Laxik

Kdo by je neznal? Kdo by je nemiloval? Seriál, který měl snad milion dílů ve stovce sérií a přitom jeho kvalita nikdy neklesla do podprůměru a jen párkrát se plácal někde na hranici průměrnosti. To by mu mohly závidět všechny mé "oblíbenější" seriály jako BBT, HIMYM, Chuck, ... Seriál, v jehož hlavní šestce se vždy dokážu vidět - plachý Ross, za každou cenu vtipný Chandler, jídlo milující Joey, pořádkumilovná Monica to jsem já vždy, ale ve všech šesti člověk občas zahlédne svůj život. Nedávkovat nás tím na Primě jako vitamínem C v zimě, milovali by to i ti, kteří tomu teď spílají.

Asi měknu, ale mě to vážně bailo. V rámci žánru je to rozhodně špička a nejluxusnější nadstandard, ale pro mě to asi nikdy nebude srdcovka nebo oblíbený superfilm. No ale scénář je na mou věru vybroušený, humor britský, ale s dávkou něžnosti a romantiky, která je u takového filmu nutná. A rozhodně bych pár těch příběhů chtěl prožít.

Křesťani. Co k tomu dodat? Všechna ostatní náboženství (a mnoho nenáboženství navrch) jsou sice stejná, ale ty křesťani mají stejně něco navíc. A nic pěknýho to není. Ze začátku jsem se sice trochu nudil a toho blbce, který vymyslel ty výlety do vesmíru bych ukamenoval, ale i tak jde o silný příběh vyhrocený druhou polovinou a zdokonalený skvělou Rachel Weisz a charismatickým Ashrafem Barhomem. To vše v mém oblíbeném Egyptském balení, ačkoli v té době již trochu Peršany, Řeky a Římany pochroumaném. Jen mi ještě vysvětlete, jak je možné, že ta Rachel vůbec nestárne.

Klasický stylový akčňák,který možná jede podle schématu, ale svou zábavností to odčiňuje na jedničku.

Psychologické postapo anebo postapokalyptické psycho? A není to jedno? Hlavní je, že je Will Smith schopný uhrát one man (a one dog) show a při tom vám z jeho samotou způsobeného šílenství začíná taky trochu kapat na karbid. Když tak uvažuju, čím je ten film výjimečný, nic mě nenapadá. A není to jedno? Hlavní je, že je Will Smith schopný uhrát one man (a one dog) show a při tom vám z jeho samotou způsobeného šílenství začíná taky trochu kapat na karbid. No a taky, že je to ukrutná zábava.

Film, který každý desetiletý kluk uctívá jako násilně-výpravnou modlu. Film, který několik málo dospělých kluků opouští jako naivní blbost nebo jako historii prznící samoučelnou glorifikaci (ano, už po vzoru některých ČSFD mistrů používám i já cizí slova) násilí. Film, který ale stejně většina těch kluků bude milovat až do smrti, ať si říká nebo myslí co chce. Já Gibsonova Williama Wallace zbožňuju a uctívám pořád a vůbec se za to nestydím. Tohle je prosím klasický Hollywood devadesátých let (až na vystrkování přirození a šípů probodávajících zadky) a já, sleduje Hollywood současný (používaje archaickou přechodníkovou formu jakožto kompenzaci za slovo glorifikace), se ptám: "Kde jsou ty časy?" *Hlásím konec svého tarantinovsky sebeukájivého komentáře.

Docela srandovní ujetost, to se musí Beetlejuiceovi nechat. Jenže to je všechno, tenhle film nemá nic světoborného, nic geniálního ani nic dokonale odpudivého. Ochutnat, sežvýkat, vyplivnout a za pár let se k tomu třeba vrátit a zkusit, jestli to nevyzrálo.

Zajímavý příběh pianisty, který nechtěl bojovat. Na rozdíl od příběhů jiných lidí, kteří nechtějí bojovat, tento muž doopravdy nebojoval. Nebojoval s Němci, abyste mi dobře rozuměli, neboť život ve Varšavě za nacistů byl bojem každou minutu. Nemám mu to za zlé, dokonce nezazlívám ani Polanskému, že si vybral jako hrdinu svého filmu muže, který se jen schovával a snažil se přežít. Změna je život a po všech těch samozvaných hrdinech to mohla být osvěžující vzpruha. Ale muselo by mě to zaujmout, dojmout nebo pobavit. Hrůzy války jsou zde zobrazeny přesvědčivě a hrůzně, Brody svou rolí žije, ale to je vše. Podle mého jsou o válce lepší filmy jak ze stejného soudku, tak i ty jiné. Radši než tuhle nedotaženou melancholii si pustím Inglorious Basterds a rozstřílím Hilterovi hlavu na kaši.

Epické. Jediný film, který si tohle přízvisko zaslouží je tenhle. Já o tom ani nemám co napsat, tak mě tenhle film vždycky dostane. Každý z těch tří filmů je jiný, má jiné přednosti. Žádný není nejlepší ani nejhorší, ale tenhle je jednoznačně nejepičtější.

Na tenhle film jsem se sakra těšil, ale když jsem ho konečně viděl, zklamalo mě to. Rozhodně se mi líbil méně než Batman začíná. Prostě se o to moc mluvilo a já čekal něco tak super, jako ještě nic. Joker byl možná dobrej, ale čekal jsem od něj víc frajeřin typu: "A teď nechám tuhle tužku zmizet..." /// No, poté, co jsem si to pustil popáté za dva roky musím asi uznat, že mě to vlastně baví hodně a tu pátou tomu musím dát.