honajz

Asi se to mělo spíše jmenovat Mrtvá smyčka než Slepá silnice, pak by to dávalo větší smysl. Jinak film je sice skvěle zahraný, ale po jisté době začne být extrémně nudný a ani ten les v noci nemá nějakou větší atmosféru stísněnosti. Na začátku jsem se bál, aby nešlo o vyvražďovačku o pěti lidech, což dělá jednoho mrtvého na dvacet minut, a ejhle, ono ano. Závěrečný zvrat je sice efektní a tak nějak vysvětluje, co se stalo a proč (holt taková pomsta na druhou se zpětným efektem, abych moc nespoileroval), ale než se k tomu dopracujeme, uteče spousta vaty a nudy. Navíc to nedává až tak smysl, pokud byli už mrtví, a jestliže nebyli, tak asi k žádné nehodě nedošlo, ale to už bych po autorech chtěl, aby ten svůj rádoby efektní zvrat na konci domysleli do konce, a ne jen ráno u snídaně. Btw, proč zrovna Vánoce? Proč ne třeba 4. červenec? Vůbec to v tom nehraje roli.

Tohle je hodně chytrý film. A takové mám rád. Nehledě k tomu, nechci spoilerovat, že ten konec je naprosto jasný a dokonalý, jenom... Btw, těsně před tímto filmem jsem viděl na podobné téma kraťas 12:01 PM (podobně depresivní), ale The Endless to tak nějak povýšil, domyslel, dotáhl do konce. Moc se mi to líbilo. Jen těžko ten film rozebírat, abych nespoileroval. Všechny okolnosti jsou hlavně docela slušně vysvětlené, o to víc mrazí z toho konce. No nic, k tomuhle těžko něco víc psát, protože bych musel prozrazovat pointu, a to se mi nechce, ale natočené a vymyšlené je to dokonale,

Nemyslím si, že jde o první film s časovou smyčkou, ale dohledávat se mi to teď nechce. Na rozdíl od jiných podobných smyček tady ještě nejsou některá ta klišé pozdějších filmů včetně toho, že dobré skutky vše napraví nebo že je potřeba něco v životě si uvědomit apod. Jinak toho chlapa mi bylo líto a ta depka na konci je strašná. Jen mi přijde, že třeba ta holka na lavičce by takového blázna asi tak v klidu dlouho neposlouchala, ale bylo potřeba, aby se hlavní hrdina vyžvejkl. A popravdě, některé scény mi přijdou, že jsou dost vata, protože od určité chvíle víme, a tak není o čem točit, ale film stejně pak ještě jede tak deset minut.

Mno, zatím nevím. Je to taková spatlanina všeho možného - esoteriky, čarodějnictví, čaker, portálů, vědem, čertů, nesmrtelných, společného myšlenkového "cloudu" - prostě od dob Strachových adaptací Vašíčkových knih nic nového. To aspoň ten Armín v podání Lukáše Vaculíka působil zábavně. Dušek tady hraje sám sebe, jen se divím, že na rozdíl třeba od Probuzení tmy, bo jak se ten film jmenoval, tady nechodí plavat do studeného jezera nahatý. Ale aspoň chodí po lese bos. Veškrnové tu roli čarodějky moc nevěřím. Marcinková neuvěřitelně přehrává. Ten, co hraje kamaráda z dětství hlavní hrdinky, se až moc stylizuje do Lexy z Comebacku. Hudba se sem nehodí, často se snaží burácet u naprosto nijakých scén. Zvuk je strašně nasnímán, takže často hercům není rozumět, co říkají. Může to ale být i tím, že neumí mluvit. Od začátku je to tak strašně nalajnované, že doufám v nějaký zvrat, ne že v pátém dílu dojde ke konečnému souboji holky s čerticí a budou létat lasery.

Prolínání tradičního životního stylu a moderní doby v mongolských stepích a jurtách jejich obyvatel. Líbí se mi, že pravidelná denní činnost zde není národopisně v popředí, aby na sebe strhávala pozornost, ale spíše doplňuje jemně absurdní příběh o zjišťování, co to vlastně připlavalo po řece. Jen jsem nepochopil, proč se kluk nezeptal toho obchodníka nebo toho, co očkoval, nebo někoho ze souboru písní a tanců? Navíc se mi začaly brzy plést postavy, jak všichni vypadají stejně, tedy kromě babičky, ale v celkovém důsledku to nehraje roli. Také jsem si říkal, kde tam pořád berou benzín do mopedu, nebo odkud vedou do té televize elektřinu? A že všichni s promítáním, tanci a zábavou jezdí zrovna za nimi, za pěti, šesti lidmi ve stepích? Jenže to jsou drobnosti oproti celkovému velmi pozitivnímu vyznění filmu, kdy mne konec doslova potěšil o pobavil (a asi je dobře, že závěrečný záběr zůstal na té udivené tváři). Vlastně mne pobavil i takový ten předkonec, jenž navazuje na úvodní záběry filmu, tedy jak se ve městě chlapi fotí před velkými plátny stepí. On je tam tam jemný humor na pozadí častěji, ale tohle bylo za mne prostě top. Má to skvělou kameru, hlavně záběry těch mraků jsou kouzelné, a vůbec se to z té nijak asi hostinné krajiny snaží vydolovat co nejvíc. Zaznělo zde i jedno moudro, které by se hodilo i všem žijícím v moderní civilizaci: "Bratři ve stepi se o všechno dělí." Je fan, že režisér nijak nehodnotí, jestli je lepší technika, nové domy, káva, časopisy, nebo tradiční styl, prostě nechává vše plynout, a názor na tuto otázku nechává na divákovi samotném.

Docela se divím, že tohle ještě nehodnotil honajz2, který tento typ filmů má rád, pokud vím. Ale k samotnému snímku. Líbilo by se mi, kdyby to bylo vedené směrem film jako droga, která vede k násilí - ostatně, jisté paralely k tomuto výkladu zde naznačeny jsou. Jenže konec mě zklamal svou jistou obehraností o "vražedných" filmech (nejde o spoiler, takto se o tom hledaném filmu mluví v příběhu od začátku). Naprosto skvělý, atmosférický a temný začátek mne hodně navnadil, jenže pak přijde tradiční detektivní pátrání (kromě jedné pro mne dost nechutné gore scény takové ukecané pátrání, kdy stopa stíhá stopu a hned se jde dál) a nakonec onen podle mne nijaký konec. Ano, i tam je jedna nechutná scéna, ale celkové vyznění nakonec hodně pokulhává, chtělo to ještě nějakou jinou třešničku na dortu, než to "děkuji".

Nějaká zrzavá litevská Nora Fridrichová studuje navzdory fuj fuj hnusným předsudkům litevských židů 17. století doma tajně kabalu, manžel jí k tomu hraje na housle. Dokonce holka přijde radit na shromáždění starším - a oni ji poslouchají, místo aby ji odkázali do patřičných mezí, jak tomu tehdy bývalo. Vlastní dítě nechce (asi už tehdy byla zeleně ekologicky uvědomělá), ale hliněného golema by ráda na svět přivedla. Mimochodem, její ségra má svatbu, a přitom je těhotná - bezva, další historický nesmysl. V jednu chvíli už to vypadalo nadějně, že tuhle židovskou Noru oběsí, ale kurňa, dostala se z toho a jelo se dál. Trochu mě zarazilo, že golem vypadá jako dětské vtělení dalajlámy, a navíc nepotřebuje šém. Jinak tohle jsou divní židé - žádné modlitby před jídlem a po jídle, žádný šábes, žádné mezuzy na dveřích, žádné tality, žádná tabulka mizrah, žádné kněžské gesto požehnání... Jinak k filmu - nějak tam nevidím prvky hororu a příběh stačí tak na dvacetiminutový kraťas. Btw, netušil jsem, že Maharal neboli rabbi Löw zemřel na vybouchnutí lebky.

Asi je nejlepší ten film brát dnes jako pohádku. Nebo řekněme politický thriller asi tak stejně reálný jako většina politických filmů jakékoliv doby a z jakékoliv země. Podobné agitky se točily i tehdy a za mccarthismu v USA jen v opačném gardu, kdy zase za všechno mohli ti zlí, zlovolní komunisté. Takže pravidla pohádky by film docela splňoval, dobro zvítězí nad zlem díky statečným rytířům z Československa, což se asi u filmu z 50. let dalo tak nějak čekat. Příběhově je prvních 30 minut fajn, ale pak se to rozdrolí na několik podpříběhů, přičemž ani jeden není tak silný, jak by mohl být, takže je pak poněkud nepohodlné film dokoukat, a zvláště nejtrapnější částí je zpěv Internacionály po bitce v baru s MP a zatčení. Herců je zde také příliš, aby ten příběh všichni utáhli a nedošlo ke ztrátě zájmu ze strany diváka. Ale zase na Boženu Obrovou se moc hezky kouká, to jo. Jinak film je z doby, kdy se v letadlech smělo kouřit a mít zavazadla na klíně, kdy Československo vzneslo žalobu k OSN, že USA tajně vyzbrojují německé vojáky (to se přece už dnes neděje, že?), a navíc je už tehdy OSN představena jako sbírka pitomců bez zájmu o skutečné dění. Ale jinak je to filmařsky slušné, se spoustou skvělých narážek a scén (moucha ve sklenici, politá americká vlajka, děs v očích Kopeckého trumpetisty v lágru apod.), ačkoliv ta politika a ideovost z toho teče skutečně proudem.

Dávám slabé čtyři hvězdy, ačkoliv je to spíše na silné tři, protože atmosféru snu umí Resnais velmi obstojně. Ona to vlastně celé je takové dětská hra nejenom dětí, ale i nedospělých dospělých. Jen mi vadilo, že je to zbytečně dlouhé (některé motivy a myšlenky se zbytečně opakují) a to zapojení písniček... jako jo, dětská fantazie, ano, beru, děti si rády zpívají... ale přece jen toho zpěvu v určité chvíli na mne bylo moc. Jinak film hodně klame tělem. Ačkoliv jsou nejčastěji skloňovanými slovy láska, štěstí a harmonie, film je o pravém opaku - o sobectví, hledání štěstí tam, kde není, a přitom člověk to štěstí nevidí tam, kde skutečně je, ani kdyby je měl pod nosem, a pak i o tom, že pokud bude někdo chtít všechny "harmonizovat", zbudou nám jen prázdné duše bez názoru, individuality, jedinečnosti. Ano, neshodnou se pak všichni, ale o tom to přece je. A v dnešní době, kdy zase musí všichni uznávat jen jeden názor, jinak jsou popotahováni a uráženi, jde o sdělení velmi aktuální.

Škoda, že se tvůrci od začátku nerozhodli, jestli to chtějí vést jako tragikomedii, nebo drama. Protože to neustálé střídání poloh je filmu na škodu, a hlavně pan Chudík chvílemi ani neví, jak a co má hrát - jestli věřícího a naivního pošťáka, nebo vizionáře, nebo cosi jako Dostojevského idiota, a tím celá ta inscenace trpí hodně. Včetně stopáže, která je neúměrná na tak vlastně jednoduchou myšlenku (tedy několik myšlenek - o říkání pravdy během jakékoliv totality, kdy člověk může být pokládán za blázna; o tom, kdo je zločinec, jestli ten, kdo rozhoduje, nebo ten, kdo podepisuje; o tom, že úřednická a byrokratická mašinérie je za všech režimů absurdní...). Navíc pošťáka jsem sám dělal, a tak mi tady ty pošťácké reálie neseděly. Navíc jsem se vlastně nedozvěděl, co se stalo během války se spolužákem jeho dcery z těch úvodních scén? A kam zmizela na šest let ta dcera? Ale potěšila mě parafráze Žalmu 143: "Vyslyš moji modlitbu. Vyslechni mou prosbu. Neboť naše duše je plná utrpení a náš život směřuje k smrti."