honajz

První celovečerní film Rona Howarda jakožto režiséra, kde si sám i zahrál. Film plný školáckých chyb, s pubertálním, ale naštěstí ne fekálním humorem, který dokonce občas funguje (klaun a zmrzlinářské auto) a jenž si nejspíš bral inspiraci u Smokeyho a Bandity. Moc rozbitých aut neuvidíme (až na demoličních závodech vraků) a prostřední část se hodně vleče (celý film mohl mít o 15 minut méně, a nic by se nestalo), ale ta mladická dravost a nadšení tomu dávají něco navíc.

Na svou dobu velmi otevřený film - a vlastně jedinečný, protože soudních dramat v ČSSR moc nevzniklo, který je precizně natočený a dává ty správné otázky - ostatně, mnohé úvahy a postřehy by se daly použít i dnes. Např. jestli je lepší ukrást patnáct tisíc, nebo několik milionů (případně v dnešní době miliard), nakolik platí sliby lidí z ministerstva, nakolik má člověk na výběr, když mu buď hrozí sankce na jedné, nebo kriminál na druhé straně apod. Miroslav Macháček pojal svého žalujícího opět po svém, ale sem se to velmi hodí, líbilo se mi také, jak civilně pojal svou postavu Jiří Menzel. Zajímavé a silné jsou scény před vynesením rozsudku, scéna spuštění elektrárny, a ve druhém plánu mne zaujala uklízečka u soudu, která jednou dokonce mění žárovku u lustru na chodbě. Někdy jsem z toho měl pocit kopírování 12 rozhněvaných mužů. Ale celkově mi přece jen přijde, že ne všechno je dotaženo, z něčeho čouhá kalkul (zvlášť ten druhý, blonďatý soudce z lidu a jeho proklamace, nakolik přesné), a dokonce i Müllerova postava je nejednoznačná, ale nikoliv chtěně - samozřejmě je podán jako osobnost, má zajímavou minulost, ale jeho vzteklé výlevy mi k němu vlastně moc neseděly, i ta jeho naivita, jako že o ničem nevěděl ani nikdy nic nezaslechl. Nebere mne pak tolik jeho "prozření", že vlastně chce být potrestán, protože by stejně neměl klid. A i když jakoby rozladěný klavír coby hudební motiv není špatný nápad, žel z té doby existuje víc filmů (třeba A pátý jezdec je strach), které tuhle vnější hudební disharmonii v podobenství k vnitřní disharmonii příběhu používají.

Jako ten konec mi přijde přestřelený - a to doslova. Ale jinak jsem se hodinu a půl bavil. Tentokrát chemie mezi ním a jeho tehdejší rajdou Sondrou funguje, hlášky ujdou, napětí v tom taky nějaké je, a Clint je tu dokonce za pitomého poldu, kterému věci ne a ne docvaknout a musí mu je říct holka. Líbí se mi i ta část, kdy to zvolna přejde do road movie na 4 kolech, na 2 kolech (i když ten střelec v helikoptéře moc střílet neuměl) a pak ve vlaku, každou chvíli se něco děje, mini příběhy na sebe navazují a celkově to má hodně do sebe. Jinak tedy už s tím vrtulníkem je to hodně o náhodě a konec tou nasazuje korunu, a taky to mohlo být o čtvrt hodiny kratší, ale jinak jsem spokojený. A když nad tím tak přemýšlím, tak i ta jízda busem má nakonec něco do sebe.

Žel poslední Drsný Harry, ale podle mě nejlepší. Nejenom těmi sekvencemi filmu ve filmu s hororovými náměty (kde vlastně ty hororové scény hrají svou roli), ale i uvěřitelným vedením příběhu, okořeněným jistou dávkou humoru a nadhledu, což se mi hodně líbilo (zvláště scény s čínským kolegou mi přijdou velmi vychytané včetně toho povedeného buddie špičkování mezi nimi), a dokonce je zde i jistý náznak kritiky bulvární novinařiny. Líbily se mi odkazy na Bullita, čarování s jistým kouzlem San Franciska a i když tohle už moc do reality nespadalo, přesto mne pobavila ta skvěle natočená - vážně velmi originální nápad! - automobilová honička s autíčkem na dálkové ovládání. Mladý Liam Neeson jako režisér, kterého nemá nikdo rád, nebo Jim Carrey jako věčně sjetá hororová rocková hvězda, jsou jen dalšími třešničkami na dortu.

Mno, jako vždy. Policie neschopná hned projít videa (ale fotky si z telefonu stáhnou), jen aby jako bylo napětí, kdo to byl, a major se chová ve vztahu k bývalému kolegovi, alkoholikovi Jardovi, jak debil, k jeho bývalé ženě taky, Eva se neobjeví, kolegové Strouhala podezírají ze závislosti na alkoholu (WTF? Vidí ho snad první den, nebo co?) a nakonec motiv - pochopil někdo ten naprosto debilní motiv? Jakože po jedné marjánce někdo brání zkušenému doktorovi jet na kliniku porodit dítě? Uff. Jinak Sklepáka Jana Slováka jsem skoro nepoznal, není on nějak nemocný?

Dám jen silné 4 hvězdy, protože ten film je vlastně strašně smutný a trochu si na konci lže. Sám jsem podobný vztah zažil a jak vidno, nejsem jediný. Takový ten vztah, kdy se s vámi ta holka chce vídat, neustále za vámi jezdí, až jí ve vaší práci začnou říkat stíhačka, jezdíte spolu na dovolené, na výlety, podnikáte bláznivé akce... ale ona vážný vztah podle svého tvrzení nechce, pořád tvrdí, že jste kamarádi, a vám se z toho může mozek vystřelit, protože všechny ty aktivity překračují hranice běžného kamarádství. A nakonec si ta mrcha (odkazuji k úvodnímu titulku tohoto filmu) vezme někoho jiného, a vy netušíte, čím a proč zrovna tenhle chlápek u ní nakonec vyhrál. Nutno říct, že film je natočený skvěle, s nadhledem, a dost často je hrozně příjemný včetně těch fórků a hledání společných chvilek, avšak kdoví proč tyhle věci holky za čas přestanou bavit a asi jste se jim okoukal nebo omrzel. A asi to funguje i v manželství, že se ženy začnou samy sebe ptát, co za podivného exota si to vzaly, ačkoliv předtím z něho byly hin, jenže teď jim jeho chování vadí a vytáčí je. Herci zde hrají skvěle, kamera kouzlí, postavy jsou uvěřitelné a docela propracované na podobný druh filmu, soundtrack šlape, jak má, načasování scén a diváckých očekávání je dokonalé. Ten film je povedený, ale ten konec je pokusem o happy end tam, kde většinou nic takového nebývá, takže se z toho trochu stane pohádka. Ale tak proč ne nakonec? Jo, a líbily se mi ty odkazy na jiné filmy, na Absolventa, který také končí vlastně špatně, i na Bergmanovy a Godardovy filmy.

V současné době mi přijde naprosto neuvěřitelné, že by ČT natočila něco tak invenčního, ale v těch divokých - a svým způsobem krásných - 90. letech tenhle styl už vůbec musel působit jako zjevení, a přesto seriál vznikl. Je potřeba jej nebrat vážně, protože ten humor je nejen dadaistický a absurdní, jak píšu v obsahu, ale i satirický a ironický... jenže takovým zvláštně neotřelým stylem. Možná bych to vzdáleně přirovnal k Mighty Boosh. Protože bydlím hned ve vedlejší čtvrti, měl jsem štěstí při jednom natáčení být a bavilo mne, jak ty vtípky někdy vznikly nečekaně samy od sebe na place nebo dokonce se zahrnula absurdita, která se v tu chvíli skutečně stala. Je to pravda chvílemi roztříštěné, ona to má být spíše mozaika, ale pořád to má co říct, protože za těmi sebeshazovacími absurditami se často objevuje i nadčasová reflexe určitých problémů nejen té doby.

Tak tohle mne hodně pobavilo. Vymyslet tolik nápadů, co na pustém ostrově a přitom zparodovat Trosečníka, to chce vážně velkou dávku fantazie a talentu. Líbilo se mi, jak je to vedené až do závěrečné pointy. Do toho pak ty písničky a Měsíc, správný absurdní humor. Poslední větou bych jen opakoval tu první.

Slušně autoři s divákem vymetli, fakt že jo. A za to opravdu nečekané rozhodnutí, kdy mohli zamést s blbečky z protidrogového, dám o hvězdu víc. Navíc se mi líbil příběh, sice ohraný, ale dobře podaný i zahraný, opět se objevilo pár dobrých hlášek a bonmotů. Jen doktorka zmizela ze scény. Jo, a docela rád bych věděl, kde se v Praze kolem Želivárny dá koupit vlašák v papíru.

Podobným historkám se kdysi říkalo Bakaláři, jenže každá epizodka měla tak maximálně dvacet minut. Tohle je stejné, jen roztažené na hodinu a půl, s naprosto tragickou a statickou kamerou (kolikrát jsem měl chuť sám tu kameru přes svou neznalost práce s ní vzít a udělat alespoň švenk doprava nebo doleva, případně použít zoom) a tolika reklamními plky, až má člověk při vysílání na Nově problém odlišit, jestli ještě běží film, nebo začal regulérní reklamní blok (zvlášť ta motorová pila těsně před koncem uf!). Potěšily mne tady jen Poděbrady, ačkoliv jsou jen ve dvou záběrech a je na plácku dvacet krát dvacet metrů u hodin. Co mi to vlastně nakonec mělo říct, jsem nepobral, jen mi bylo líto herců, kteří jsou kvalitní, že nemají v Česku holt moc na výběr a musejí, pokud chtějí uživit rodinu, hrát v takových sra.čkách. A ne, fakt si nepůjdu z fleku koupit oblek Bandí. :-( Brr. Btw, celou dobu jsem čekal, kdy Vašut začne točit video Jak být chlapákem snadno a rychle a jak svézt holku do Liberce. Hraje totiž stejně jako v Comebacku.