StrixCZ

Vizuálně hezké, leč muzikálová forma není úplně můj šálek čaje a děj mě taky vysloveně nenadchnul (byť má pár světlých míst). Pro mě osobně o fous slabší než Lotrando a Zubejda (tam toho zpěvu alespoň nebylo tolik).60%

Po dlouhé době opravdu silný film, kterému prakticky nemám co vytknout!

Sandra Bullock skoro umřela. Asi tak padesátkrát. Přičemž se vždy dokonale klišoidně zachránila až v té naprosto poslední (ne)možné chvíli. A to je, milé děti, vše, co v tomto filmu během 90 minut uvidíte... Ani jedna nová nebo zajímavá myšlenka, žadné dialogy, které by stály za zmínku, žádný humor (pominu-li nechtěnou komičnost celé téhle patálie), prakticky žádný děj. Jen kopa vesmírného harampadí a Sandra řvoucí, brečící, hekající, vesmírem rotující (přičemž je stejně od začátku jasné, že bude na plátně až do konce filmu, takže se o ni ani nemáme důvod bát). Za zmínku tak stojí jen technické zpracování - ano, vizuální stránka je špičková (viděno v kině a ve 3D) - ale k čemu to, když že je ten film naprosto o ničem? Zdejší hodnocení nechápu... 40% Zajímavé komentáře: MC_nechva , DirtyDozen

Zajímavé. Nemůžu říct, že by mě tento snímek vyloženě nadchnul (našlo by se pár nelogičností i věcí trochu přitažených za vlasy), ale rozhodně to má atmosféru (mj. díky skvělé hudbě) a působivou myšlenku. Navíc mě docela potěšil závěr. Takže ve výsledku si ho vlastně klidně dám někdy znovu... :o) 75 %

Pulp Fiction, Amélie z Montmartru, Forrest Gump a Kusturica v jednom filmu - a ono to funguje! :D Černější, než jsem čekal, absurdnější, než jsem se odvážil pomyslet - a přesto svým způsobem velmi zábavný a podařený snímek... :) 78 %

Syrově autentická a zároveň příjemně civilní záležitost, která navzdory tomu, co tento film asi nejvíce proslavilo (ano, přiznávám, i pro mě to byl prvotní důvod, proč mě zaujal :) ) nestojí pouze na explicitních milostných scénách dvou krásných holek - které v kontextu celého filmu nejen, že nepůsobí samoúčelně, ale v tomto tříhodinovém snímku nijak výrazně nevyčnívá ani jejich (za jiných okolností velmi dlouhá) stopáž. Celek je každopádně alespoň pro mě velmi silný a výkony hlavních představitelek jsou jedny z nejpřesvědčivějších, co jsem měl zatím možnost v žánru milostného dramatu vidět. Vytknout nemám co ani po řemeslné stránce - naopak musím vyzdvihnout výbornou kameru, která svou "blízkostí" často pomáhá vcítění se do emocí hlavní hrdinky. Velkým překvapením pak pro mě bylo uvědomění, že tento snímek si celé tři hodiny vystačí bez hudby (pokud není přímo součástí dané scény), která by se snažila tyto emoce nějak umocňovat nebo popohánět děj a tempo filmu - a přesto nesklouzává do nudy - každá scéna má svůj význam. Jedinou výtku si tak dovolím směrem k režisérovi, kdy mám určité morální dilema s oceněním "umění", kterého je dosaženo za cenu psychického traumatu herců (respektive v tomto případě hereček - viz zajímavosti). Pokud mám však hodnotit samotný film, tak nemůžu, než dát plný počet...

Přiznám se bez mučení - asi se ze mě stává (pro většinu filmařů) poměrně nevděčný divák, ale Atlas mraků mě zkrátka nijak nedostal. Zjišťuji, že jsem s přibývajícím věkem stále alergičtější na stupidní akční scény (profesionální nájemný zabiják, který střílí všude kolem sebe, místo aby jednou v klidu zamířil a vystřelil na jistotu), nesmrtelné hlavní hrdiny (uskakovat před laserovými projektily je přece hračka a pád kamsi do bezedné hloubky s okolo kroužícími nepřátelskými vznášedly taky člověk běžně rozdýchá, že jo?) a podobné absurdity (vetchý stařík, který holýma rukama téměř uškrtí dvakrát většího (a třikrát mladšího) černocha)... Abych ale tomuto snímku zase úplně nekřivdil - Atlas mraků není vyloženě špatný film - rozhodně v něm najdete pár více či méně silných momentů a hezkých myšlenek. Problém je však ten, že alespoň já jsem u nich velmi často zažíval silný pocit déjà vu - aneb ve kterém filmu už jsem TOHLE viděl? (The Matrix, Mr. Nobody, The Fountain...) Míra klišé a patosu sice není taková jako třeba u Avatara, výsledný pocit při odchodu z kina jsem měl ale podobný - jakési neurčité prázdno. A kupodivu tak ani nemám moc chuť se k tomuto filmu ještě vracet. Jistě - je tam vlastně "všechno" - vizuální stránka je skvělá, hudba správně atmosférická, výkony herců solidní (to, kolik postav tady každý z nich hraje a jak odlišné často jsou, je pro mě asi nejlepší stránkou tohoto filmu) - na jedno shlédnutí mě to vlastně docela i bavilo a navzdory stopáži mi to nepřišlo přehnaně dlouhé. Ale vzhledem k tomu, jak hluboce se tento snímek tváří, mi tam NĚCO chybělo - a obávám se, že ani případné opakovované shlédnutí na tom nic moc nezmění... 70%

Desátá řada svým stylem navazuje na "původního trpaslíka" (zakončeného osmou řadou) tak bezchybně, že se člověku až nechce věřit, jaký je mezi nimi časový rozestup. Nebýt změn v prostředí (novější efekty, barevnější kulisy) a pár vrásek na tvářích hlavních představitelů (nejvíc je to vidět na Rimmerovi), člověk by skoro nepostřehnul, že nejde o přímé pokračování. (*SPOILER*) Škoda jen, že jsme se nedočkali i návratu Kochanské... I když třeba na ni ještě dojde - tvůrci dokázali, že své nápady zatím nevyčerpali a další série bych se rozhodně nebál :) 90 %

Docela zajímavý počin, bohužel ale ve výsledku jaksi prázdný a poněkud únavný. Svým tempem mi tento snímek chvílemi vzdáleně připomínal Popel a sníh, nicméně přestože jsou oba tyto filmy záměrně "pomalé", Popel a sníh je celou dobu neskutečně podmanivý (mimo jiné zásluhou o několik tříd lepšího hudebního podkresu), zatímco Konec času mě chvílemi spíš uspával (a soudě podle hlasitého chrápání, které se asi po první půlhodině začalo rozléhat kinosálem, jsem nebyl sám :o) ). Přestože jsem člověk, který má rád minimalismus a i v běžném životě se rád občas zastavím, abych si lépe a zblízka prohlédnul "obyčejné" věci, záběry zvolené v tomto snímku byly bohužel i na mě často až příliš abstraktní a nicneříkající. Navíc některé z nich ať už svým obsahem, délkou či nevhodně zvoleným střihem způsobovaly jakousi nechtěnou absurdní komičnost, která mi brala i zbytky snahy nechat na sebe tento film bez přemýšlení a posuzování působit na jakési meditativní úrovni, o kterou autor zřejmě usiloval. Posledním "hřebíčkem do rakve" pak byly chaotické vsuvky, ve kterých různí lidé s velkou důležitostí konstatují (a případně několikrát zopakují) zjevná a obecně známá fakta, jiní se s vámi dělí o svůj světonázor, bohužel opět většinou formou vyvolávající spíše shovívavý úsměv než nějaký pocit souznění či inspirace. Nebýt toho, že vás tyto nesouvislé vsuvky alespoň proberou z polospánku vyvolaného zbytkem stopáže, nazval bych je vysloveně zbytečnými. Škoda. Některé záběry byly (minimálně po určitou dobu) moc hezké a i soundtrack měl svá světlá místa. Jenže co naplat, když celku chybí vyznění a síla? 40%

Čekal jsem pořádnou dávku inspirace a tu jsem dostal vrchovatě :o) Co mě ale velmi mile překvapilo, je fakt, že je tento v podstatě amatérský počin navíc velmi dobře natočený, což ještě umocňuje skvělý výběr hudebního podkladu. Vůbec se mi z toho netradičního ráje nechtělo při závěrečných titulcích domů. Pánové, tleskám - a závidím... :o) 90%