eraserhead666

Il bosco fuori i přes slabší rozjezd nakonec zaujme hned několika věcmi. Schopností okořenit nijak originální zápletku zajímavým příběhem a dát jí svěží nádech. Důkazem, že Italové stále ještě nezapomněli, jak natočit ne zcela standardní krvák. Umem příběh dobře dávkovat, stupňovat jej a stále překvapovat, příběh ani scénář prostě nijak nestojí na místě a pořád přivádí nové a nové věci. Naprosto výtečnou hudbou, byť moderně pojatou, zcela v tradici italského horroru. Chci soundtrack. Asi dlouho mi utkví v paměti plynulá přeměna několika postav, které by jste sami nejradši dlouho mučili a pak milosrdně rozřezali motorovou pilou na malilinkaté kousíčky, v „kladné“ hrdiny. A v neposlední řadě mezi ty věci patří i obrovské charisma hlavní hrdinky. Il bosco fuori je, i přes své mnohé chyby nebo nedostatky (občas kulhající scénář, přehrávání některých herců, slabší a možná trochu zbytečně dlouhý rozjezd – byť uznávám, že na požadovanou délku se to musí nějak natáhnout, neoriginalita), důkazem, že i ze stokrát vylouhovaného pytlíku se dá ještě pořád uvařit chutný čaj. Aby nedošlo k mýlce, nejsem z toho filmu nějak zvlášť odvařený, ale docela mě mnohými věcmi překvapil, byť na to zpočátku nic neukazovalo. 3,5*

Kdysi, v hlubokém pravěku, ještě za mých školních let, jsem byl v kině na japonském filmu, který se jmenoval Policajt umí karate. Okamžitě se mi to vybavilo v prvních minutách filmu, protože tenhle by se mohl jmenovat Zombie umí karate. Už ta zápletka – sexy Asiatka v bikinách, vysokých kozačkách (ti japíci ví, co já rád), kovbojském klobouku a s nalepovacím tetováním (málem jsem chcípl smíchy) si to rozdává se zombíky v kung-fu. Stačí to? STAČÍ TO? Myslím, že jo. Po prvních deseti minutách soubojů plných nepovedených digitálních triků (přidávané výstřely a jiskry byly fakt nepovedené), jsem měl chuť to vypnout. Protože jsem věděl, že mě to bavit nebude. Ale když tam jsou ty Asiatky... Závěrečný přehnaně videoherní battle a následná katarze už na mě byly vážně moc.

Lahodím si, lebedím, chrochtám. Přesně takhle jsem se při sledování horrorů cítil počátkem devadesátých let. Už se mi moc nechtělo věřit, že se ten pocit vrátí. Ač zcela moderní, tenhle film má dost silného ducha starého dobrého horroru. Má všechno. Ujeté postavy, šílenou zápletku, krev, napětí, několik šílených scén (těhotná členka sekty), razantní závěr. A jako bonus dvě nádherné Asiatky. Rozjezd filmu je parádní, hned první scéna a následující sebevražda mě fakt hodně nalákaly. Prostě paráda. Proč vlastně nedám plný počet? Protože to možná mohlo být ještě lepší? Protože tam mohly být Asiatky tři? Možná jo.

Spíše než horror erotické mysteriózní psychologické drama. Jeho sužují silně erotické představy spojené s jeho první, teď již mrtvou, manželkou, kromě toho se mu nabízí přítelkyně jeho známého a vábivé pohledy na něj hází jejich služka. Jeho současná žena s ním nechce spát, ale rozdá si to s rodinným známým, starým chlípníkem, který u toho málem zemře. Jeho syn se stává mužem díky místní verzi bláznivé Viktorky. Hezké ženy, nahota, příjemně a pozvolna rozvíjený příběh s krásnou (erotickou a jiskřivou) poetikou a jedno dost drásající trauma. Pro mě docela překvapivý zážitek. 3,5*

Paní Czelawovou v noci sužují velmi nepříjemné představy, že jí, zatímco její muž tvrdě spí, navštěvuje a obtěžuje opilý a neurvalý muž, který navíc vypadá jako její manžel. Obrátí se proto na jednoho psychiatra. Ukáže se, že nejde o představy, onen muž je skutečný, z masa a krve a psychiatrovo vyšetřování brzy odhalí velmi podivuhodnou a mrazivou skutečnost. Výborná a kupodivu značně originální jekyll-hydeovská parafráze s notnou dávkou mysteriózního a psychologického horroru. Sice levné a televizní, přesto povedené, neboť obsah značně převyšuje formu. A to je velké plus. Kromě toho, skvělý výkon Eugeniusze Kujawského v titulní dvojroli. Prostě velmi ucházející pecka.

Wau.... Polské giallo se silným mysteriózním nádechem. Pravda, trochu krvavějších scén by neuškodilo, i tak to ale k výbornému zážitku bohatě stačí. Jednoznačně nejlepší polský horror, co jsem viděl, kam se na to hrabe nějaká Vlčice. Výborný příběh, napínavý, pohlcující, bez nudných a rozbředlých scén, zajímavé postavy, velmi ucházející herecké výkony, skvěle vybrané prostředí (konec třicátých let v Gdaňsku). Napětí, atmosféra, sekera v akci, trochu té krve, trochu té erotiky. No prostě paráda. Jedinou výtku bych měl ke střihu, při přechodu mezi jednotlivými scénami není moc povedený, nejvíce patrné je to na hudbě. Ale v kontextu je to takřka zanedbatelný detail. 4,5*

S tvorbou polského E. A. Poea / H. P. Lovecrafta (to přirovnání je velmi výstižné a nijak dehonestující) Stefana Grabińského, jsem se prvně setkal ve filmové podobě, s jeho originálními (v původním jazyce) literárními předlohami jsem měl tu čest až teprve nedávno a erotičnem nabitá povídka Dom Sary se mi velmi líbila. Proč si tedy nedat její filmovou verzi? Která nakonec nijak nezklame? Komorněji pojaté gotické drama s opravdu nádhernou titulní hrdinkou (v souladu s nádechem a jiskřivostí Grabińského předlohy a průnikem erotiky nejen do polské kinematografie i obnaženou), skvělou trikovou/maskérskou scénou a dobře napsaným scénářem. Ve srovnání s předlohou to obstojí bez chybičky, nic tomu nechybí a má to i něco navíc v podobě samotného závěru. Pokud vám sedí podobné typy příběhů, jak zpracováním tak atmosférou, spokojenost je/bude na místě.

Povídku, podle níž to je natočeno jsem četl před lety, ale už si ji moc nevybavuji, takže srovnávat nemohu. Ale, i přesto – Diabeł je prostý jednoduchý příběh o zlu, ukrytém uvnitř člověka. Snad právě proto je to mrazivé a působivé přesně tam, kde má. K smrti vás to nevyleká a v záplavě moderních bubáren to snad může připadat i k smíchu (určitě se podobně postižení jedinci najdou), ale ta klíčová scéna má docela grády a atmosféru (a připomněla mi trochu Onibabu). Staré příběhy prostě mají své kouzlo, a hlavně, když jsou natočeny bez jakýchkoliv prvoplánovitých ambicí. Je to jednoduché, komorní, mrazivé, má to výbornou hudbu, velmi příjemné herecké výkony a snad proto je to tak dobré. Lepší nadprůměr, v tom nejryzejším a nejpozitivnějším smyslu. Jen mi tam pořád vrtá hlavou ta blonďatá mladice....

Už v divadelní grotesce mě zaujala viditelná nákladnost Frigových příběhů, tady to už trochu nese ovoce. Frigo ve člunu je nápaditý, tu a tam originální, hlavně humorný (kombinace obojívo v plavbě do kopce) a nepřevažuje tu tak úporná snaha bavit a rozesmát. Prostě tím, jak je to přirozenější, je to zábavnější.

Hodně oceňuji na tehdejší dobu docela odvážnou a zcela evidentně pracnou práci s trikovou stránkou filmu. Triků je tam fakt dost a i povedených. Jako celek mě však tahle groteska poměrně zklamala. Je dost suchá, mnohé vtipy jsou vyčpělé a hodně laciné. Frigo samotný se moc snaží být humorný (a možná až moc kopírovat Chaplina), jenže ta snaha nakonec převažuje nad čímkoliv jiným.