Brygmi

Etnografický (!!!) snímek, jehož cílem bylo ukázat, jak se Američané chovají při společenských událostech. No, neřekla bych, že se to "tak úplně" podařilo. Prostě jen příběh dívky, která jde poprvé na večírek a průvodkyní je jí víla s kouzelnou hůlkou a dobrými radami vždy po ruce. Trochu bizarní a nesmírně zábavné. Takže nezapomeňte: "Be polite!" Nebo spíš: "Be a Good Loser!"...

Filmový Christopher McCandless prožívá mladistvou revoltu trochu jinak než ostatní. Utíká před dospělostí, hraje si na dobrodruha, ale přesto nepohrdá komfortem jednoho zapomenutého autobusu. Chápu jeho nerozvážnost, ale lidé jako on mé sympatie mít nikdy nebudou... Film jako celek mě okouzloval a v určitých chvílích i dojímal. Úžasná hudba doplňuje pohledy do přírody (tedy pokud to zrovna není MC Hammer) a dává snímku nádech sympatičnosti stejnou měrou jako Emile Hirsch. Jedna projekce rozhodně nestačila k útřídění názorů, po opakovaném zhlédnutí jsem objevila spoustu zajímavých věcí. Ne, "vizuální vychytávky" zde rozhodně nejsou samoúčelné... Mimochodem, pokud by někoho zajímala průměrná délka záběru a podobné věci, tak jsem své měření hodila sem: http://www.cinemetrics.lv/movie.php?movie_ID=1805

Christopher Columbus! Drzá Jo, rozumná Meg, trdlo Amy a drahoušek Beth. Díky knize jsem se s těmito sestrami seznámila už když mi bylo asi deset a od té doby se k nim mnohokrát vrátila. Filmová verze z roku 1933 pracuje s knihou Little Woman, ale také s jejím pokračováním Good Wives. Oproti předloze byly na úkor Josephiny upozaděny ostatní sestry a je to rozhodně škoda. Jejich příběhy jsou zajímavé, ale nedostatečně rozvinuty. Jak se z rozkošného spratka Amy, stala sebevědomá mladá dáma? Kam se poděla Bethina láska ke hraní? A co Laurie? Další a další otázky... Veškeré výhrady, které mám, však zažene jediný úsměv Katherine Hepburn. Už tenkrát byla okouzlující a bez ní by byly Malé ženy zřejmě poloviční. Právě ona (respektive její Jo) je nositelkou většiny vtipů i dojetí... Jako největší klad filmu však vidím to, že se podařilo udržet atmosféru předlohy. Smích, hravost, fantazie - ale i bolest, válka, samota. A mezi tím vším naděje...

"Proč se chvěješ? Jsi nervózní?" Rok 1931. Přísně konzervativní škola, ve vzduchu je cítit erotické napětí, děvčata dospívají a chybí jim chlapecká společnost. Možná proto jsou fascinovány krásnou učitelkou Elizabeth von Bernburg. I čtrnáctiletá světlovláska Manuela je okouzlena a začne v ní klíčit zvláštní cit. Platonická láska? Jak by mohla dojít naplnění? Ačkoliv o vztah učitelky a žačky tu vlastně ani nejde. Protože pořád tu jsou ty dívky "uvězněné" ve škole a uniformy, které je svazují... Na svou dobu odvážný snímek. Existuje i remake s Romy Schneider, který převedl sice téměř doslova jednotlivé scény a dialogy, ale kouzlo originálu se mu zachytit nepovedlo.

Zřejmě první jugoslávský horor vůbec. Zlo tu tentokrát ztělesňuje něco mezi upírem a vlkodlakem, hlavní hrdina je moula k pohledání a jeho dívkou nádherná blondýnka. A jaké to je? No... možná bude lepší, když popíši jednu vybranou scénu. Rakev, ve které je pravděpodobně upír. Vesničané se bojí, a proto vezmou kůl a prorazí ho skrze dřevo. Zevnitř pak vyletí motýl, což je ještě více vyděsí a snaží se před „vražednou leptiricou“ utéci. Bizarní. Závěrečná scéna je pak něco neskutečného. Vážně. A potom, že na Balkáně není legrace. Tohle se musí vidět.

Má první filmová láska... Obrýlený myšák Raymond, kino, gangsterky a spousta sýra.

Zvláštní. Řekla bych, že tady někdo opisoval od seriálu Queer as Folk, ale jelikož jsou oba tyto počiny ze ze stejného roku, tak tedy nevím... Nebo snad došlo k inspiraci britskou verzí? Parta homosexuálních přátel se jen tak poflakuje, chodí na party a řeší problémy se vztahy. Nejen téma, ale i postavy jsou velice typově podobné. Muž, který láme srdce nezkušeným mladíkům. Hezoun se zvláštním módním vkusem. Obyčejný chlapík, který trpí tím, že není tak sexy jako ostatní. Nováček prodělávající svůj coming out. A také lesbický pár (krásná blondýnka a tmavovláska s uštěpačnými poznámkami), který touží po dítěti. Bohužel, narozdíl od QAF mi to přišlo celé takové... bezkrevné. A nebylo to jen nedostatkem sexuálních scén (kamera se vždy "citlivě" vzdálila). Děj prakticky žádný, herci až na výjimky spíše žalostní (přehnaná intonace, karikatury či parodie?). A nesmírně mě štvalo také nadpoužívání slov jako "sweetie", "darling" a "love"... Copak takhle někdo mluví? Copak se takhle někdo vůbec chová? Občas jsem se sice zasmála, občas zamyslela... Ale stejně mi to přišlo zoufale slabé... Jen blonďatý Zach Braff je regulérně boží.

Ťuk. Ťuk. Klap. Klap. Hezké obrázky, které v sobě nesou stejně citu asi jako pohádky od Rosamundy Pilchner. Krásní lidé na pozadí krásné přírody se nám snaží namluvit, že je mezi nimi něco jiného než jen živočišná vášeň. A Joe Wright se nám snaží namluvit, že se před námi na plátně odehrává sofistikovaný příběh. Už z předlohy jsem byla rozpačitá a s filmovým Pokáním to také není o moc lepší. Ano, kamera je perfektní, hudba nesmírně efektivní (při poslouchání soundtracku mě klapání psacího stroje nutí ťukat do klávesnice rychleji a rychleji), válečná scéna skvělá, Keira v zelených šatech přímo září a je také milé, že Briony zůstala celý život věrná jednomu účesu. Jenže co naplat, když je celý film TAK hloupý? Pořád zde měním hodnocení. Dvě nebo tři hvězdičky? Moje cynické já dnes říká dvě. Zklamání neodpouštím.

Romeo a Julie třicátých let? Ne tak docela. Milenecký pár jezdí po světě a se svým gangem přepadává banky. Je to přeci tak snadné zvednout pistoli a vzít si peníze. Je to zábava. Je to fajn. Rockové hvězdy své doby… Film nám jejich životní příběh ukazuje jako jednu rychlou jízdu, jeden velký nádech před smrtícím výstřelem. Prostě Bonnie a Clyde. Lascivní Faye Dunaway a štramák Warren Beatty. Chvilkami je to až příliš podbízivé, na efekt a prostě jednoduché. Měla bych být ohromená? Fandit partičce, která jen tak zabíjela lidi a utíkala před zákonem? Prostě... Bonnie a Clyde. Žili, milovali a umřeli. Tečka. Teď je z nich legenda, inspirace pro stovky hudebníků, filmařů i obyčejných lidí, kteří chtějí bojovat nějakým způsobem proti systému. Osobně mě ta fascinace děsí, ale s tím nic nenadělám. A okouzlena nebudu rozhodně nějakou dvojicí flákačů, ale spíše filmem samotným. Z nějakého zvláštního důvodu. Vlastně ani nevím proč. A někdy je možná lepší nevědět.

Příjemná jednohubka s Natashou Lyonne jako (skoro) typickou roztleskávačkou. Spousta vtípků těžící z nejrůznějších stereotypů, skvělé herecké obsazení, růžová barva v každém záběru... Prostě film na odpoledne s přáteli. Nic víc, nic míň. Alespoň tedy pro mě.