StrixCZ

Pusinky jsou pro mě filmem s velkým potenciálem, který ale bohužel zůstal z větší části nevyužitý. Snaha o syrovou generační výpověď v něm funguje - sem tam. Bohužel momentů, kdy jsem nad jednáním hlavních hrdinek spíše jen kroutil hlavou, bylo víc, než je zdrávo (přitom to rozhodně nebylo tím, že by jejich představitelky neuměly hrát - tady viním spíše scénář). Přidejme k tomu zoufalou plochost a schématičnost všech ostatních postav (s výjimkou Iščina bratra Vojty) a výsledkem je děj, kterému jsem prostě nedokázal věřit. Škoda. Opravdu jsem "chtěl", aby se mi tenhle film líbil... Jedna hvězdička za tradičně výbornou Muchowovu hudbu a druhá za pár převážně s ní spojených zasněně melancholických momentů. P.S.: Vřele doporučuji taky externí Civalovu recenzi, se kterou se z velké části ztotožňuji.

Měl jsem možnost si nedávno přečíst knižní předlohu a musím říct, že mě mrzí, že se jí autoři více nedrželi a děj na můj vkus zbytečně překombinovali. Další slabinou filmu je pro mě Tom Cruise v titulní roli. Přiznám se na rovinu - nemám ho rád. Z mého pohledu jde o jednoho z nejpřeceňovanějších holywoodských herců - když se snaží o emoce, tak mu je nevěřím, a v akčních či vážných scénách zase působí zpravidla nechtěně směšně. A Colin Farrell na tom není o moc lépe. Dost nešťastný výběr, vzhledem k tomu, že jde o dva hlavní protagonisty... Co tu máme dále? (Následují spoilery.) Několik naprosto debilních rádoby efektních scén (jasně, že se dá v pravděpodobně několikasetkilometrové rychlosti udržet na obřím "vejci", když je tam 2 mm široká lišta, za kterou se Tomík zachytí prsty - při honičce s jetpacky jsem pak měl chuť to rovnou vypnout), pokusy o humor, které v tomto jinak vážném filmu působí, jako pěst na oko (jejichž pár - navíc jeho vlastní - hlavní hrdina legračně honí po zemi - no to je bžunda!), o celé řadě dalších nelogičností nemluvě (Agatha, která strávila nejspíš cca 20 let ponořená ve "vaně", ale samozřejmě to asi za dvě hodiny rozchodí - nebo třeba auto, které sjíždí z tovární linky rovnou na silnici, samozřejmě plně nabité a připravené k provozu, i s pasažérem uvnitř)... Přesto - musím uznat, že úplný průser tento snímek není. Předloha je naštěstí natolik kvalitní, že i její nepříliš zdařilá adaptace zůstává stále lehce nadprůměrným scénářem. A shodit ze stolu nedokážu ani poměrně zdařilý vizuální styl, který přesvědčivě vykresluje atmosféru blízké budousnosti. Podtrženo, sečteno, mi z toho vychází docela stravitelná sci-fi jednohubka. Ale vracet se k ní určitě nebudu...

Přeletu nad kukaččím hnízdem po formální stránce prakticky nemám co vytknout. Bohužel mě však mírně zklamal právě tam, kde jsem od něj čekal nejvíce - ve své emoční síle. Těžko říct, čím to, že jsem se s hlavními hrdiny nedokázal sžít víc, ale přistihnul jsem se, že se mnou ani nejdramatičtější momenty celého filmu nijak výrazněji nezacloumaly. Snad je to i tím, že jsem se k němu dostal až teď, dávno po tom, co jsem viděl podobná témata a scény zpracované v novějších (a pro mě velmi silných) filmech - Svět podle Prota, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Requiem za sen... Možná takové srovnání není úplně "fér", vzhledem k tomu, že tvůrci zmíněných filmů mohli větší či menší míru inspirace čerpat právě z Přeletu. Jenže co bylo jednou viděno, nelze "odvidět" - a tak dnes, v tomto kontextu, teď a tady, byl pro mě nakonec tento film "jen" podařeným, nikoli však vynikajícím dílem.

Zvláštní film. Míra nihilismu a naprostého morálního vykořenění hlavních "hrdinů" u mě první půlhodinu vzbuzovala silné pochybnosti, jestli s nimi vážně chci strávit další hodinu a půl. Nakonec jsem ze zvědavosti, co z toho vyleze, vydržel. Ale inzerovanou "komedii" jsem v tom hledal marně - v několika momentech, kdy zazní (zpravidla během úprku ústřední dvojce po jednom z průserů) hudba evokující atmosféru grotesek, jsem se přistihnul spíše s tázavě zvednutým obočím než s úsměvem na tváři. Nemám nic proti černému humoru. Ale nějak mi nešlo smát se (SPOILER!) např. tomu, že dvojice grázlů unese holku, kterou nabídnou dalšímu grázlovi, aby ji znásilnil výměnou za auto - a pointa je v tom, že jí to nakonec nevadí, což dotyčného prasáka patřičně zklame. Paradoxně se však nemůžu ubránit pocitu, že nebýt četných a (zejména na svou dobu) poměrně odvážných erotických scén, pravděpodobně by tento příběh ztratil mou pozornost dávno před koncem (který navíc nepřináší po předchozí nudě žádné zásadní rozuzlení). Proč tedy má smysl tento film vidět? Asi jedině pokud máte rádi Gérarda Depardieu a zajímají vás jeho herecké začátky (na druhou stranu předem upozorňuji, že jeho postava je zejména v první části filmu natolik odporná a nesympatická, že bych se nedivil, kdyby to některým z vás negativně ovlivnilo i názor na jejího představitele), nebo pokud chcete vidět mladičkou Miou-Miou v Evině rouše (nutno uznat, že jí to sluší) :) Bohužel zbytek filmu příliš nestojí za řeč (názory některých komentujících, kteří v tom vidí málem psychologickou studii lidských vztahů, mě fakt baví) - děj je relativně o ničem, humor až na výjimky nepřítomen, nosná myšlenka chybí. Osobně mi jedno shlédnutí naprosto stačilo...

Vtipné, originální, výborně zahrané, parádní soundtrack.

Vydržel jsem to do 8. dílu. Trpělivě jsem vyčkával, kdy se to konečně rozjede. Nestalo so. V průměru tak 2-3 vtipné momenty za díl, zbytek naprostá nuda a šeď, emoce to ve mně nevyvolalo prakticky žádné. Vážně žasnu, že za tímhle počinem stojí stejní lidé jako za vynikajícím Mostem a velmi podařeným Trpaslíkem. Jedna hvězdička za Pavlínku (jediná postava, která mě párkrát rozesmála) a druhá za hudbu v závěrečných titulcích. Což je dost málo...

Jo! Most je seriál, který v mnoha ohledech balancuje na hraně. A přestože z mého subjektivního pohledu tuhle hranu (trapnosti, vulgarity, přehnané nadsázky...) sem tam (naštěstí poměrně vzácně) překračuje, musím říct, že z výsledku mám vážně radost. Je to správně namíchaná směs humoru s dramatem a myšlenkovým přesahem k tomu. Mám rád momenty, kdy jako divák sám nevím, jestli cítím dojetí nebo se mi chce vyprsknout smíchy :) A Most takových momentů nabízí spoustu...

Začínám opravdu přicházet na chuť britskému/irskému humoru, ve své občasné absurditě i sentimentálních odbočkách :) Tady mě akorát příliš nepotěšilo několik fekálních (rádoby) vtípků - sice jde v průměru o jednu až dvě nechutnosti na díl, takže se to dá přežít, ale i tak to trochu kazí celkový dojem - tento seriál by se rozhodně obešel bez nich. Naopak ale musím přidat za to, že Cork, ve kterém se odehrává děj, mám momentálně asi půl hodiny vlakem, takže poznávám místa, kde se natáčelo, a bavím se autentickým místním slangem i tím, že běžně v ulicích potkávám lidi, kteří mohli být předobrazy jednotlivých postav - čímž je mi celý příběh bližší. Edit: Výše napsané platí pro první sérii - ta druhá jde kvalitativně dost dolů - 2-3 hvězdy.

Poměrně ujetá záležitost, ve které se člověk snadno ztratí. Ztracení je to však podmanivé. Svým stylem (záměrně černobílá kamera a absurdní prvky) mi nemohl nepřipomenout Nudu v Brně (což je film, který mám také rád), nicméně Postel jde mnohem dál do snového, surrealistického světa. Tím se tento snímek stává poměrně náročný na pozornost diváka a v některých pasážích jsem se musel ptát, jestli mám problém danou scénu (respektive její smysl) pochopit, protože mi něco konkrétního uniká, nebo se jen sám režisér baví představou, jak divák hledá smysl tam, kde žádný není. V každém případě mě ale tento film bavil - a rád si ho dám někdy znovu - myslím, že tohle je přesně ten typ filmu, kde člověk při každém shlédnutí objeví něco nového.

Ve své formě velmi minimalistický (o to však osobnější a uvěřitelnější) příběh o vztazích, který mi připomněl mj. novější "Na dotek" / "Closer" (což je film, který mám moc rád).