Páně

Také myslím, že v mém případě není co řešit. Neváhám ani chvilku, protože jsem se bavil opravdu skvěle a styl spolu s intenzitou použitého humoru mi lahodil maximálně. Dílo v určitých chvílích inklinuje k určité přeplácanosti všeho, to je ale jediná moje malá připomínka, zároveň však chápu nadšení a maximalismus Guillerma Del Tora v tomto směru. No a když ještě připočítám zatraceně sexy a zároveň tak nějak romanticky krásnou princeznu Nualu... já si to prostě užíval.

Nejcitlivější z citlivých Spielbergů. Steven přes věškeré přípravy patrně prožíval zvláštní období, když točil A.I. Míra emocionální přepjatosti je párkrát spíše až překročena. Nicméně zrovna já jsem člověk, kterému toto rozhodně nevadí, pakliže se to propojí s přesvědčivým hereckým a vizuálním podáním. A to zde bylo splněno. Chladný svět zítřka omývaný bouřlivým oceánem emocí. Morální podtext je samozřejmě dán. Trefa.

Neuvěřitelný film, jenž vás pohltí. Neuvěřitelná hudba, jenž vás pohltí. Nechte se pohltit! Když jsem šel kdysi na Faunův Labyrint do kina, netušil jsem, že si odnesu jeden z nejkrásnějších filmových zážitků ve svém životě. To, že jsem neměl žádná očekávání, tomu logicky napomohlo. Každá minuta tohoto filmu je jedinečná a je třeba jí bezezbytku prožít. Neskutečná křehkost ba dokonce etereálnost , je občas narušena naturalisticky brutálními scénami. Ale vše do sebe zapadá skvěle, vše je na svém místě jak má být. Originalita jde ruku v ruce s precizností. Nadpozemská hudba od Javiera Navaretteho příjemně kolaboruje s brilantním obrazem. Herecké výkony jsou nadstandardní a především Ivana Bauquero je naprosto k sežrání. Navíc velice příjemně mi zde zní španělština. Guillermo del Toro vytvořil dílo, které je jeden velký sen a vytvořil ho zcela podle své vlastní představivosti, což lze definitvně chápat jako největší plus. Film ke konci neztrácí dech a finále mě kupodivu velmi uspokojilo. Pro mě nejlepší film Del Tora !

Dokonalý trik je moje filmová láska. A jak vlastně lze vůbec popsat lásku....? Dokonalý trik je film ve kterém jsem si prostě zamiloval všechno. Srdíčko zaplesá nad skvělými herci, počínaje mým oblíbencem Christianem Balem a Andy Serkisem konče, i Hugh Jackman podal naprosto skvělý výkon. Vnitřní napětí a slastné chvění jsem prožíval po každou vteřinu tohoto filmového skvostu, až do gradujícího finále. Mnoho bylo již řečeno, zbývá už jen uvidět. Uvidět a prožít, uvidět a klidně zemřít.

Přesto, že v mých očích už "Burtonovy" Batmany už asi nikdy nikdo nepřekoná, přesto všechno mi přijde tato první Nolanova rána více nežli sympatická. Batmanův vzestup podal Nolan tak, že je opravdu uvěřitelný se vším všudy. A poté co se děj přesunuje trvale do Gothamu, jsem zůstal pořád spokojen s tímto novým podáním tohoto místa. Takový Arkham Asylum a celý ten ostrůvek má pořád slušný komiksový náboj jako hrom. Škoda, že toto všechno se naprosto vytratilo v následujícím Temném rytíři, uvolňujíc místo jiným věcem. Zde se to promísení tradičního a moderního pojetí ještě krásně kloubí. Hudební taktovky se úspěšně chopil Hans Zimmer a stvořil nadprůměrný počin, který to žene vpřed. Pokud by Nolan pokračoval v podobném duchu i dále, chrochtal bych si, ale bohužel se tomu tak nestalo.

Hlavní na tomto filmu je jeho poselství o tom není sporu. Na to že se to točilo jako podpultové zboží to ujde i technicky. V prvních dvou třetinách nám trochu hapruje narativní stránka a podivný střih. Poslední třetina je pak malinko úlet, ale neva. Jak jsem již psal, poselství je v pořádku. Kéž by se to podařilo natočit o chlup přesvědčivěji a uvěřitelněji.

Vysoce inspirované, kvalitně provedené, přesto však nedotažené. Atmosféra se povedla náramně a psychosociální sonda taktéž. Co je to ovšem všechno platné, když je příběh vystavěn poměrně mdle a stejně tak práce s charaktery postav není dotažena k dokonalosti. Jako velké zklamání pak na člověka působí, když zjistí, že celá pointa osmi dílů by vydala na jedno brakové dopolední krimi pro důchodce. V českých reáliích kvalitní nadprůměr, geniality svých zjevných vzorů to však nedosahuje ani omylem.

Syrovost, to byla vždy Alejandrova silná stránka a tak ji zkrátka nechal propuknout absolutním způsobem. Krok, který jsem v jeho postupující kariéře už snad ani nečekal. Jinak ale navazuje svá poslední předcházející díla očekávaným způsobem, nejen však v dobrém, ale i v tom horším. Postmortální a spirituální symbolika se zhusta nacházela už v Biutiful a svým způsobem i v Birdmanovi, zde v The Revenant však jí byla propůjčena vyloženě už téměř stěžejní úloha. Bohužel se však trošku přenesla i mírná scénáristická bezradnost a průhlednost. Co bylo skvělé byly akční scény s užasnou kontinuální prací kamery a akční scény vůbec vyčnívaly trochu nad zbytek. Nakonec jsem od filmu přeci jen odcházel více spokojen než nespokojen, protože jeho poselství se mi zdálo v pořádku. Totiž víra v Boha a Boží spravedlnost i prozřetelnost, která snad přímo kape z každého záběru Lubezkiho kamery a je podle mne skutečně nosným podtextem celého díla, jakkoliv se podání oné stěžejní myšlenky zdá někdy trochu těžkopádné.

Řeknu to asi takhle, osudová láska rozhodně ne, ale film kamarád, to jo.

Přecijen pro mě ve výsledku mírné vítězství formy nad obsahem. Jakkoliv je příběh tohoto díla vskutku zajímavým a poutavým, přesto si mě nedokázal zcela získat. Co na tom, že obrazy jsou chvílemi pomalu jak od Malicka, když příběh téhle rodiny mě ve svém finále tak trochu netečně obešel. Přesto se jedná o dílo velmi nadprůměrné, se solidní a uvěřitelnou atmosférou, prodchnutou drsnými reáliemi s důraznou vůní vodky.