eraserhead666

Když vás v této ranější chaplinovce nerozesměje nic, tak Chaplin v námořnickém oblečku určitě. Humorná je hlavně část v kuchyni.

Název mi k ději nějak moc nesedí, ale zase jednou zábavná a humorná stoprocentní Chaplinovka. Zchlastanej Chaplin je až k sežrání.

Ve své době, kdy kinematografie byla ještě pořád novou technickou novinkou, si to lidi asi užívali, jinak je to ale zatím nejslabší chaplinovka, co jsem viděl.

Scény, kdy se Chaplin snaží vydávat za někoho/něco kým/čím není, mu jdou prostě nejlépe a já se u nich vždy pořádně bavím. Zde se jednu třetinu grotesky vydává za hraběte a je fakt k sežrání. Kromě tohoto groteska obsahuje ještě dvě věci, pro něž stojí za to do ní jít - Edně to tady neobyčejně sluší a na závěr se odehraje nejstarší filmová automobilová honička, co jsem kdy viděl.

Již úvodní Charlieho čištění metličkou jakoby naznačuje nový směr, jakým se Chaplinova tvorba bude ubírat. Konečně zase koncepčně trochu ucelenější groteska, s příběhem, emocemi a.... klasickou groteskní řachandou. Nikdy nedávejte Charliemu do ruky vidle!!!!!

Chaplin ve dvojroli. Celkově by tahle groteska u mě patřila k těm Charlieho slabším, kdyby zde nebyla jedna z jeho rolí a to Pan Rowdy. V téhle roli je Chaplin prostě frajer a bavil mě celou dobu.

Přesně jak to píšou v úvodních titulcích, Chaplin v parku je čistě oddechová groteska, bez nějakého vážnějšího pozadí a poselství. Přesto ale místy pobaví. Mě minimálně Chaplin vždycky dostane svým varietním uměním a triky s kloboukem a hůlkou a tady ho taky párkrát předvede. 2,5*

Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst.

Frankensteinovo monstrum zrovna nepatří mezi má oblíbená horrorová monstra, ale já tyhle staré filmy prostě miluju.

Tohle se prostě jen tak nevidí. Seděl jsem, ani jsem nedutal, málem jsem dosáhl orgasmu. Takřka geniální dílo, z nějž by se měli poučit někteří současní filmaři. Parádní dekorace, ďábel k zulíbání, ty jeho čáry máry fakt parádní, strašně mě bavily ty triky, kam se na to hrabe dnešní digitalizace. Prostě a jasně - tři minuty slasti!