honajz

Jako přijde mi, že jen aby bylo hodně dílů, tak jsou jednotlivé motivy tak neskutečně roztahané, že ten jednooký za celou tu dobu mohl vyvraždit klidně půl vesnice či maloměsta, aby se k broži dostal. Ale on ne, sedí si ve své kavárně a čeká, až za ním baba přijde sama. Hacker stále nemá co dát šéfovi, ale ten je naštěstí mimořádně tolerantní a prudí jen jednou za čtvrt roku. Jinak případ nic moc a jiné vztahy se také nijak moc nerozvíjejí. Navíc mi přijde, že z Vondráčka najednou dělají až moc velkého gaunera, v první sérii se choval přes své šmeliny daleko lidštěji.

Takhle to dopadne, když honíte artově hodně zajíců. A ještě ke všemu jen vy a pár zasvěcených tušíte, jak ti zajíci vlastně vypadají a kterému z nich se co kdy v životě stalo. Jako chápu ohlédnutí se za historií Ruska 90. let ve srovnání se současností, kde autor vidí depresi na každém kroku, ale proč aspoň nedodržuje nějaká filmařská pravidla? Třeba mizanscénu, jednotné prostředí (když už mají být osud těch lidí tak či onak provázané) a neškodila by občas nějaká pointa u každé z těch povídek. Slušná kamera nijak nenahradí celý ten mišmaš náhodných vět (trochu jako z filmu Vloni v Marienbadu, jenže tam se ty věty aspoň časem skládaly v nějaký smysl), náhodných postav, náhodných pseudoproblémů a různých na sobě nezávislých prostředí, takže pouze vzniká zmatek, kde se vlastně právě nacházíme. K historii Ruska to také vlastně nic neříká, protože jsem jediná scénka s ikonou je na pravoslavné Rusko fakt málo. Celé mi to připomnělo podobný pseudo art Jarmareční boudu, kde však aspoň je autorovo "dogma" řečeno rovnou a bez příkras. Tenhle film mi vlastně nic nedal, natož nějaký materiál k přemýšlení.

Začátek je velkolepý - nález mrtvého těla je velmi originální, hlášky střídají jedna druhou, má to marlowovský nádech, Sinatra hraje svého suchého poldu skvěle... ale tak nějak od návštěvy Kit v podání Raquel Welch (která tedy se nepředvedla ani herecky, ani sexy mi moc nepřipadala) se to tak nějak drolí, hlášek ubude, nelogičnosti se naopak vrší, a nakonec to vlastně nedává smysl celé to házení viny na někoho, když prostě stačilo provést třeba nějakou jako sebevraždu podobně promyšlenou, a ne přepadení za bílého dne. Navíc mě dost štvalo, že to hodně kopíruje právě jednu marlowovku, Sbohem buď, lásko má.

Předně je to dlouhé a nudné. Působí to spíše jako turistický průvodce. Téma "nechejme jejich národům jejich poklady" je sice hezké, ale to bychom nesměli vědět (a mluví se o tom i ve filmu v souvislosti s tím, jak se turistický průvodce stal průvodcem), jak moc je Egypt zkorumpovaná země a nějaké poklady by si sami nejraději rozkradli pro sebe, faraoni nefaraoni. Hlavní hrdinka se chová poněkud nekonzistentně - jednu chvíli je hrdinštější než Indiana Jones, pak zas hystericky ječí při každé blbosti (například ji nechá chladnou, že ji zavřeli do nějaké kobky a chladnokrevně hledá cestu ven, ale pak narazí na mrtvolu, vlastně spíše na kostru, a hned je z toho na nervy). John Rhys-Davies hraje svou standardní roli agresivního bručouna, ale moc si nezahraje, představitel francouzského novináře nemá charisma, a Frank Langella to všechno neutáhne, navíc jeho postava ke konci ztratí své charisma a od skoro šeptaných vět přejde ke křiku. Navíc to se závěrečným rozuzlením kdo je kdo přestane dávat smysl zpětně, protože mnohé postavy mohly udělat něco, co udělaly později, daleko dřív. A je fakt, že u některých scén jsem se musel smát nebo pousmát, jak naivní jsou a jak parodicky působí. A co hodně mate, že ve filmu se asi třikrát objeví i humorná hláška, ale vzhledem k celku jako kdyby sem spadla z jiného filmu. Přitom kulisy jsou skvělé, nápad samotný také není marný, ale je to tak rozmělněné a se spoustou zbytečných scén, navíc to vypadá jak natočené v 60. letech, ne 80., takže to fakt podruhé vidět nechci a nemusím.

Naprosto nereálné jednání "Ošklivky Katky", tedy zde manželky satorie, která místo toho, aby šla po prachách jak slepice po flusu, dělá jen zlou krev. Celé to pátrání tak nějak stojí na vodě. Třeba se divím, že těm pravým poldům nikdo z hledačů neřekl, že u nich už byli se ptát ti nepraví, a naopak. Řešení jen pomocí náhody a konec se záchranou v pravou chvíli jak z teleportujících se Specialistů.

Nějak jsem nepochopil, proč by se někdo tahal s mrtvolou tak daleko a tak složitě ji aranžoval, když se dalo vymyslet daleko víc snadnějších a elegantnějších způsobů. Všechny podpříběhy utlumeny na minimum. A Wilkův zájem o krádež církevních předmětů si dal asi tři měsíce oraz, protože v minulém díle byly Vánoce, a teď se pupeny stromů začínají nalévat, takže asi jaro. A všechny postavy čekají na své dramatické entrée, až scenárista dovolí, bo deset dílů je deset dílů.

Trochu mi vadí, že případ ukradených církevních předmětů se táhne na dlouhé lokte, přitom Wilk se už přede dvěma díly na věc ptal a chtěl se na to blíž podívat, ale pořád nic. Nerd furt sedí v kanclu, odkud nepřináší šéfovi žádné výstupy, ale vše pořád v pohodě. Vánoce bez sněhu. Naprosto nesmyslný počin pachatele/lky, který/á je v případě zapnutí mozku jasný/á hned (bo tam ani víc kandidátů není, ať se scenárista snaží, jak chce).

Pachatelk/ka je jasný/á myslím hned, jak se objeví a fakt to tentokrát jako ve Specialistech, kde je hrají známější herci, není ten s přehazovačkou a holandským jménem. Docela dramatickou zápletku shazují nelogičnosti v příběhu, třeba to podivné dávkování informací ze strany toho vychovatele, nesmyslné jednání manželky, která bráchu brání, ale pak dojde ke zvratu, kdy si člověk řekne, proč si ho doma vlastně celou dobu držela a jak to, že ji nenapadlo, při jeho "koníčku", že by třeba na něho alespoň požalovala, poslanec je klasické klišé (ne že by takoví nebyli, ale v seriálech a filmech už by to možná chtělo pojmout poněkud kreativněji a jinak), no a nakonec si všichni dají jointa, takže jointy jsou ok a fajn, áno? Ale no tak. Jo a btw, nechápu, proč rejža režíruje Šoposkou ve stylu "tvař se jako že máš zrovna své dny a hlavně se nedívej na toho, s kým mluvíš, ale celou dobu na prosklené dveře".

Díl, ve kterém se řeší jen sex, a má to být vtipné. Ale tak na někoho ten pubertální humor z chlapeckých záchodků základní školy třeba funguje.

Tak už jsem začal doufat, že se mi od Carného něco bude líbit, protože začátek je fajn, dobře prokreslené postavy, tajemná mlha, putyka na okraji města pro místní zoufalce, tajemná kráska... Jenže celé je to nedotažené a u některých postav špatně pojaté. Třeba u obchodníka Zabela jsem až ve druhé polovině filmu pochopil jako že má být ošklivý a trpí tím. On totiž hned od vodní scény působí jako sympaťák - nebojí se místnímu mafiánkovi říct do očí svoje, má správně cynické průpovídky, nadsazuje umění a krásu nad zlo - a pak najednou je představen jako zrůda. Sorry, ale nefungovalo to, spíš jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Ostatně jsem nepochopil, proč mafiánek nejednal už při prvním profackování, protože pak to nedávalo smysl. Vůbec mi to přišlo, jako kdyby první polovinu filmu psal někdo jiný, než tu druhou polovinu. Protože psychologie postav se někam vytratí, cynické průpovídky zmizí, a stane se z toho jen ubrečené melodrama o jedné velké, ale nenaplněné lásce. Ó, jak nečekané! Zvláště u Carného a Préverta. Jako je to lepší než Brány noci, ale podobně neuvěřitelně podané, vlastně depresivní, nihilistické a co mne nejvíc vždy u těchto dvou zaráží, bez jakékoliv poetiky. A málem bych zapomněl, s knihou to v podstatě nemá nic společného, jak jinými postavami, tak zcela jiným zaměřením na určitou poetiku života na okraji.