Dan9K

Mně to přišlo docela dobré. Začátek s růstem chlapečka poutavý, závěr krásně nechutný a béčkový. Hororová klišé jasně, ale co je v osumdesátkách nemělo. Tohle fakt na Cronenberga neztrácí, dvojka je alespoň nové rozvedení tématu. Cronenberg byl prostě jen remake s větším podílem hnusu od verze z 50. let. To ovšem nic nemění na tom, že do teleportu mě nikdo nikdy nedostane a nemůže za to moucha.

Jako ten briefing před akcí mi ještě dělal trochu naději. Hlavně cením jednu věc, že jako jeden z hodně mála filmů řešící cestování časem zmiňuje základní fakt, a sice, že při cestování časem musíte nutně cestovat i prostorem. To bych od takového filmu nečekal. Jinak je to ale teda fakt totální dno po všech stránkách. Nenechte se zmást místy fakt dobrou hudbou, nedivil bych se, kdyby byla celá vykradená (já teda identifikoval skladbu Bugs z Hvězdné pěchoty od Poledourise). V tom filmu není ani jedna vteřina, u které bych mohl předstírat, kdyby mě při sledování někdo načapal, že to není totální sračka. Spousta podobných filmů aspoň pár takových vteřin má.

Trošku na úrovni Telletubies, aneb, když je to pro malý děti, může to být přece sebeblbější. Od odpadu to dělí snad jen hezká snaha a technická stránka. Samotná postava klauna Ferdinanda mě ale od té jedné hvězdičky odrazovala vytrvale.

Tohle byl pro mě jeden z nejnepříjemnějších filmů, co jsem viděl. Je to v podstatě určitá dystopická vize zasazená do současného světa. První půlka působí skoro jako dokument a druhá půlka je šílená jízda. Možná malinko předvídatelná, ale to snad jedině díky tomu, že se to pyšní nálepkou horor, tak to člověk trochu čeká. Jinak šílená marnost a zoufalství. Nesnáším iracionalitu ve všech formách a tohlecto byl teda šílený trip, a to snad u všech postav. Normálně bych to asi odsoudil, ale na tenhle film se jen tak nezapomene. Hodně scén natočeno opravdu velmi sugestivně.

Za mě nejslabší Tarantinův film. Nemám Quentina až tak rád pro tu nadsazenou brutalitu. Jakmile přijde a všichni se začnou smát v kině jak pominutí, je mi z toho trapně a ouzko. Mám na něm rád dialogy, pamětihodné scény a dokonalý smysl pro detail, kdy tak umně vykrádá věci minulé, aby z nich vytvořil něco nového. A v tomto filmu je akorát to poslední. Příběh Charlese Mansona mě přitahuje už někdy od devíti let, co jsem o něm prvně viděl dokument a pak se mi zdály sny o tom, že si pro mě přišel. Možná proto pro mě byla zdaleka nejzajímavější scéna na opuštěném westernovém městečku. Celé je to dlouhá expozice k závěru, který ani Tarantino nemohl natočit jinak, minimálně dokud Roman Polanski ještě žije. Leonardo a Brad jsou skvělí, dobově natočené filmoscény výborně udělané, ale to je tak všechno, co ve mně zůstane.

Miluju dystopie a nejsem zklamaný, to v prvé řadě. Jenže mi tu prostě pár věcí nehraje. Proč miluju ty dystopie? Protože fungují jako varování, jako zrcadlo současné společnosti. Jenže tahle dystopie je spíše tendenční propagandou "kulturní fronty" a vůbec to zrcadlo nenastavuje. Námět je prostě příliš neuvěřitelný a neodpovídající tomu, co se nyní děje, abych ho byl schopen brát smrtelně vážně. Určitě v době vzniku knihy to bylo daleko aktuálnější, než dnes. Ne, není to provokace, provokace by to bylo naopak. Tohle je naprosto v souladu. Možná kdyby to točili v Alabamě, tak by to byla provokace. Takové 1984 je aktuální od svého vzniku až do dneška a vlastně čím dál víc. Ovšem nepochybuji o tom, že se v USA najde dost misogynních pitomců a zmetků a pokud to ona "nová levice", která má zejména mediálně navrch, přežene, může nastat nečekaný odpor, ale aktuálně ty totalitní snahy vidím spíše naopak, než jak to zobrazuje seriál. A navíc uskutečnitelnost podobného převratu zvláště v USA se mi taky nezdá. (EDIT 2022: přiznávám svůj omyl, vzhledem k současné potratové politice USA to skoro vypadá na nástup Gileádu a nedošlo mi, že je USA tak strašně vázána na rozhodnutí Nejvyššího soudu, :-) ). Na druhou stranu časté komentáře, ať už k celému seriálu či jednotlivým epizodám, odkazující na fakt, že hlavní představitelka není úplně miss universe 90 60 90 a že se na ní tudíž blbě dívá z detailu, dávají za pravdu zase tvůrcům seriálu a tihle diváci by se měli chytnout za nos, neboť přesně pro ně je seriál určen. Pokud je hlavní hrdinka žena, musím mít neustálou chuť s ní zřejmě provozovat koitus, jinak tam nemá co dělat. K dalším věcem, dějové posuny jsou pomalé, ale že by to byla taková uzoufaná nuda, jak se tu často píše, to jsem opět nepochopil. Je ale pravda, že se děj poněkud v kruhu točí. První díl je dechberoucí, všechno je nové, ale pak už jaksi není. Možná není dobrý nápad dělat několikařadý seriál podle ne moc dlouhé knihy. Na druhou stranu je potřeba vykreslit repetetivnost, která k životu v Gileádu patří a navíc tohle není o akci jako o vnitřním psychologickém boji a ten potřebuje čas a vývoj. Ovšem možná bych i ten psychologický vývoj čekal trochu rychlejší. K totalitním dystopiím patří i povedený vizuál, a to tady funguje na jedničku. Zejména kostýmy jsou vymyšleny skvěle. Herecké výkony jsou úžasné a charaktery postav správně nejednoznačné. A prostě, když uděláte svinskou dystopickou společnost, tak ono to na mě vždycky funguje. Za první sérii ještě dám čtyři po zralé úvaze, bojím se, že příště už ale půjdu trochu níž.

Tyhle filmy, kde nevylezou ze studia, miluju. Herci by měli dostat Oscara za hraní před fototapetou a za předstírání v jakém že to velkém prostranství nejsou. Začátek je celkem slibný, vypadalo to na vtipného provokatéra inkvizice. Jenže pak se děj přesune do současnosti, zopakuje se 10 krát dokola to samé a po 11., když jsou na řadě hlavní hrdinové, tak to baronovi nevyjde. Supr. Jo pardon, spoiler.

Nečíst bez zhlédnutí série. Ano, tahle série je asi nejhorší, ale není o moc horší než šestá a sedmá. Spíš mám pocit, že se více projevuje stádní chování diváků. Prvních pět sérií bylo cool seriál zbožťovat a v poslední sérii je cool seriál hejtovat. Ten rozdíl ale prostě není až takhle markantní. Ano, je tu řada problémů. Předně seriál začal mnohem více mluvit hollywoodštinou. Strach o Aryu, o Jona Snowa a další vystřídalo prosté čekání na to, jakým podivným a neuvěřitelným způsobem se z neřešitelné situace dostanou. Zásadní výskyt jevu deus ex machina je pro mě jednoznačně největší kaňkou nejen poslední série (ačkoliv v ní je její četnost nejvyšší). Hollywoodsky vyznívá i celkem ospravedlnitelný posun z konverzačního politického thrilleru na epickou fantasy. Tenhle vývoj se dal čekat a tvůrci to zvládli se ctí, jelikož střípky toho starého byly i v tom novém. "Oblíbená" teleportace často byla trapná, ale často byla vyčítána i v momentech, kdy k vyčítání nebylo co. Prostě se na to lidi začali soustředit a pak už neodpustili ani to, kdy zrychlení bylo ku prospěchu věci (za to si mohou tvůrci sami). První dva díly série jsou překvapivě komorní přípravou na bitvu všech bitev. Tady jsem kritiku nepochopil, jelikož napětí a klid před bouří a "poslední rozloučení", to vše mělo svůj smysl. Třetí díl je ovšem megaprůšvih. Něco, co seriál připravuje celou svou existenci a výsledkem je technicky úžasně zpracovaná, ale naprosto nelogická a směšná podívaná, kde správně měly všechny postavy, krom snad dvou, asi pětkrát zemřít, skoro žádná nezemře a výsledné rozuzlení si nezadá s filmy Stevena Seagala. To si pak člověk říká, proč jsem na celou story o nemrtvých musel čučet osm sérií (vlastně mě nikdy moc nebavila)? K čemu to vlastně bylo dobré? Mohlo se to celé škrtnout a vůbec nic by se nestalo. Z Bílých chodců se staly figurky, které vůbec k ničemu nebyly. Po tomhle díle jsem si uvědomil hlavní past tvůrců, a sice obsese s překvapováním diváků. Nic tady nemůže skončit a dopadnout tak, jak by člověk čekal a nic nesmí být jisté a výsledkem je bohužel často vnitřní nesoulad. Například síla Daenerys a jejich draků. Z počátku se jeví nepřemožitelně, posléze velmi zranitelně, aby se ukázalo, že vlastně to od začátku bylo jasné, i kdyby žádnou armádu neměla a stačí ji jeden drak. To samé bitva ve třetím díle, kdy za použití elementární taktiky by z dílu nic nebylo. Musela se hrát hra, že to mají lidi prohrané, aby bylo napětí. Ale tohle napětí je umělé a nevěřím mu. Nicméně, od čtvrtého dílu se to zase zlepšilo a už mě nic takhle výrazně nepopudilo. Nesouhlasím s tím, že by porážkou nemrtvých už nebylo o co hrát. Tohle je Hra o trůny ne Boj s nemrtvými. Vždycky mi přišel zásadnější Železný trůn a nemrtví byla jen vedlejší linka, proto je vlastně logické, že se s tím tvůrci vypořádali takhle rychle. Pátý díl a šílenství královny je dílem úžasným, ve kterém konečně zhyne většina postav. Hodnotit to, jakým způsobem zhynou a jestli je jich to hodno, mi přijde jako dost velká pitomost. Hodně se kritizují náhlé proměny charakterů, ale mně přišly v podstatě všechny tak nějak v normě a naopak proměna Daenerys byla naprosto skvělá a budovaná od začátku seriálu. Už od začátku v ní byla ta nejistota a brutalita, jen to čekalo na ten správný okamžik. Díl závěrečný je hodně smířlivý a líbilo se mi, že to nebyl ani nějak výrazný happyend ani výrazný tragicend. Jak říkal Tyrion, kompromis, při kterém jsou všichni nespokojení a tak to nějak chodí. Hodnotit seriál a jeho konec podle toho, jestli fandím Spartě nebo Slavii a kdo vyhrál, mi přijde rovněž jako pitomost. Určitě to celé šlo udělat lépe, ale nejsem nespokojený. V závěru se při pěkném doplnění hlavního hudebního tématu o sbory dostavila i drobná katarze a nostalgie za tím vším. HBO umí rozhodně seriálové závěry, které v člověku hlodají i desítky let (Six Feet Under, Sopranos). Hra o trůny mezi ně patřit nebude, ale myslím, že to dopadlo ještě celkem dobře. Slabší čtyři.

Po prvním úžasném dílu jsem si říkal "a o čem sakra budou ty další čtyři?" Po druhém úžasném dílu jsem si říkal "a o čem budou sakra ty další tři?" No a to už se mi potvrdilo. Třetí a především čtvrtý díl už citelně ztrácí na tempu a pátý to naštěstí zachraňuje sázkou na jistotu -> soudním dramatem. Ale ono je to vlastně všechno v pořádku. Je to podle skutečné události. A příběhy podle skutečné události, pokud jsou skutečně podle skutečné události, mají jednu zásadní výhodu a dvě zásadní nevýhody. Výhoda je, že jsou několikanásobně působivější a distance divák X příběh se v těch dobrých případech snižuje na minimum. Nevýhoda číslo jedna je, že často víme nejen jak to dopadne, ale jaký bude i průběh. Nevýhoda číslo dvě je většinou absence gradace. Příběh Černobylu je degradační, a to je prostě pro nás lidi neuspokojivý způsob vyprávění příběhu, nebo i čehokoliv jiného. Například málokterá hudba je stavěná tak, že by na začátku byla nejvíce nahlas a neustále by ztlumovala a odebírala nástroje až by skončila v úplném tichu. Potřebujeme to naopak. Na druhou stranu je mi tím ale tenhle seriál sympatický. Že se nesoustředí jen na to na první pohled nejatraktivnější, ale popisuje to zevrubně a hluboce (alespoň na poměry amerického seriálu, není to potřeba srovnávat se soudním spisem). Chvilku jsem váhal, zda se na seriál podívat v originále, jak se jinak snažím téměř výlučně konat, nebo v dabingu. Tyhle historické rekonstrukce, které nejsou dělány v tom správném původním jazyce, nemám rád. Podobně mě to štvalo třeba v Konferenci ve Wannsee (rovněž od HBO), kde mi rodný český jazyk pomohl lépe překlenout fakt, že postavy nemluví ve správném jazyce. Zároveň ale dabingem člověk přijde o zásadní součást hereckého výkonu, tak jsem zvolil originál. Ale podobně, jako když němečtí nacisté mluví anglicky, tak když ukrajinští a ruští bolševici mluví anglicky, je to prostě divné. Dá se to i po čase nevnímat, pokud zrovna není v záběru něco v azbuce nebo nemluví rozhlas. Tenhle rozpor je dost zvláštní. Také mi chybělo ikonické ruské kolo a důraz na všudypřítomnou bídu byl prostě okatý, aby se mohl potvrdit stereotyp západní veřejnosti o tom, jak to v Sovětském svazu vypadalo, přestože byl Pripjať vlastně tehdy výkladní skříní. Měl jsem taky pocit, že se seriál velice snaží z celé situace vykřesat vlastně daleko větší průšvih než ve skutečnosti byl. Viděli jsme pravděpodobně úplně všechna přímá úmrtí, která se v souvislosti s Černobylem stala a byla velice akcentována potenciální rizika, která se nakonec nenaplnila. Některé scény v průběhu seriálu taky trochu nepatřičně tlačily na pilu, aby budily více emocí, než se třeba v reálu stalo (hollywoodské hrdinství, přecitlivělost v odstřelu psů, jednoznačný záporák Dyatlov, jednoznačný klaďák Legasov, vymyšlená postava Emily Watson, vyhrocená a nerealistická příběhová linie ženy hasiče) ale není to nic přehnaného. Celkově se však jedná o skvělý, hutný, tíživý počin s edukativní hodnotou a další potvrzení toho, že HBO v seriálovém dramatu snad ani neumí šlápnout vedle.

Přijde mi celá série jak nějaká fan fiction spíš. Novodobý Doctor Who skončil 10. sérií. V jedenácté se všechna negativa seriálu naprosto vymkla kontrole. Největšími slabinami jsou scénář a herci. Doctor Who byla vždycky většinou slátanina a fantasmagorie, čas od času protkána závanem geniality, ale tohle už je jenom slátanina, motivace postav absolutně bez smyslu, děj překombinovaný a přitom úplně o hovně. Až na pár dílů krystalická nuda. Napětí nula. Naprosto zde neexistuje obava o to, že by se mohlo něco skutečně stát. Díly mají nulovou návaznost, s výjimkou prvního a desátého. Série nikam nesměřuje. Herci jsou ukrutně nesympatičtí. Celé je to navíc protkáno propagandistickou tendenční ideologií, až mám skoro pocit, že to byl hlavní důvod, proč vlastně všechny díly vznikly. Tři díly jsou zajímavé, zbytek je absolutní sračka, pardon. Ty tři díly jsou Rosa (klasická citová ždímačka, kterou kdysi DW uměl skvěle, zásadní aspekt cestování časem, přecijenom šlo z toho vytřískat víc), Demons of the Punjab s krásnou vedlejší hrdinkou a nevšedním prostředím, ale stejnak díl, který by v jakékoliv jiné sérii dokonale zapadl a Kerblam!, který jako jediný nese znaky nějakého funkčně vytvořeného a uvěřitelného světa ve světě, navíc hezky dystopického, kde záleží, co se stane. Jodie Whittaker a Chris Chibnail už prosím ne a její společníky prosím zabít.