Laxik

Zvláštní film, který ve mně vyvolal mnoho různých pocitů. Jednak zjištění, jak krásná a talentovaná je Jennifer Connely, jejíž oči jsou jako absint - jsou hluboce zelené, lákavé a neodolatelné a člověk se jimi opije jen, když se do nich zadívá. To k největšímu zážitku. Dál tu máme jeden nepříjemný pocit, pocit, že se scénárista pokusil v poslední půlhodině shrnout všechna sociální témata a naroubovat je lehce hollywoodským koncem. Co ale na tom malém zmatení, když je poslední čtvrthodina orgasmickým koncertem úchvatně poetické kamery a nádherné hudby. Proto šlo o super zážitek.

Ale jo, docela sympatická romanťárna, která sice jede podle oblíbený hollywoodský šablony, ale člověk se zasměje a Cameron prostě umí. Nebýt toho konce, kterej byl ještě klišoidnější než zbytek filmu, a k tomu byl značně přesdržkoidnější, byly by to čtyři. // Skvělý komentář tady předvedl Enšpígl...

Nekompromisní, brutální, drsní... ano, i takoví mohou být ajťáci. Stačí jim jen dát veklé "A". Po první sérii: Slabší jak Black Books, slabší jak Big Bang, ale hodně dobré. Jen aby nám to nekleslo. (5*) Po druh sérii: A ono nám to kleslo. Budu sice opakovat jiné uživatele, ale potenciál IT totálně nevyužit a humor hodně zeslábnul. (3*)

Jeden z mých oblíbených komiksových filmů. A proč? Mí oblíbení herci (Norton, Liv, Roth). Můj oblíbený (anti)hrdina. Příběh je prosťoučký, ale co na tom. Akce mě víc než baví, je nápaditá (občas mi sice Hulk připomínal King Konga, ale tomu se holt asi vyhnout nedá), obzvlášť jak Hulk používá Abominationovy ostny ve svůj prospěch. Prostě nářez a o to mi šlo.

Jo jo, Liam umí a práce mu jde hezky od ruky. 96 hodin je dobře našlápnutou kombinací staré a nové akční filmové školy. Hlavní hrdina se s nikým nemaže a je mu jedno, že zrovna zabíjí nebo mlátí nebo střílí nevinné lidi, hlavně aby zachránil dcerku. Na druhou stranu honičky jsou současný a ruční práce bourneovská.

Rozdíl mezi českými filmy 90. let a filmy nového milénia? Snadný - ty první jsou skvělé filmařsky, dějově i herecky, ty druhé se řadí mezi největší světové splašky.

Skvělý film, skvělí herci, skvělý silný příběh, skvělá kamera, podmanivá hudba, ... co víc si přát?

Tohle je zase něco jiného, je to film, ve kterém se dozvíme, jak že to v Brazílii na počátku minulého století chodilo. V žáru slunce je dojemně odvyprávěný malým klukem Klukem. Člověku se nechce věřit, že mohli mít lidé tak vymyté mozky, aby se navzájem stříleli jeden po druhém až dokud jedna z rodin nevymře.

Další moralizující film o drogách, řeknete si. A ono je to tak, jenom se to věnuje zas jinému druhu postav a jejich jiným příhodám. Leonardo Vižlička DiCaprio je skvělý a ukazuje, co z něho jednou vyroste (a taky že vyrostlo) a jeho příběh Vás dojme. 75%.

Předně chci říct, že jsem od toho filmu čekal něco docela jiného, nějaké drama o tom, jak je těžké žít v páru a tak. To by ale nebyl Kubrick (s jehož dílem jsem se tak konečně setkal), aby člověka nedostal. Abych ale přešel k filmu, připadalo mi to prázdné, taková bublina, co si hraje na něco, čím není, svojí zdánlivou dokonalostí. Ale ani forma díla mi nepřišla nijak odzbrojující. Pár nahotinek, do děje jakoby mimochodem vložená orgie provozující sekta boháčů, lidi chovající se jako neuvěřitelní pošuci - to prostě na dobrý film nestačí. Něco mě zaujalo (pasáž s prostitutkou z ulice), herci byli výborní... A když to porovnám se Základním instinktem, který jsem viděl pár dní před tímhle, vychází z toho Sharon oproti Nicole jako vítězka ve všech ohledech. A nejvíc v používání slůvka "Fuck." U živočišné spisovatelky Catherine je to slovo a jeho význam součástí celého jejího bytí , kdežto u postavy Alice to znělo nepřístrojně, nehodilo se mi to k ní.