Laxik

Miloš Kopecký je ďábel, to víme už od dob Koňské opery. Problémem je, že je na šílenou míru ztřeštěnosti téhle komedie příliš nízká hustota vtipů.

Jde o fajnovou špionážní hru, kde fandíte zabijákovi, i když ten nemá žádnou kladnou vlastnost, jíž by mírnil krutost své profese. Není sice kdovíjaký génius, ale ví, co dělá a je před svými honci vždy (pouze) o jeden krok napřed. Tvůrci snímku spáchali slušnou atmosféru, ale bohužel je tady konec. Takový konec si možná (ale jen možná!) mohli dovolit filmaři v sedmdesátých letech, ale mě prostě pif paf dvouminutová závěrečná scéna přijde málo. Nemluvě o tom, kolik štěstí pomohlo arcišpionovi objevit inkriminovaný byt.

Tak tohle už je jen slátanina, tady už se nechytá vážně nikdo, natož člověk předlohou netčený a první film shlédnuvší před nějakými dvěma roky. Ale co naplat, když je ta špinává moskva, obouchanej žlutej náklaďák, azbuka, a to všechno včetně nesrozumitelných keců okolo tak stylový, že se bavíte, i když nemáte vůbec páru, co že to sledujete.

Drama, kde je western pouhou kulisou a zdrojem pro citace a parafráze. Takoví jsou Nesmiřitelní. Celou dobu průměrný film, který nad vodou drží akorát sešlý Eastwood, sympaťák Freeman a frajer Hackman (plus epizodní Anglickej Bill v podání Richarda Harrise), ze kterého se na konci vyklube srdceryvná pecka, jakou umí jen Eastwood. Ale i když mě při přestřelce v hospodě mrazilo, perlou tenhle film rozhodně není.

A tohle je jako co za šílenost? Chvíli je to sen, chvíli jde o myšlenky hlavního hrdiny, chvíli jde o skutečnost, ale někdy vážně netušíte, jak moc reálné jsou obrázky před vámi. Je vidět, že Věčný svit je jen jeden, protože i když jsou v Nauce o snech některé nápady ba až geniální a první půlka skvěle odsýpá, je tu takových scén, ze kterých jsem nebyl zrovna moudrý v tom špatném slova smyslu, že to film celý docela zabíjí. Herci jsou sympatičtí, snové relace šíleně úžasné, roztomile praštěné i symboly přecpané, ale skutečný svět tady dostal pořádně na frak. A děj taky, skok sem, skok tam, najednou jsme o půl roku v budoucnosti aniž bychom věděli proč nebo jak. Jako splácanec fajn, jako film nic moc.

Jó, má to myšlenku, je to originální a předkládá nám to sociální otázku novým a živým způsobem. Je to točené s citem a s ohledem k rozpočtu, takže kreveťáci nevypadají jako by vypadli z pc animace 90. let, s níž by se asi dala použitá technologie srovnat. Trochu mi vadilo umístění, protože ta neonová blikající šipka s nápisem apartheid docela kazila dojem komornosti a univerzálnosti. Ale i přesto, jde přeci o film. Ne o dokument, ne o reportáž (reportážní forma jako taková nevadila, tady myslím celkový dojem), ale o film. A od filmu očekávám jakous takous uměleckou hodnotu. Ta se nedostavila. Jo a abych nezapomněl, závěr byl přes všechnu tu intelektuální předehru jen průměrnou sci-fi řežbou s trochu sprostším slovníkem postav.

Del Toro je mistrem vyprávění příběhů, a těch ze Španělska minulého století obzvlášť. Ale jeho posedlost příšerkami mi občas přijde "mírně ujetá", protože tady byl ten utopenej kluk jen tak do počtu. A to ani nemluvím o té druhé oživlé mrtvole.

Tohle je film, o kterém se toho hlavně tady na ČSFD hodně namluvilo a naslibovalo. Takže jsem se samozřejmě těšil. A těšil jsem se o to víc, když jsem nedávno shlédl o dva roky mladší skvělé Zlomené květiny, které mnozí označovali za slabý odvar tohoto filmu. Bohužel jsem se zklamal. Film pokládá mnoho otázek o smyslu života, ale bohužel je nejen podává tak nějak polovičatě, ale dokonce nepřichází ani s minimálním rozřešením. Bill Murray je ale jako vždy dokonalý a celý film táhne kupředu až ke zdárnému konci. Jenže jsem se zdárného konce nedočkal, místo toho na mě vypadla jen nějaká nafouklá bublina, která mi místo otřesu mozku přivodila jen lehké pomatení smyslů, říkající: "A to má být jako konec?"

Průměrný film s trochu netradiční reakcí tatínka. Radši mám seriálové verze únosů, protože i tenhle film měl děj, který by se v pohodě vešel do 45minut.

Vypadá to jako Roden, má to hlasový projev trochu jako Karel Roden, gestikuluje to jako Roden, má to přímo rodenovské charisma a hraje to stejně podmanivě, jako Karel Roden, ale není to on, co je to? Je to Ondřej Malý. Pouta jsou jednoznačně profesionálním a řemeslně dokonalým filmem. A pak že to u nás nejde. Bohužel na druhou stranu se mi tu nelíbily postavy, protože i když byly dobře napsané, herci povětšinou pěkně přehrávali a celé to tím opět získávalo tu lacinost tak typickou pro jiné české filmy.