honajz

Potěšilo mě, že se to točilo v Klánově, kudy chodím pravidelně na procházky (ale kde už staré vily bohužel taky začínají nahrazovat ty moderní šedé kostky se střílnami místo oken), Mráz tentokrát jede vtipnější hlášky než oba poldové, odkaz na Jezinky a bezinky taky pobavil (včetně obou dam, paní hereček), ale jinak je to takové sociální klišé o hodných a přítulných bezďácích a ubohé slepé ženě (chyběl už jen někdo na vozíčku a pracovitý cikán). A to s těmi psychotesty jsem rovněž nějak nepobral - ještě minulý díl by se Junior o schůzku u doktorky rval, a najednou se mu nechce?

Hele, mně se to líbilo. Na to, že jde o cvičení to má slušnou kameru, nasvícení a za mne vtipnou (černohumornou) pointu, jen mi vadilo, že hercům není až tak dobře rozumět, ale to je obvyklý nešvar českých filmů posledních let.

Mno, tak jako chápu, oč se tvůrci snažili, ale přece jen nutno říct, že se jim to moc nepovedlo, a jestli z akčních filmů viděli jen Rychle a zběsile, tak je to dost málo. Parodie to moc není, Rejža a Technik jsou spíš trapné, ale hodně trapné figurky, a pravidla žánru také moc dodržena nejsou, aby se dala parodovat - btw, třeba jsem to přeslechl, ale oč padouchům vlastně šlo a proč? Bez toho žádný akčňák moc nefunguje. Navíc ten deštník jako parodickou nadsázku jsem bral poprvé, ale aby s ním běhal celou dobu - to fakt jiné nápady nebyly? Kouknou na něco od Jackieho Chana, jak a co se dá vtipně využít, nebo na Johnnyho Englishe. Osobně jsem poprvé a jednou zasmál až v cca 20. minutě, celou linii s režisérem a technikem bych zrušil a nechal to na samotných postavách a skutečně domyšlenějším a promyšlenějším ději, a hlavně bych vybral jiné herce - Lenka se snaží tak moc kulit oči, až je to prostě trapné, Hádek mi akční moc nepřipadal nikdy a Mádlovi toho drsoně taky nevěřím a jeho hlaška: Jdu si pro vás, zní jako ze školní besídky. Jako jo, je fajn, že se někdo pokusil o parodii, ale takhle se to prostě nedělá. Viz Případ mrtvého nebožtíka, kde taky zvítězilo ego nad disciplinovaností a kreativitou.

Jako rád se na to podívám znovu, protože tady ta buddie chemie mezi Noltem a Murphym funguje, jak má a hlášky jsou fajn. Akorát to vedení příběhu je těžce naivní a často i nelogické, na což se ale moc u těchto filmů v osmdesátkách nehledělo. Tak hlavně, že Murphy nakonec zasunul.

Po pravdě mi v půlce filmu bylo chudáka Waltera Ecklanda líto, protože ho ty ženské deptaly neuvěřitelně. Ale kupodivu si ho pak oblíbily a zase to dostalo jiné grády. Spousta skvělých hlášek (Jak víte, že ta ryba je samička? - Protože má otevřenou pusu.) a celkově velmi pohodový příběh navzdory okolnostem. Nečekal jsem, že téma trosečníků na ostrově lze podat takto zábavně (tedy kromě Mighty Boosh) a i když je na Grantovi vidět jistá "únava materiálu", sem se dokonale hodí.

Podruhé už se na to asi nepodívám, ale to vedení příběhu je hodně slušné, atmosféra nočního New Yorku včetně těch deštivých ulic je podmanivá, kněz - takový ten svatý hříšník - naprosto dokonalý a závěrečné vymítání hodně silné. Mělo to ale být kratší. Hodně dlouho trvá, než se dostaneme k pointě, ten démon nakonec až zas tak dopodrobna vysvětlený není a ty lekačky u malé v pokojíčku - až na scénu s plyšovou sovou a hrací skříňkou - jsou taková trapná klišé. Stejně jako klišé přepracovaný polda, který se nevěnuje rodině. Mne by docela zajímalo, protože podobných filmů - různých žánrů včetně komedií - vzniká v USA každý rok hromada, co by tvůrci chlapům jako poradili, aby byli víc doma, a přitom finančně zabezpečili rodinu, aby měli na splátky a hypotéky apod. To se nikdy z těch pro rodinných filmů s ne až tak zaměstnaným otcem nedozvím. Jinak tenhle film je napínavý, jednotlivé příběhy a akce se do sebe postupně skládají, jen, jak jsem psal výše - mohlo to být kratší a v závěru víc dovysvětlené, co se mytologie v pozadí týče.

Jednoduchá historka, která by vystačila tak na čtyřicet minut, s nepříjemnými herci a nakonec v podstatě o ničem a pointou, která se dala odhadnout tak, že ji ani jako pointu neberu. Čekal jsem něco o děsech z nespaní, alespoň nějaké bubáky, a ne koukání na VHS, sem tam vytřeštěný pohled a vymítání ve stylu "ty ho v sobě přemůžeš, nepoddávej se mu!". Nakonec mi to ani nedávalo smysl - to tu druhou studentku a toho medika nikdo celých pět dní nehledal? Jak dostali nakonec pryč tělo Alice? To s tím výtahem se proč znovu nepoužilo?

První celovečerní film Rona Howarda jakožto režiséra, kde si sám i zahrál. Film plný školáckých chyb, s pubertálním, ale naštěstí ne fekálním humorem, který dokonce občas funguje (klaun a zmrzlinářské auto) a jenž si nejspíš bral inspiraci u Smokeyho a Bandity. Moc rozbitých aut neuvidíme (až na demoličních závodech vraků) a prostřední část se hodně vleče (celý film mohl mít o 15 minut méně, a nic by se nestalo), ale ta mladická dravost a nadšení tomu dávají něco navíc.

Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají.

Jako ten konec mi přijde přestřelený - a to doslova. Ale jinak jsem se hodinu a půl bavil. Tentokrát chemie mezi ním a jeho tehdejší rajdou Sondrou funguje, hlášky ujdou, napětí v tom taky nějaké je, a Clint je tu dokonce za pitomého poldu, kterému věci ne a ne docvaknout a musí mu je říct holka. Líbí se mi i ta část, kdy to zvolna přejde do road movie na 4 kolech, na 2 kolech (i když ten střelec v helikoptéře moc střílet neuměl) a pak ve vlaku, každou chvíli se něco děje, mini příběhy na sebe navazují a celkově to má hodně do sebe. Jinak tedy už s tím vrtulníkem je to hodně o náhodě a konec tou nasazuje korunu, a taky to mohlo být o čtvrt hodiny kratší, ale jinak jsem spokojený. A když nad tím tak přemýšlím, tak i ta jízda busem má nakonec něco do sebe.