nesmělý náznak hlubších pocitů, to však nestačí na záchranu celkových dojmů. K hercům a jejich výkonům nemám vážnější kritické pindy, snad jen herectví Brada Pittky se snižovalo současně s vrstvou maskování a úplně mi nesedělo tempo jeho mládnutí v porovnání se stárnutím normálů. Soundtrack k fimu byl z mého hlediska průměrný, k daným chvílím dostatečný, jinak prakticky nezapamatovatelný. Každopádně to u mě tahle ukázka precizního filmového řemesla projela v emocionální rovině, což je u zvoleného tématu docela průser. Pan režisér by se i nadále měl držet svého mistrovského kopyta, tedy thrilerů, kde nevadí chlad a sterilita, naopak je z nich nakonec možné vykřesat drtivé emocionální K.O. jako u "Se7en". Tohle nebyl druhý Forrest Gump, to ani náhodou: další sledování neplánuju, maximálně pár vybraných fragmentů. 61%

Na tohle nejsem dostatečný intosh: nejdříve tam pobíhal a deklamoval nahý exemplář muže, hobit jakýsi nehezký, který svým odulým pupkem a plochým zadkem podpořil mou frigiditu... Po 10-ti minutách jsem si upřímně přiznala, že mě to artové blábolení děsně sere, tudíž jsem si další sebetrýznění odpustila. Nehodnotím, ale napíšu si sem pro sebe do budoucna poznámku: sledovat jedině v případě nečekaného navýšení mozkové kapacity a současného pravidelného užívání psychotropních látek. V současné psychické kondici vyložená ztráta času, popsatelná jedině expresivními výrazy, souvisejícími s pohlavními orgány či vyměšovacími procesy.

Tolik tagů a polovina z nich je kompletně mimo:-). Vezměme si je jeden po druhém: Krimi... blbost! Žádného vyšetřování zločinu se nedočkáte. Ovšem zlý kriminálník se v příběhu vyskytuje, dokonce řádí tak ošklivě, že neváhám film nazvat thrilerem. Dále máme tag Drama: bez výhrad, vzájemné vztahy postav hrají klíčovou roli. Katastrofický: ano, v pozadí všech událostí se odehrává globální katastrofa, není však hlavním tématem, jen dokresluje celkovou atmosféru. Sci-fi: ani pšouk, pokud teda existenci šutrů, řítících se vesmírem, nepovažujete za futuristický blábol. Zapomeňte na ostřelování hrozby tajně vyvíjenými lasery, nezasáhne Bruce Willis a jeho tým vrtáků, lidstvo nespasí Superman ani skok časem... tak jaké sci-fi? Poskytnu stručný výtah děje: hlavním hrdinou je zamindrákovaný kokot, co bydlí u maminky a těžce snáší být ve stínu staršího bratra. Blížící se katastrofa mu do sráčského života postaví nečekané výzvy: jednoho psychopata a bandu otravných harantů. Většinu stopáže nerudný kokot budí akorát nechuť, v závěrečné třetině jsem mu střídavě nadávala a povzbuzovala ho, abych si v posledních vteřinách položila otázku, k čemu to vlastně všechno bylo? Ale bylo;-). "Tres días" obsahuje několik akčních scén, nicméně jde o pomalejší drama s pár ne úplně vyjasněnými momenty. Ke spokojené čtvrté hvězdičce mi cosi málo chybí, ale nemůžu filmu upřít, že mi zůstal v hlavě a hned tak z ní asi nevyšumí. Jestli mi bude ve věži strašit dost úporně, možná tu čtvrtou hvězdici ještě docvaknu. 68% EDIT: Víc jak po týdnu mi "Tres días" pořád chřestí v makovici: 70%

Tenhle seriál pro náctileté (sle)pičky má ohromné štěstí, že mě zastihl v době, kdy jsem ještě nebyla vůči podobným mysticky-romantickým slintům plně imunizována (ano, byla jsem mladá, pitomoučká lulda). Občas jsem tedy u jídla zapnula bedýnku na vymývání mozků a pokud právě běžely "Čarodějky", neměla jsem potřebu přepínat a bez většího pocitu trapnosti sledovala sexuální peripetie magicky nadaných sester a démonických objektů jejich touhy. Dnes už bych svou nervovou soustavu něčemu podobnému dobrovolně nevystavila, ale tehdy to vážně příliš nebolelo (přinejmenším zpočátku, i tuhle srajdu stihl trend postupného sračkovatění). No, když tak nevěřícně koukám, čemu bych jako teenager musela čelit v současné době, ještě jsem s hormony zmítanými čarodějkami nedopadla nejhůř. 33%

Jak ohodnotit film, u kterého jsem zvládla 4x usnout nudou, než se konečně dovybuchoval k závěru. Teoreticky by mohlo být kladem, že jde o sci-fi... ovšem debilní sci-fi, ve kterém Affleck coby opička doskáče po haluzích k odplatě, majetku a ženě svých snů. Herecké obsazení není špatné - až na jedinou výjimku, co čtveřici Thurman/Eckhart/Giamatti/Feore naprosto přebíjí svou neschopností. Ano, ano, kdyby hlavní roli dostala radši ta výše zmíněná opička, nebo žížala, nebo třeba sloní prdel, dopadlo by to lépe - všichni totiž mají rozmanitější a věrohodnější výrazové prostředky, než mobilní poleno Beník. K jeho tragickému, grcoidnímu výkonu si připočtěme opravdu ultrapitomý scénář, obyčejné prostředí i kostýmy (zapomeňte na futuristický vzhled, všechno je v normálu), nevýraznou hudbu... co můžu pochválit? Snad choreografii soubojů, pokud je divák ochoten přistoupit na tradiční hru filmových tvůrců, že padouši jsou za všech okolností naprosto neschopní a navzdory výrazné přesile odsouzení k umlácení kdejakou křehkou vědkyní. Tahle výplata byla skutečně štědrá na nesmysly, akci a "herectví" dřeva Afflecka, v penězích bych to přirovnala k sociálním dávkám - pro bílé obyvatele ČR. 40%

Židům se za války moc, moc, moc ubližovalo a skoro by se chtělo říct "naštěstí", protože díky tomu vzniklo a vzniká plno zajímavých děl - literárních i filmových. Některé jsou výborné, některé méně; "Odpor" řadím k těm lepším, jakkoliv má své slabiny a čtvrtou hvězdičku ode mě dostal jen za pichlavě modré oči Jamese Blonda (mimochodem, ten prý měří 180 cm, ovšem vedle Schreibera vypadal jako zahradní trpaslíček). Navzdory stopáži mi tahle verze o židovském kempování přišla zkratkovitá, krotká a nevyužitá ohledně vztahů, čekala jsem to vyhrocenější. Taky by mě zajímalo, kde pořád v lese brali prostředky ke každodennímu holení a proč ženská, co přišla s oškubanou hlavou, o několik měsíců později se stejně oškubanou hlavou odešla a nenechala si narůst vlasy? Ale to už jsou jen takové úsměvné pihy a léze, jinak nemám moc důvodů vyjadřovat ke Zwickovu počinu zásadnější odpor. 70%

Tak se nám zase globálně oteplilo a hladiny oceánů zalily většinu pevniny, ale nezoufejme, životní standard se tím nijak nesnížil a navíc černoprdelníci z Vatikánu znají z pohodové mizérie cestu ven: stačí vyslat svatou trojici nebiologický otec, adoptivní syn a adoptivní syn na quest za pečlivě schovanou kouzelnou hůlkou. Tento magický artefakt umí plno fíglů - rozestupovat moře, měnit vodu ve víno a v neposlední řadě vytáhnout špunt ze dna zeměkoule (jednoduše přebytečnou vodu spláchnout někam do hajzlojádra). Pokud už jste si vytřeli z očí slzy smíchu, pak vězte, že zápletka je v detailech ještě podstatně humornější. Idiocii scénáře podtrhuje logiky prosté jednání postav i nejapné dialogy, kdy divák mezi záchvaty chechtání konsternovaně přemítá, jaké hovadiny dokáží trousit herci s vážnou tváří. Když už někdo natáčí takhle kardinální kokotinu, měl by to pořádně prošpikovat nadsázkou, což tvůrcům jaksi nedockvalo (a přesto se divák směje, až se za ovladač popadá). Samostatnou zmínku zasluhují kostýmy: kdo v čem ze svého domácího šatníku přišel na scénu, v tom účinkoval. Mládež propadla funkčním dresům, kikiny co nejvíce vystrkují kozy a James Brolin našel ve skříni slušivé světlé manšestrové sáčko, dokonale vhodné pro pobyt na lodi v teplém postapokalyptickém světě. Triky nevzbudí zrovna užaslé vzdechy, ale s ohledem na celkovou lacinost a bídu příliš neznechutí, k zachechtání přimějí jen někdy. Čas od času nám filmaři ukážou zvlněnou hladinu, ze které vyčnívají akorát nejvyšší paneláky velkoměsta, aby nás v příštím okamžiku hodili přímo do ulic, kde v záběrech korzují turisté, ba dokonce cyklisté i s přilbičkami. Veškerá technika normálně funguje, jachty jsou krásně nablýskané, lidé jsou čistí, hezky oblečení a spokojení... zkrátka postkatastrofický svět jako sviňa. S něžnou nostalgií jsem si zavzpomínala na staršího filmového sourozence s ožábrovaným Kevčou Costnerem a na tenhle televizní výblitek, natočený za týdenní výplatu newyorské hajzlbáby, pohrdavě pliju, chčiju, prdím a vysrat jsem se na ni měla před usednutím k TV obrazovce. 19%

Jako součást vysílání pro mateřské školky by to bylo docela koukatelné. Počítám, že dítka lačnící po napětí by ocenila, že v hlavní roli exhibuje zhruba desetiletý spratek, který svému fotrovi pomáhá řešit případy, co má na svědomí masový vrah. Tatík a celá FBI jsou v podstatě neschopní a bez plenkám stěží odrostlého génia by byli zcela bezradní! Překvapilo mě jedině, že chlapeček nebyl vyzýván i k určování DNA z nalezených biologických stop. Školou povinný detektiv však byl i tak skvělou náhradou za policejní psy, počítačové experty, vyšetřovatele i zásahové jednotky. Jednu hvězdičku za infantilní kvality filmu, půlku za Scotta Glenna, jehož vyžilý ksicht pro mě má své kouzlo a půl hvězdičky třeba za to, jak dobře se u "Archy neviňátek" usínalo. 39%

Milí odpadoví a jednohvězdičkoví hodnotitelé, mám na vás několik nechápavých dotázků: co jste vlastně od filmu s názvem "Barbar Conan" očekávali? Muzikálové zpracování, baletní kreace, zadumané shakespearovské projevy, předčítání z Homérových děl a vzletnou recitaci Keatsových básní, protknutou happeningem, ve kterém se hlavní hrdina omotá hajzlpapírem a padouch si pomaže přirození nutelou? Nemyslíte, že by přitom ty postavy z vybájeného dávnověku vypadaly poněkud absurdně? Nedívali jste se náhodou na ten film čistě jen proto, abyste pak na něj mohli pohrdavě naplivat? Tak buďte upřímní, do hajzlu, a prostě místo těch rádoby znaleckých odsuzujících žvástů napište: "Nemám rád/a akční fantasy a na Conana jsem se čuměl/a pouze z toho důvodu, že jsem sebemrskačský kokot se zálibou v dehonestování béček." Takové nepokrytecké vysvětlení bych brala. Možná to někoho překvapí, ale tahle varianta Conana se blíží k literární předloze mnohem víc na dosah, než opěvovaný kousek od Milliuse. Howardovi by se to líbilo - vzhled i projevy hrdiny, magií cinknutí zlouni s megalomanskými sklony na ovládnutí světa, zachráněná roštěnka pro sexuálně romantické chvíle, krásně vypiplané prostředí, připomínka Conanových pirátských eskapád... Byla jsem mile překvapená, jak moc mě tahle filmová verze Conana dokázala vrátit do dob puberty, kdy jsem Howardovy povídky i romány s očima navrch hlavy hltala (byť jsem pravděpodobně neconanovala s verbalovou vehemencí). Povím vám, co mně chybělo k udělení velmi spokojených čtyř hvězdiček: o něco méně debilní závěrečná čtvrtina, zajímavější (a přehlednější) choreografie soubojů, monumentánější hudba (tady byla naprosto nenápadná a nezapamatovatelná, narozdíl od majstrštyku Basila Poledourise), ubrat roštěnce na permanentně dokonalém nalíčení a zdánlivě nepodstatný detail - mít ten cigán modré kontaktní čočky, tak bych mu i odpustila, že se svými negroidními rysy připomíná seveřana asi tolik, jako já Dalajlámu. Můj verdikt: 68% a pokračování v podobném duchu, kdy divák odloží mozek do skleničky a akorát odpočívá u hýbajících se pohádkových obrázků, bych se nijak nebránila.