Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní

Oblíbené filmy (10)

Nekonečný příběh

Nekonečný příběh (1984)

Ne že by na to záleželo, ale ano. Nemám rád fantasy, ba poslední dobou jsem na něj takřka alergický. Filmovou podobu fantasy jsem tu a tam u zřídkavých výjimek schopen přetrpět, občas mě i baví (zpravidla ty natočené před rokem 2000), ale fantasy prostě není můj šálek kávy a tak se jí vyhýbám, seč mohu. A úplně nejvíc nesnáším osudem předurčené dětské hrdiny. No, a Nekonečný příběh je fantasy s osudem předurčeným dětským hrdinou. Ale taky to je již celých 29 let ten úplně nejlepší film, co jsem za svého dosavadního života viděl. Miluju ho, nedám na něj dopustit, podléhám mu, jsem z něj prostě úplně v prdeli pokaždé, když ho vidím, úplně stejně tehdy jako šestiletý v první třídě (vzpomínky zůstaly dodnes) i včera coby pětatřicátník. Žeru tu výpravu, triky, hudbu, ten silný příběh a Gmorkův závěrečný proslov. Společně s Fire Walk With Me film, který jsem viděl nejvícekrát, někdy i dvakrát v jednom dni.

Whale Music

Whale Music (1994)

Tenhle film je naprostá masírka, kterou jsem byl schopen dávat i dvakrát v jednom dni. Vynikající příběh, skvělá hudba, uchvatný hlavní hrdina, zajímavé herecké výkony a roztomilý humor - to všechno pohromadě nenajdete jen tak v každém filmu, takový film se netočí každej rok, ten se prostě vyskytne. Prostě úchvatné setkání s filmem o kterém jsem nikdy předtím, a ani nikdy potom vůbec nic nikde nečetl, neslyšel a neviděl. A i to, že tohle je teprve druhý komentář k tomuto filmu tady na csfd, možná svědčí o tom, že vynikající filmy prostě musíš najít (nebo ony tebe), nikdo ti je nenaservíruje jako mainstreamové sračky a hlavně, tyhle filmy tu chvástavou reklamu a známé ksichty nepotřebují. O jejich oduševnělosti, kráse a promlouvání do duše i do srdce, svědčí a vypovídaji ty filmy samotné. Nic víc k tomu nepotřebují.

Upír Nosferatu

Upír Nosferatu (1922)

Zde není proč šetřit superlativy. Murnauovi se povedl opravdu parádní kousek, jež je v mých očích a v mém srdci v mnohém dosud nepřekonatelný hned v několika ohledech: 1) Nejlepší horror co jsem dosud viděl; 2) Nejstrašidelnější horror co jsem dosud viděl; 3) Jak mě nebaví upírské filmy, toto je jednoznačně nejlepší upířina co kdy byla natočena; 4) Orlok v geniálním podání Maxe Schrecka je ten nejlepší, nejděsivější a zároveň nejcharismatičtější filmový upír, jež se kdy promenoval po stříbrném plátně. Více slov netřeba.

Twin Peaks

Twin Peaks (1992)

Kašlu na objektivitu. Jednoznačně nejlepší a nejpochopitelnější Lynchův výtvor, který se skvěle doplňuje se seriálem Twin Peaks. Posledních sedm dní života Laury Palmerové.... co víc si přát? Snad jen prvních sedm dní Dale Coopera po jeho opuštění Černého Vigvamu he, he. Spolu s Nekonečným příběhem film, který jsem viděl asi nejvícekrát...

Kwaidan

Kwaidan (1964)

Tohle bylo jako dokonalé spylnutí duší. Z pohledu diváka zvyklého na dnešní tempo a formu by se samozřejmě pár věcí vytknout dalo, ale nakonec i ta vražedná stopáž (naštěstí jsem si to dávkoval jednotlive po povídkách, jako vcelku by se to i dalo, ale myslím si, že bych ochudil sám sebe o ten dokonalý prožitek pořádně se ponořit do každé povídky a vychutnat si ji samostatně a s plnou pozorností), ultrapomalé tempo (ale japonské filmy té doby prostě takové jsou, a i když by se povídka o bezuchém muži dneska smrskla na nějakých max. 20 minut, z té její zdejší hodiny jsem se nenudil ani vteřinu, naopak, každou jsem se, opojen, snažil prožít co nejvíce - protože je nejlepší) a jednoduchá prostota příběhů (ano, nakonec se zase ukáže, že ty dobré věci jsou často prosté a jednoduché, že není potřeba nějaké zvratověpointové onanie, že i jednoduchost dokáže vyděsit a mrazit) se nakonec stejně jen přičtou k dobru celého filmu. Kwaida je prostě lahoda, úžasná výprava, dechberoucí vizuální stránka, zajímavé příběhy, úžasné zpracování a naprosto, opravdu naprosto skvělý hudební/zvukový doprovod, z něhož se mi ježily chlupy po celém těle). Lahůdka. Lahůdka. Kdyby po mě někdo chtěl, abych mu jmenoval dokonalý film, a nesměl bych říct Nekonečný příběh, zřejmě bych neváhal a řekl Kaidan. Protože on dokonalý je. Věřím, že asi ne pro každého, ale pro mne jo.

Láska nebeská

Láska nebeská (2003)

U mě nikdy pojem romantická komedie nefungoval. Nefungoval v tom smyslu, že jsem nikdy nechápal důvod tohoto označení, protože poslední romantická komedie u mě byla sandlerovka "Píseň pro nevěstu" a 98% toho, co je za romantickou komedii označováno je u mě jen prachsprostá romantika bez špetky komedie, pokud teda neberete za komedii to, že se smějete TOMU filmu a ne tomu, co se v tom filmu děje a mělo by být směšné. Ale když jsem viděl Lásku nebeskou, byl jsem konsternován. TOHLE JE ROMANTICKÁ KOMEDIE, která prostě jede a její název by měl být napsán ve slovníku hned vedle pojmu "romantická komedie". Většinu filmu se mi derou slzy do očí - buď smíchem, nebo dojetím, ano, jsem muž, je mi přes třicet a hrdě přiznám, že mě tenhle film dojímá a to neuvěřitelným způsobem. Kromě toho mě taky rozveseluje a nabíjí, obrovsky nabíjí takovým nádherným pocitem někde uvnitř.

Hledám Amy

Hledám Amy (1997)

Filmový zážitek. Vynikající film, který má svým způsobem (sč to tak nevypadá) inteligentní humor (že se tváří jako vulgární není důležité, on se tak opravdu jenom tváří), ale hlavně hloubku. Dobře pojaté zamyšlení nad životním hledáním, vyrovnáváním se a pokrytectvím. Alyssa celý život hledá štěstí a uspokojení, nebojí se při svém hledání otevřít spoustu dveří, které se ostatní buď bojí nebo neodhodlají otevřít (protože se spokojili s mainstreamovou, konzervativní a předloženou NORMOU – jenže ona norma není žádným dogmatem, i o tomto poznání je tento film a nebo mají prostě strach) a když to, co hledá konečně najde v Holdenovi, Holden to všechno posere svým pokrytectvím. Hodně dobrý pohled na problematiku sexuality. Zámerně píšu sexuality a ne homosexuality, což by se na první pohled nabízelo, protože podle mě ten film není výlučně o homosexualitě, ale o sexualitě jako takové. Existují v sexualitě jednotlivých lidí jisté přesně nalinkované a dlouhodobě ustálené normy? Vyspím-li se (nebo budu-li s ním mít jakýkoliv sexuální zážitek), jakožto muž, jednou s mužem, dělá to ze mě hned gaye? Dlouho se o homosexualitě hovořilo jako o nemoci, v současné době se ten pohled trochu ztolerantnil, už i jisté katolické církevní kruhy považují homosexualitu za vrozenou, za fakt, který se nedá změnit. To je sice mnohem lepší přístup, ale nedá se aplikovat na homosexuální komunitu celkově. Co když se někdo pro ni rozhodne sám/sama a dobrovolně, protože např. u stejného pohlaví nalezne něco, co mu/jí to opačné není schopné poskytnout? Nebo co když to co hledá mu/jí střídavě nabízí obě pohlaví? Za nejvýraznější scénu považuji poukázání na to, že konzervativní a „homofobní“ názory panují i v těchto komunitách – to, když Alyssa svým lesbickým kamarádkám prozradí, že její nová láska je muž. Dalšími dobrými scénami jsou rozhovory o machistickém pohledu na sex a sexuální styk, kdy spousta lidí za sex považuje jen a pouze penetraci – tedy vniknutí penisu do vaginy (a tedy opravdový sex může proběhnou jen mezi mužem a ženou a to pouze v případě, kdy muž svým penisem penetruje ženinu vaginu), všechno ostatní za sex nepovažují. Chasing Amy obsahuje spoustu vynikajících dialogů, pohledů a otázek právě o těchto tématech. Nastiňuje pohled, že sexualita každého jednotlivého jedince může být od samotného počátku jeho života v podstatě tabula rasa, čistý papír a je na každé/m z nás a jeho/jejím osobním rozhodnutí/m, co, jak, kdy a s kým na něj napíše a že nic z toho, co je na tom papíře napsáno, jej automaticky neřadí do některé z vymezených skupin, minorit ani majorit. Opravdu vynikající práce, která vás donutí přemýšlet a to i dlouho po skončení filmu a možná si po jeho shlédnutí trochu poupravíte své názory, začnete o jistých, jiných a nových věcech přemýšlet trochu jinak. Ještě bych zvýraznil opravdu vynikající výkon Joey Lauren Adams a její nádherný hlas. Dávám pět zde dostupných hvězdiček plus navrch přidávám pět svých osobních.

Sedmá pečeť

Sedmá pečeť (1957)

Na obalu DVD je napsáno "Jedno z vrcholných děl svétové filmové tvorby" a v případě Sedmé pečeti to není žádný marketingový tah, ale holá pravda. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Dlouho jsem ten film odkládal, čekal jsem, až dozraje chvíle a zřejmě dozrála tak akorát, protože to byl nezapomenutelný zážitek. Skvělý exteriéry, dobrá kamera, vynikající scénář, naprosto úchvatný dialogy a nejlepší z celého filmu - zbrojnoš Jöns, chytrý, vyrovnaný, se smyslem pro humor, zpěvák dobrých sarkastických a oplzlých písní, co věta to perla, prostě vynikající a do všech podrobností vypilovaná postava podaná skvělým hercem. Prostě parádní práce. Po všech stránkách. Teď si jdu upravit deset nejoblíbenějších filmů, tenhle tam prostě musím mít.

Štěstí

Štěstí (1998)

Vynikající záležitost o hledání štěstí, o tom, že štěstí pro každého spočívá v něčem jiném, o tom, že si někdo myslí, že už jej našel, ale ukáže se, že tomu tak není, o tom, že někdo musí pro své štěstí překročit „morální“ a zákonnou hranici, že si nemůže pomoci, o tom, že štěstí jednoho může často znamenat neštěstí u druhého a samozřejmě také o tom, že někdo to štěstí hledá celý život a nikdy ho nenajde. Když jsem Štěstí viděl poprvé, asi od čtvrtiny jsem na něj zíral s otevřenou hubou. Spousta skvělých herců a hereček ve vynikajících rolích (Andy v podání Jona Lovitze; obézní sousedka, která zavraždila vrátného; úchvatně odpuzující a nesnesitelná Trish /tyhle charaktery Solondz prostě umí, jak ukázal později ve Storytelling/; malý Billy se všemi svými problémy; úchvytně sebejistý ruský imigrant Vlad; otec tří sester odcházející od jejich matky; vnitřně odepsanej strašpytel toužící po své sousedce a ukájející se náhodnými oplzlými telefonáty apod.) odehrává úchvatné scény – již úvodní rozhovor Andyho s Joy v restauraci je špičková práce (hlavně zásluhou Lovitze), rozhovory otce se synem mi drtily mozek a psychiku, každý výstup obézní sousedky a ač bych ji nejradši zarazil sekyru do hlavy tak i každý výstup Trish. Přes dvouhodinový film je tak nabitý dějem, že by z něj v klidu mohly být filmy dva. A jako třešnička na dortu – Lara Flynn Boyle.

Dveře v podlaze

Dveře v podlaze (2004)

„Zvuk, jako když se někdo snaží nevydávat zvuk.“ Taky vám to asociuje uprdnutí? Jsou filmy, které jsou tak dobré, že k nim v podstatě nemám co napsat. Takže telegraficky - uchvátila mě úchvatná Kim Basinger, výborný Jeff Bridges, roztomilá Elle Fanning, výborně vymyšlené příběhy k jednotlivým fotografiím, co se ve filmu objeví v nichž se odvíjí důležitý příběh postav, které fyzicky ve filmu ani nevystupují a samozřejmě povedený a přiměřený humor. Taky mě vždycky přitahovaly starší ženy, takže jsem s Eddiem hodně soucítil a docela mu i záviděl. prostě nevím, proč by se mi ten film neměl líbit a proč by neměl patřit k mým nejoblíbenějším. Rozhodně se poohlídnu po knize.

Reklama

Reklama