Páně

Nu je to tedy řádný nášleh přátelé, to nikdo nepopře. Terry si opět a pokolikáté už vykouzlil zcela svojskou a velice příjemnou koláž na sebe navazujících obrazů. Ve své prapodstatě je to celé podle mého vlastně jakási směs symbolik primordiálních archetypů lidských povah a životů. Toliko symboliky na tak malém prostoru jsem vlastně dlouho neviděl. Škoda, že celkový dojem je vlastně nakonec takový..no.. mírně řečeno zmatený. Člověk se v Terryho světě nakonec trochu ztratí. Ale přesto bude navýsost ohromen tím, co vidí.

Zklamání. Zčásti se podařilo navázat na atmosféru staré trojságy, i když neříkám, že je nutné na něco navazovat. Ale Indy je Indy a původní trilogii nikomu z hlavy nevymažeme. Dost se povedly akční scény, honičky a souboje. I pár povedených odkazů na starší díly jsem zaznamenal. Tím výčet povedených věcí končí. Příběh je přepálený až hrůza. Bylo skutečně zapotřebí takového megalomanství? Navíc těžko uvěřitelného. Za tři největší úlety považuji přežití atomového výbuchu v ledničce, závěrečné finále a pro mě neskutečně zbytečné zakončení v podobě svatby. Tady šlo hodnocení rapidně dolů. Velmi rozporuplné a nevyrovnané.

Velký přesah do mých niterných zákoutí se Nolanovi povedl, převeliký. Tím jak mohutně vyhrává na rodinnou, ale i osudovou notu, si mě získal bezezbytku. Komorní úvod jako by předznačoval tu emocionální bouři, která musí nevyhnutelně nastat a ona nastane a vy to víte, celou dobu to víte. A přitom stačilo tak málo, nepřehánět to s pixely a nechat průchod oné svým způsobem poeticky ztvárněné kráse. To vše Nolan s týmem zvládl na jedničku a já si to mohl vychutnat v plné nahotě i (ne)dokonalosti. Ano, Interstellar má své momenty (a bylo hned jasné které), kteréžto budou vodou na lopatky mlýna posměváčkům a rýpalům. Jenže já jsem odcházel zamlký a natolik naplněný ohromujícím zážitkem, že se mi něco takového nestalo už mnoho let. V tomto směru se co se mé osoby týče dotknul Nolan téměř absolutního nebe. Navrch si přidejte úžasný, netradiční, a s důrazem na varhany stvořený soundtrack a je tu ultimátní zážitek nad zážitky. Neskutečně "filmový" film.

Tahle čelní srážka dvou rozdílných životů mi lahodila nadmíru. Naprostá většina filmu odehrávající se v jedné místnosti, to už chce pořádný kumšt. Naštěstí i stopáž je také vhodně zvolena.

Na svou dobu neuvěřitelně progresivní dílko, plné inovátorského přístupu ke kameře a atmosféře. Z celého filmu dýchá neskutečná melancholie a částečně i zmar. Skvostně pojatý je i konec. Zařazení do žánru "komedie" považuji za velmi nešťastné.

Pořád je to dobré, jen ten patos nám náhle intenzivní měrou ujíždí do vod přepálených. Člověk si už ani v neustálých emocionálně vyděračských scénách nemůže úplně užít ten příběh. Technicky ovšem opět naprosto skvělé, možnosti animáků jsou nesporně nekonečné. Jakpak nám na tuhle zvířecí jezdeckou šou odpoví strejda Cameron a jeho Avataři?

Všechno plyne tak jak má přesně do chvíle psího exitu. Do té doby je Já Legenda velice silná v kramflecích a Will Smith předvádí nadstandardní výkon. Když má film stát pouze na jednom herci, musí mít opravdu velké charizma. Bohužel od momentu výše zmíněného psího neštěstí se film zásadně láme ke své slabší části, aby vygradoval v poměrně neuspokojivý konec. To je škoda.

Není to dokonalé, ale rozhodně výživnější a méně agitující nežli jeho filmový následovník Jan Žižka. S tím, že je to dobré jako učivo dějepisu bych ale byl velmi opatrný. Vše bylo podřízeno době ve které se točilo, to je nesporné.

Škoda toho, že z toho dýchá politická agitka tak markantním způsobem. Je to věc, která to z dnešního pohledu velmi shazuje. Bohužel, doba byla prostě taková. Zase na druhou stranu to má určité klady, které mohly vzniknout jedině za takovýchto podmínek. Kupříkladu jistá epičnost velkých davových scén. Nejsem si jist, zdali by někdo něco takového natočil u nás dnes.

Bez hudby, oholené až na kost, ..to potom musí nastoupit maximální výpověď obrazu a slova. Nestalo se. Co se ale stalo byla přímo démonická uhrančivost Michaliny Olszańské, všechna čest tomu skvostnému hereckému výkonu.