StrixCZ

Chápu, že asi není úplně fér hodnotit přes 30 lety starý film dnešními měřítky, ale jelikož jsem ho celý nikdy dřív než dnes (2011) neviděl, bohužel se asi kritice několika svého času běžných, dnes však už minimálně pro mě poněkud iritujících faktorů nevyhnu - v první řadě jsem se za celý film nedokázal úplně přenést přes odhadem několik tisíc užití STÁLE STEJNÉHO (a ve většině případů absurdně nerealistického nebo minimálně velmi přehnaně hlasitého) zvukového efektu pro každou ránu, kterou tady kdo schytá. Vím, že se to tak tehdy "prostě dělalo", ale to bohužel neznamená, že se mi to musí líbit, podobně jako se mi např. nikdy nelíbily "filmy pro pamětníky"... Druhá věc, která mi zásadnějším způsobem zkazila výsledný dojem, s tou první úzce souvisí a není jí nic jiného než hudba - nemůžu si pomoct, ale zvuková kulisa (ač je opět nepochybně především odrazem doby vzniku) mi prostě nesednula a občas mě vyloženě nutila stáhnout hlasitost = podtrženo, sečteno - zvuková stránka filmu je mírně řečeno špatná. Co jsem naopak schopný u tohoto typu filmu prominout je slabší (respektive skoro žádný) děj a chabé herecké výkony většiny osazenstva (v nebojových scénách, kterých naštěstí není moc ;o) ). Co mi ale trochu vadilo, je na můj vkus (zejména u veskrze komediálně orientovaného filmu) zbytečně kruté pojetí některých soubojů - tvůrci patrně považují např. mlácení člověka kladivem po hlavě za výborný vtip, mně to bohužel příliš nebavilo, spíš už mi pak bylo toho chudáka líto (byť jsem si vědom, že zrovna tahle scéna byla nasáklá nadsázkou dvakrát tolik než zbytek filmu (což není málo!))... Jinak je většina soubojů (o které tady jde především) samozřejmě velmi dobře zpracovaná a má ten správný "punc Jackieho Chana" = často jen žasnete, jak vtipně a originálně se dá boj pojmout. Přesto si nemůžu pomoct, ale první polovina filmu mě (především vzhledem k výše uvedeným nedostatkům, kterých není málo) přece jen nijak zvlášť nebavila - asi už jsem příliš "zmlsaný" vizuálními orgiemi Tygra a draka a podobných snímků natočených v novém miléniu a přiznám se, že jsem chvíli přemýšlel i nad dvěma hvězdičkami. To naštěstí zachránila polovina druhá (respektive hlavně poslední půlhodina), kdy Jackie začíná používat techniky osmi opilých bohů a rozpoutává ten správný nářez, který mě strhnul natolik, že jsem byl alespoň na chvíli konečně schopen neřešit technickou nedokonalost/určitou archaičnost tohoto snímku a prostě jsem se jen bavil... a to víc než dobře :o) Nakonec to pro mě Jackie přece jen "vytáhnul" alespoň na 4*. 75%

Přeletu nad kukaččím hnízdem po formální stránce prakticky nemám co vytknout. Bohužel mě však mírně zklamal právě tam, kde jsem od něj čekal nejvíce - ve své emoční síle. Těžko říct, čím to, že jsem se s hlavními hrdiny nedokázal sžít víc, ale přistihnul jsem se, že se mnou ani nejdramatičtější momenty celého filmu nijak výrazněji nezacloumaly. Snad je to i tím, že jsem se k němu dostal až teď, dávno po tom, co jsem viděl podobná témata a scény zpracované v novějších (a pro mě velmi silných) filmech - Svět podle Prota, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle, Requiem za sen... Možná takové srovnání není úplně "fér", vzhledem k tomu, že tvůrci zmíněných filmů mohli větší či menší míru inspirace čerpat právě z Přeletu. Jenže co bylo jednou viděno, nelze "odvidět" - a tak dnes, v tomto kontextu, teď a tady, byl pro mě nakonec tento film "jen" podařeným, nikoli však vynikajícím dílem.

Zvláštní film. Míra nihilismu a naprostého morálního vykořenění hlavních "hrdinů" u mě první půlhodinu vzbuzovala silné pochybnosti, jestli s nimi vážně chci strávit další hodinu a půl. Nakonec jsem ze zvědavosti, co z toho vyleze, vydržel. Ale inzerovanou "komedii" jsem v tom hledal marně - v několika momentech, kdy zazní (zpravidla během úprku ústřední dvojce po jednom z průserů) hudba evokující atmosféru grotesek, jsem se přistihnul spíše s tázavě zvednutým obočím než s úsměvem na tváři. Nemám nic proti černému humoru. Ale nějak mi nešlo smát se (SPOILER!) např. tomu, že dvojice grázlů unese holku, kterou nabídnou dalšímu grázlovi, aby ji znásilnil výměnou za auto - a pointa je v tom, že jí to nakonec nevadí, což dotyčného prasáka patřičně zklame. Paradoxně se však nemůžu ubránit pocitu, že nebýt četných a (zejména na svou dobu) poměrně odvážných erotických scén, pravděpodobně by tento příběh ztratil mou pozornost dávno před koncem (který navíc nepřináší po předchozí nudě žádné zásadní rozuzlení). Proč tedy má smysl tento film vidět? Asi jedině pokud máte rádi Gérarda Depardieu a zajímají vás jeho herecké začátky (na druhou stranu předem upozorňuji, že jeho postava je zejména v první části filmu natolik odporná a nesympatická, že bych se nedivil, kdyby to některým z vás negativně ovlivnilo i názor na jejího představitele), nebo pokud chcete vidět mladičkou Miou-Miou v Evině rouše (nutno uznat, že jí to sluší) :) Bohužel zbytek filmu příliš nestojí za řeč (názory některých komentujících, kteří v tom vidí málem psychologickou studii lidských vztahů, mě fakt baví) - děj je relativně o ničem, humor až na výjimky nepřítomen, nosná myšlenka chybí. Osobně mi jedno shlédnutí naprosto stačilo...

Jeden z filmů, které byly asi ve své době fajn, ale zub času je ohlodal více, než je zdrávo. Nebo mi prostě nesednul. Nevím. Vydržel jsem hodinu a pak ztratil i poslední zbytky motivace vidět zbytek. Četníky jsem míval rád, tohle mě unudilo. Viděno v originále.

Absurdita války a seriálová klasika v pravém slovasmyslu! Ano, má svoje slabší místa (díly), ale jako celek si drží po celých 256 epizod velmi vysokou úroveň, a to zejména díky tomu, že si oproti naprosté většině sitcomů nedává za úkol pouze bavit (ač samozřejmě baví - a většinu času výborně!), ale často úspěšně přesahuje i do vážnější roviny - přičemž je obdivuhodné, že ač tento seriál obsahuje naprosté minimum skutečně vypjatých a dramatických momentů (jakkoli k tomu prostředí polní vojenské nemocnice svádí) a hlavní postavy většinu času skrývají jakékoli silnější emoce za suché (tragi)komické bonmoty, M*A*S*H umožní divákovi tento jejich stav dokonale pochopit. Tváří v tvář situacím, do jakých se každodenně dostávají, je totiž určitá dávka cynismu mnohem uvěřitelnější a opravdovější, než kdyby přehrávali jako v turecké telenovele. Přesto (a právě proto) zůstává tento seriál velmi lidským a pro mě osobně je skoro až neuvěřitelné, že vzniknul v návaznosti na původní, ve všech ohledech velmi (pod)průměrný film.

Seriál je geniální, film jsem viděl až dlouho po něm a snad i z toho vychází mé rozporuplné pocity, kdy se svým způsobem neubráním srovnávání nesrovnatelného, tedy vztahu, který jsem si vytvořil k seriálovým postavám během všech 255 dílů (většina z nich viděna vícekrát) a v tomto kontextu nevyhnutelné zkratkovitosti filmu. Ten na mě působil příliš útržkovitě, děj jako by nedržel pohromadě, vtípky jsou oproti seriálu mnohem syrovější (občas bych řekl i "krutější") - a tím alespoň pro mě mnohem méně vtipné - postavy jsem prakticky nestihnul pořádně poznat ani se s nimi nějak sžít a celé to "zabíjí" přemrštěná stopáž závěrečného fotbalového zápasu, u kterého už jsem měl co dělat, abych nudou neusnul. Film samotný je pro mě tak na 2 hvězdičky, ale jednu přidávám za to, že díky němu vzniknul již zmíněný, o mnoho řádů lepší, seriál...

Opravdu mě překvapilo, že vůbec za komunismu mohl podobný film vzniknout. Tohle je naprostý "úlet". Pro mě naštěstí v tom nejlepším slovasmyslu. Nebudu lhát, že jsem tento film "pochopil" (Nabízí se otázka: Je vůbec tento film k "pochopení" určen?). S jistotou ale můžu říct, že se mi líbil a rád si ho dám někdy znovu... :o)

Výborná záležitost! Nabitá hláškami i lehce protkaná nitkami melancholie... Zároveň pak lexikon důvodů, proč nebydlet s rodiči (při nejmenším, pokud je vaše matka stejná semetrika, jako ta, která se "poštěstila" hlavnímu hrdinovi)... :o)