Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (7 485)

plakát

B City (1993) (seriál) 

V současné době mi přijde naprosto neuvěřitelné, že by ČT natočila něco tak invenčního, ale v těch divokých - a svým způsobem krásných - 90. letech tenhle styl už vůbec musel působit jako zjevení, a přesto seriál vznikl. Je potřeba jej nebrat vážně, protože ten humor je nejen dadaistický a absurdní, jak píšu v obsahu, ale i satirický a ironický... jenže takovým zvláštně neotřelým stylem. Možná bych to vzdáleně přirovnal k Mighty Boosh. Protože bydlím hned ve vedlejší čtvrti, měl jsem štěstí při jednom natáčení být a bavilo mne, jak ty vtípky někdy vznikly nečekaně samy od sebe na place nebo dokonce se zahrnula absurdita, která se v tu chvíli skutečně stala. Je to pravda chvílemi roztříštěné, ona to má být spíše mozaika, ale pořád to má co říct, protože za těmi sebeshazovacími absurditami se často objevuje i nadčasová reflexe určitých problémů nejen té doby.

plakát

Mighty Boosh - Noční můra o Mléčném Joeovi (2005) (epizoda) 

Tak tohle mne hodně pobavilo. Vymyslet tolik nápadů, co na pustém ostrově a přitom zparodovat Trosečníka, to chce vážně velkou dávku fantazie a talentu. Líbilo se mi, jak je to vedené až do závěrečné pointy. Do toho pak ty písničky a Měsíc, správný absurdní humor. Poslední větou bych jen opakoval tu první.

plakát

Polda - Bez rozloučení (2020) (epizoda) 

Slušně autoři s divákem vymetli, fakt že jo. A za to opravdu nečekané rozhodnutí, kdy mohli zamést s blbečky z protidrogového, dám o hvězdu víc. Navíc se mi líbil příběh, sice ohraný, ale dobře podaný i zahraný, opět se objevilo pár dobrých hlášek a bonmotů. Jen doktorka zmizela ze scény. Jo, a docela rád bych věděl, kde se v Praze kolem Želivárny dá koupit vlašák v papíru.

plakát

Román pro pokročilé (2019) odpad!

Podobným historkám se kdysi říkalo Bakaláři, jenže každá epizodka měla tak maximálně dvacet minut. Tohle je stejné, jen roztažené na hodinu a půl, s naprosto tragickou a statickou kamerou (kolikrát jsem měl chuť sám tu kameru přes svou neznalost práce s ní vzít a udělat alespoň švenk doprava nebo doleva, případně použít zoom) a tolika reklamními plky, až má člověk při vysílání na Nově problém odlišit, jestli ještě běží film, nebo začal regulérní reklamní blok (zvlášť ta motorová pila těsně před koncem uf!). Potěšily mne tady jen Poděbrady, ačkoliv jsou jen ve dvou záběrech a je na plácku dvacet krát dvacet metrů u hodin. Co mi to vlastně nakonec mělo říct, jsem nepobral, jen mi bylo líto herců, kteří jsou kvalitní, že nemají v Česku holt moc na výběr a musejí, pokud chtějí uživit rodinu, hrát v takových sra.čkách. A ne, fakt si nepůjdu z fleku koupit oblek Bandí. :-( Brr. Btw, celou dobu jsem čekal, kdy Vašut začne točit video Jak být chlapákem snadno a rychle a jak svézt holku do Liberce. Hraje totiž stejně jako v Comebacku.

plakát

Mladý Sherlock Holmes (1985) 

Jsem moc rád, že ani po letech to neztratilo nic ze svého kouzla. A protože jsem mezitím přečetl všechny Doylovy příběhy se Sherlockem Holmesem, bavilo mě, jak tvůrci do filmu kladou jednotlivé odkazy na příští, dospělé atributy Sherlocka i Watsona, a mrzelo mě, že nejspíš, aby se dostálo tomu, proč Sherlock neměl rád ženy, dojde k tomu, k čemu nakonec došlo. Potěšil mne i dodatek po závěrečných titulcích, tomuhle říkám správná "konspirace", ne jako nedávno mnou viděný ten ubohý pokus o konspiraci se smrtí Pattona (Brass Target). Ty halucinační scény jsou stále dokonalé, ty jsem si pamatoval nejvíc, pyramida mne oproti vzpomínkám trošičku zklamala, ale nijak významně. Mimochodem, Anthony Higgins mi chvílemi připomínal Hugh Jackmana, ale ten měl v roce vzniku filmu nějakých 16-17 let. Trochu jsem se zpočátku ošíval u těch ateliérových ulic s umělým sněhem, ale příběh mne opět dokázal vtáhnout a napnout tak, že mi to přišlo jedno. Škoda, že podobných dobrodružných a podobně promakaných filmů moc není.

plakát

Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem (2003) 

Mno, pár výhrad žel mám. Ale jsou to drobné výhrady. Trošku mi vadila modrá barva pleti mimozemšťanů, protože třeba u té holky mi to připomínalo Šmoulinku. Ta japonská animace je chvílemi naprosto geniální, aby tam pak animátoři prdli rádoby vtipnou postavičku jak z Dobrodruhů z vesmíru (ano, jeden z členů skupiny). Některé skladby bych prohodil, třeba ta u pohřbu se ke scéně moc nehodila. Samotná hudba docela ušla, jen to, že některé skladby stojí na repetitivnosti, mi chvílemi vadilo - a asi nejvíc u závěrečné, skoro nekonečné skladby. AVŠAK. Jinak mne celý film hodně potěšil. Říkal jsem si, že takhle kdyby někdo zfilmoval od ELO Time, to by bylo super. Tady to trvá hodinu a nápadů je, že by z toho Američani natočili 24 sezón nějakého seriálu. Vážně mne to hodně bavilo, a když už jsem si myslel, že jsem tvůrce prokoukl a vím, co bude dál, přišli s docela nečekaným zvratem. SPOILER SPOILER A ten nápad, že Mozart, Jimi Hendrix nebo Ella Fitzgerald vlastně byli mimozemšťané mne hodně nadchl. KONEC SPOILERU Navíc tam jsou drobné špílce jako fotbalový zápas Francie a Japonska, který je v určitou chvíli 1:1 (ha ha, kdo zná japonský fotbal, tak ten vtip pochopí daleko víc) nebo že na zlatých deskách jsou nominováni Daft Punk. Celkově to má přes určité smutné momenty hodně poztivní náboj, a to mezigalaktické spojení s mimozemšťany při koncertu je hodně příjemná vize.

plakát

Malostranské humoresky (1995) 

Moje hodnocení je neobjektivní, proto jsem se dlouho vyhýbal jak hvězdičkám, tak komentáři. Měl jsem tu čest poznat osobně pana Karla Pecku, výjimečného člověka, podle jehož knihy je film natočen, seděl jsem u stolu štamgastů U černého vola a mám jako důkaz i fotku, vím, že tam pan Kemr chodil skutečně na pivo, a z FAMU znám všechny ty kluky, kteří to točili a kdoví, kde je jim dnes konec. Každá povídka je podaná jinak a asi nejméně se mi líbí Garden-Party, obě zbývající mají přesně ten feeling, tedy pocit, jaký Malá Strana a Nerudovka kdysi měly, když se tam lidi ještě znali, když tam byly hospody pro chudé umělce, a ne bohaté zahraniční turisty, a lidé tam skutečně bydleli a vídali se a povídali si, ne jako dnes, kdy jsou tam předražené kancly, a když nejsou turisti, nepotkáte tam ani nohu. Film má svou poetiku a je dnes vlastně svědectvím těch dávno ztracených let, 80. i 90., tohoto kdysi lidského místa. Kam se podobní lidé poděli a jsou vůbec ještě? Moje nejoblíbenější hláška je Nárožného povídání o tom, proč jako spisovatel detektivek na volné noze vstává ráno v pět, ačkoliv nemusí. Jinak film není ani tak o ději nebo akci, jako o pocitu (pocitech).Souhlasím s komentářem dr.fishe.

plakát

Láska z Khon Kaen (2015) 

Abych tenhle film mohl dešifrovat, asi bych musel být z Thajska. Opět, jako jsem už nedávno psal u jiného filmu, se mi potvrdilo, že když se točí tyhle globální koprodukce, je potřeba divákům říct - a uvedu to opět na českých příkladech - kdo je to hloupý Honza, co a proč pro nás znamená Blaník, kdo byl svatý Václav a proč vystavujeme jeho lebku, kdo je to mankote Jára Cimrman apod. Tady jsou ty odkazy na jejich hloupé Honzy a svaté Václavy nejspíš také, ale jako Evropan je prostě nemám šanci vidět. Chybí vstřícnost evropskému i americkému divákovi, aby měl z filmu víc, než jen pocit exotiky, podivných rituálů, mastiček a pokusů o surrealismus. Některé scény se mi líbí - třeba barvy pro klidné spaní, jimiž nakonec září celé městečko, nebo dvě bohyně, jiné jsou pro mne totální wtf - proč si stoupli a stáli v tom kině? Proč ona v závěru čumí do blba? Co ta slepice s kuřaty? Proč ta škatulata u laviček u jezera? Sraní. Olizování nohy. Apod. Některé postavy se objeví, vytratí, zazní spousta informací, z nichž mnohé jsou nepodstatné (proč FBI?), a ani ten život městečka tentokrát není podaný nijak zajímavě nebo dokonce alespoň realisticky dokumentárně a zajímavě jako v Tropické nemoci. A o snění a o snech to žel není vůbec. V obraze se objevuje sem tam pár nic neříkajících citátů, nahodile bez ladu a skladu, ale o nějaké duchovnosti či meditativnosti filmu se vážně mluvit nedá. Historie místa vs. dnešek se objeví až skoro v závěru a je to jak z jiného filmu.

plakát

Válka světů - příští století (1981) 

Naprosto dokonalé podobenství nejen primárně o totalitě, ale také a především o lidech apatických a pohodlných, kteří se snaží přizpůsobit za každého režimu, aby po změně mohli co nejhlasitěji volat, jak stateční byli v boji proti minulému zlu. Ten film je v tomhle hodně nadčasový, protože mnohé se děje i dnes. Když jsem viděl ve filmu ty "dobrovolné" fronty na odběr krve, vybavila se mi podobná fronta na pražského Palackého náměstí na testování koronaviru. Taky tam všichni stáli dobrovolně. Nebo když televize hlásá, že to "děláte pro svoje dobro / blaho, a svých bližních", hnedle jsem si vybavil, jak jsou roušky na xichtě pro ochranu lidí kolem mne, i mne samotného. A televize dává estrády typu Zlatá maska a Tvoje tvář má známý hlas podobné těm estrádám v tomto filmu, bo lidem je třeba chléb a hry. Pravda. v jednom se to liší, protože i totalita ve filmu ví, že je potřeba lidem nechat přístup k chlastu, a ne jej zakazovat. Nebo ta hláška "nechejte si určit krevní skupinu a nechejte se označit" - no neděje se to dnes taky? Szulkin byl vizionář. A to vyzývání k tomu, aby lidé udávali, kdo nešel na "dobrovolný" odběr krve - jako bych slyšel dnešní udavače těch, kdo nenosí roušky, kdo nesouhlasí s oficiální doktrínou (nejen koronavirovou, ale i světovou, ekonomickou, politickou, migrantskou apod.). Anebo ta paralela, jak se rodí hrdinové a jak se vyrábějí údajni kolaboranti - bláznivý dědek s podomácku sestrojenou bombou sice nic nedokázal, ale bude mít pomník, televizní hlasatel, kterého proti jeho vůli donutili říkat bláboly, o všechno přišel a nakonec se skutečně vzepřel a dokonce jednoho ufouna zabil, je nakonec zrádce. Škoda, že tenhle film vidělo tak málo lidí, pouštěl bych jej povinně na ČT v několika reprízách. Pobavily mne píchačky v bordelu a věty jako "Ty jsi nezávislý, a já na tebe mám dohlížet." či "Nařídí vám chodit po čtyřech, a vy to uděláte, abyste si koupili lepší televizor."

plakát

Sběratel polibků (1997) 

Viděl jsem to teď znovu po letech a popravdě nic moc. Zbytečně dlouhé, samé běhání po lesích, spousta zbytečných záběrů a pokud jde o případ, tak teprve v polovině filmu vám tvůrci "pustí" jednu docela důležitou informaci, o které se kdoví proč celou dobu nemluvilo, a to celé jen proto, aby mohl být překvapivý twist s tím, kdo to je. Vůbec se zde informace objevují zcela nahodile, třeba i to s tou bývalou farmou (poldy to nenapadlo, ale hráče basketu jo). Pak je tady pár nelogických ´klišé věcí, jakože když máte padoucha na mušce nebo dost blízko na bodnutí nožem, nevystřelíte, ani nebodnete. Když to pak člověk vezme zpětně, ani to do sebe nezapadá a nedává smysl. Jen na Ashley je pěkný pohled, pokud ji tedy nezabírají zespodu, kdy je vidět její rýsující se druhá brada. A kolikrát chudák musela o něco ve filmu zakopnout, aby to jako bylo napínavé!