Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (1 369)

plakát

Pahorek (1965) 

Drama je to dobré, ale nějak mi ty postavy nedávaly smysl. Hlavně chování vězňů bylo divný.

plakát

Až na krev (2007) 

No, co k tomu říct? Příliš nastavovaná kaše z té nejkvalitnější krupice zůstane pořád jen řídkou břečkou. A brodit se skrz ten blemc jen proto, abych jednou za čas narazil slaďoučký hutný žmolek kakaového posypu, to za to nestojí. Nakonec mám ale stejně dilema, protože ten nejbutálnější kousek, který mě málem odrovnal, přišel na konci a trval dost dlouho na to, aby mnou otřásl.

plakát

Domino (2005) 

Šílený výmaz a polohambatá óda na jednu fešnou sympatickou anorektičku. Ale i když chci, aby se mi to nelíbilo, moje nízká očekávání mi nakonec umožnila si film docela užít.

plakát

Marie Antoinetta (2006) 

Obrazová stránka dokonalá, hudební už trochu rozporuplnější. Kirsten vystihuje jen slovo rozkošná, i když její výkon rozhodně nebyl 100% a jsem z něj nečekaně docela v rozpacích. Antoinetta v podání Sofie Coppololové je na můj vkus až moc kladnou postavou. Scénka s Kirsten na posteli, kde je oděná jen v bílých punčoškách s pentlemi a zakrytá jedním obřím vějířem, se mi asi stejně vryla do paměti nejvíc z celého filmu.

plakát

Žiješ jenom dvakrát (1967) 

Hračky vs kočky - téměř jasná výhra hraček, a to i přes tu bílou micinu Čísla 1. Ale ani jedno není kdovíjaký zázrak, do paměti se vám maximálně zaryje otevírací vesmírná loď a střílející cigára, která tu ale byla už pár let zpátky ve Fantomasovi.

plakát

Já, padouch (2010) 

Prďárna, kterou si napodruhé vychutnáte ještě víc než poprvé aneb sláva za skryté druhoplánové fórky. OUJÉ... /// Jenže napotřetí to je zas nuda zakamuflovaná jen pár dobrými vtípky. Pořád to má pár fajn nápadů, ale člověk by u toho spíš usnul než cokoli jiného. Mimoni tady ale fungují jako prvně (i když nejlepší jsou stále Vector a Gru).

plakát

MasterChef (2012) (pořad) 

Moje guilty pleasure jak prase.

plakát

Srdečné pozdravy z Ruska (1963) 

Feministky skáčou z útesu, zbytek světa se královsky baví. Na druhou stranu, tohle je podle mého jedna z těch slabších bondovek.

plakát

Most přes řeku Kwai (1957) 

Válka plodí šílenství. Džungle plodí šílenství. Armáda plodí šílence. No a údělem šílených šílenců na tomto světě je buď mosty stavět nebo je bořit. A nejhorší ze všeho je, když si svůj úkol spletou. Tenhle film má úžasný nápad a všechno je v něm vlastně perfektní a dokonale chápu místní hodnocení. ALE! Ale ta stopáž na mě byla přeci jen příliš dlouhá. A druhým ale je konec. Když už vám je od poloviny filmu jasné, jak osudový konec nás vlastně čeká, až se střetne šílenec, co má most zbořit s šílencem, co ho zrovna postavil, není nic horšího, než nenaplněné očekávání nedotaženým koncem. Očekávání je svině a zkazilo mi konec.

plakát

Temný rytíř povstal (2012) 

Třetím Batmanem Christopher Nolan opět dokázal, že je to sebestřednej vůl kterej i přes svůj nesporný talent dokáže pomrdat téměř nepomrdatelné. Nakonec jsem od toho filmu dostal přesně to, co jsem čekal. A to se mi předchozí dva díly líbily. Ale co si ve svý velikášský zabedněnosti Nolan (bratři Nolanové) dovolí provést Batmanovi, za to by se v pár ohledech nemusel stydět ani Joel Schumacher. Nepopírám, že tady hodně věcí funguje (Zimmer, Bane, efekty), ale po režijní a scénáristický stránce je to takovýho promarněnýho potenciálu, až se mi chce kopat kolem sebe. Abych si tu dlouhosouvětně nestěžoval na 100 řádků, shrnu to v bodech: První konec, druhý konec (důvody snížení ještě o jednu hvězdu), nenapínavá akce, předvídatelnost, absence nadhledu, přemíra snahy o vhled, nemastná snaha o hláškující postavy, neslaná snaha o postavy jako takové, namyšlenost režie, nedomyšlenost pár detailů, přemíra falešného bombastična, přemíra klišoidních bomb (zvlášť těch atomových), celková fádnost scénáře, nemožnost diváka cokoliv si domyslet nebo spekulovat, nadužívání Strašáka... no, nic dalšího mě teď nenapadá, ale je toho dost. Nazdar. /// Podruhé viděno s dabingem a ještě horší (i když dabing sám kupodivu docela dobrý). K výčtu předchozích výtek, které tímto podtrhávám, připisuju ještě kritiku bitek mezi Wanem a Banem, které byly svojí choreografií přesně tak zoufalé, jako Batmanovy pokusy dostat se záporákovi v maskáčích a masce na kobylku.